Celé město hoří,
žár změnil domy
v rozpálené pece.
Záplavou jisker
padají střechy
a ryby se vaří v řece.
Kostelní věže
září noční tmou,
jako zapálené svíce.
Oblaka dýmu
se nad nimi pnou
a plní umírající plíce.
Na ulici se plazí
ohořelí lidi.
Nemají vlasy,
nehty,
kůži.
Slepené oči
sotva vidí
a stydí se za svojí nahotu.
Jsou rudočerní ďábli,
zapáchající červi,
připálení ke kameným dlaždicím.
Bez přílišné vervy,
snaží se ještě,
snaží se ještě
vstát.
Na jednom místě
vprostřed žehu,
nesmírnou něhu
dvou milenců
halí kouř.
V obětí,
rty v polibku spečené.
Stoupá zvolna vzhůru dým,
jeho dým i její dým,
spojené.
Dál děloha matky
se změnila v papinův hrnec.
Břicho se pne
pod tlakem plodové vody.
Vroucí, tělem cloume.
Žena praská.
Okrouhlá ňadra
se v požáru
svraskla.
Mléko vře
a syčí.
Dušené dítě,
podobné stvůře
se potichu houpe
na pupeční šňůře.
Přišel den.
Ztichl křik.
Padá déšť.
Padá déšť.
Padá déšť.
Padá déšť.
A vše je,
a vše je,
a
vše!
je!
jak!
má!
být!
