Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Interní Sdělení rock-metal / Humpolec

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Členové

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Naše kapela vznikla úplně náhodou “na alkoholickém večírku”. To se slavil Silvestr na přelomu roku 2004/2005 a Sam s Michalem se časně ráno dohodly na tom, že když si Michal koupí kytaru – Sam ho naučí hrát.
Tak se stalo, uběhlo pár nepravidelných “zkoušek” za účelem naučit Michala základní věci a přibyl Tomáš s Klávesama. Ty mu rodiče koupili s tím, že se na ně dokáže naučit hrát sám (a efektivně tak zúročí své roky na ZUŠce – hraje taky na flétnu a trubku), ale nebýt zkoušek Interního sdělení, tak se mu doma na klávesy akorát práší. Snad i proto se Tomáš rozhodl že to s námi zkusí. V této základní trojici vznikla naše první tvůrčí skladba s názvem “Stará”. Vznikem této skladby jsme v podstatě přestali mluvit o tom, že jeden druhého něco učí, a začalo se mluvit o nové kapele “INTERNÍ SDĚLENÍ”.

Zkoušelo se ve společné zkušebně Humpoleckých kapel Kasiopea a Je na kaši (dnes KRON). Sam v té době totiž hrál s Kasiopeou a tak bylo snadné se v jejich zkušebně realizovat. Společná zkušebna funguje nadále, jenom na jiném místě a s více kapelami, které se o ní dělí.

Do kapely po nějakém čase přibyl basák - Lukáš “zvaný Cáda”, který se nechal poměrně dlouho ukecávat, ale nakonec si basu přece jen koupil a tón po tónu začal pronikat do tajů hudebních kompozic. Poslední do kapely přišel Honza “zvaný Dolly”. Bubeník, který hrál s Michalem házenou a Michal když zjistil, že Doly se jeden čas věnoval bicím, oslovil ho jestli by si to nechtěl zase vyzkoušet. No a už to s námi zkouší dobrých pár měsíců a doufáme že to snámi ještě pěkných pár měsíců vydrží...

- A zatím se zdá, že se mu s námi hraje dobře. Jelikož už je u nás přes rok a stále se drží. Mezi aktuální novinky patří změna zkušebny. Přestěhovali jsme se do bývalých kanceláří Čemolenu - dnes DH dekor. Kde se nestřídáme s žádnou další kapelou - a užíváme si to.. :-) 
Jako další novinku stojí za to zmínit, že jsme ve dnech 25.26.7.09 nahráli svoje první DEMO s názvem Interně sdělujem. Nahrávání proběhlo v havlíčkobrodském studiu ANDY´S Sound.

 

* Zde je k přečtení rozhovor Dany Kopecké - studentka Žurnalistiky v Brně - se Samem: 

Největší úspěch je, když odehrajeme koncert s pocitem, že to nebyl průser, říká mladý muzikant

Interní sdělení je amatérská rocková skupina z Humpolce. Tři z pěti členů nikdy nechodili do hudební školy, přesto vystupují, skládají, hrají. Je pravda, že zatím nejsou moc známí, ale třeba jednou dokážou prorazit i dál než za hranice kraje Vysočina. Potenciál k tomu určitě mají. O jejich hudbě, myšlenkách i snech se rozpovídal zakladatel kapely Sam Háva.

 
Jak byste popsal vaší skupinu?
(směje se) V podstatě jako omyl… Kamarád chtěl, abych ho naučil hrát na kytaru, pak se k nám přidal klávesák a najednou byla kapela Interní sdělení. Vznikla náhodou, ale nakonec se v ní cítím líp než v Kasiopee, ve které jsem tenkrát ještě hrál.

A nemrzí vás někdy, že jste Kasiopeu opustil?

Ono to bylo složitější. Když jsme zakládali Kasiopeu, tak naše původní myšlenka byla žádný stres, pohoda. Jen tak pro naši zábavu. Jenže přišla první vystoupení a z původního záměru nezbylo nic. Na zkouškách se dřelo, byly čím dál častěji, už to nebyla pohoda. Tu jsem pak ale našel v Interním sdělení. Taky zkoušíme, taky to není úplně bez pravidel, ale je to jiná kázeň než v Kasiopee. Prostě zábava.

