Skončilo to příliš rychle,
prý to není moje chyba,
odcházím v bolestném tichu.
Zavírám se do koupelny,
kachlíky se chvějou, slyším
ozvěnu tvého smíchu.
Myslíš si, že nevím,
jak ti dělá radost
moje bolest?
Myslíš si, že uvěřím tvým lžím?
Zlomený schoulím se na podlaze,
zlomený v pláči noc proležím.
Když brzy k ránu
bolavý vstanu,
vytáhnu ze skříně zbraň.
Nabitou,
mířím si k holému spánku.
Slzy, pot máčí
mou pobledlou skráň.
Kohoutek tlačím a rdousí mne strach.
Revolver klesá,
já zavírám oči.
Nemám tu sílu co má sebevrah.
Místnost se kolem mně točí.
A vstávám.
Jak Anděl zkázy.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Se šesti náboji ve zbrani
a dalšími šesti v pěsti
zas vycházím na denní světlo,
přicházím udělat ze světa peklo.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Na hřišti prchají do dálky děti.
Konečně vidí, kdo jsem.
Z šesti ran zbavím se za chvíli pěti,
střílím a procházím snem.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Klekám, zvedá holčičku.
Pláče, slabá, v mojí moci.
Krev jí stéká po tričku,
bojí se pohledět do očí lovci.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Zvěstuji bušením na dveře,
zvěstuji poslední hodinu,
pro tvého naivního psa
a pro tvojí prolhanou rodinu.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Z šesti kulek mám už jen dvě zbylé.
Tvá rodina leží v obýváku
a pes který mně vítal do poslední chvíle
sebou škube v předsíni.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Zbyly mi dva náboje a Ty,
hodil jsem s tebou na podlahu
a teď mi zíráš na boty.
Už cítíš?
Přikládám hlaveň na tvoje prsa,
která jsem dřív hladíval tak rád.
Konečně začínáš opravdu plakat
a já se přestávám smát.
Anděl je pryč. Stojím tu nahý.
Koukám do tvých lesklých očích.
A vidím v nich dva vrahy.
Prostřelím si hlavu ústy...