 

Takže s ostatními členy skupiny vycházíte dobře?

Rozhodně. Neříkám, že v Kasiopee to tak není, ale je to jiná dimenze. Oni si třeba zakázali pít alkohol při zkouškách, moc se spolu během nich nebaví, jen hrajou a hrajou. To už mi na takovou kapelu přijde jako moc profesionální přístup. V Interním sdělení je to prostě amatérismus nejvyšší kategorie, ale o to víc mě to baví.

 

Jeden z členů váš styl nazval jako zevl-rock, vystihuje vás to? Co si pod tím má laik představit?

To má víc rozměrů. V rockové a metalové hudbě vznikla spousta podle mě zbytečných škatulek, které neřeknou nic ani člověku, co se v tom vyzná. Například recenze na desku jedné kapely byla, že je to takový ethno-trash-progressive-punk-rock. Proto myslím, že zevl-rock je proti tomu naprosto pochopitelný. Vystihuje to, co jsem popisoval předtím. Zevl v tom smyslu, že to nikam nehoníme. Jen tak zevlujeme a hrajeme rock (směje se).

 

Jak dlouho vůbec Interní sdělení existuje?

Jo, tak to vlastně nevím. Začalo to na Silvestra před třemi lety. Byli jsme s Michalem opilí a jeho napadlo, že si koupí kytaru a já ho na ni naučím hrát. Byl jsem ve stavu, že bych mu slíbil i to, že do pozítří domluvím mír na Blízkém východě, tak jsem řekl, že jo. No, a on si ji doopravdy koupil. Zkoušeli jsme hrát, pak přišel Tom s klávesama, basák Cáda a nakonec bubeník Dolly. Ale kdy to bylo, přesně nevím. I to svědčí o našem zevláctví, někdo si vede třeba kroniku, ale to my prostě neděláme, páč nám je to jedno. Je pro nás zkrátka důležitější, kdy bude další koncert, než kdy přesně se odehrál úplně první.

 

Jak jste přišli na název Interní sdělení?

Taky náhodou.  Když jsem Toma s Michalem něco učil, napadla nás najednou skladba. Tři akordy pořád dokola, ale zněly zajímavě. Zkusili jsme to hrát, já přidal ještě nějaký melodie a vymysleli jsme i text. Zkrátka jsme za tu zkoušku udělali skladbu Stará, naši první tvůrčí věc. No a ten text jsme psali na papír, nejspíš nějakej komunistickej formulář, který měl na druhé straně napsaný text s nadpisem Interní sdělení. A já řekl hele, interní sdělení – to by byl i dobrej název pro kapelu.

 

Takže si všechno skládáte sami? Nebo hrajete i nějaké převzaté skladby?

Většinou skládáme sami. Na začátku jsme dělali předělávky docela dost, ale to bylo proto, abychom se sehráli. Teď se snažíme dělat spíš vlastní věci. Při koncertech ale nějaké předělávky hrajeme, jsou asi tři na nějakých dvanáct našich písniček.

 

A co ve vašich písničkách nejvíce řešíte? Je to nějaká rebelie nebo vás třeba inspiruje váš soukromý život?

Tak i tak. V tomto případě se opět ukazuje volnost naší skupiny. Některé kapely třeba odmítají hrát textově jednoduchý věci, neuznávají vulgární texty, texty o ničem… V Interním sdělení se to neřeší. Máme texty se zamyšlením, máme texty jednoduchý nebo s historickým, mystickým nebo náboženským tématem. Nebojíme se ničeho.

 

Kdo nejvíce skládá?

Zatím jsem to já. Většinou přinesu kostru skladby a nutím kluky, aby to se mnou společně nějak doladili. Aby se tím taky naučili skládat a aby měli pocit, že se na tom podílí. Mě osobně by třeba nebavilo, kdyby za mnou někdo přišel a řekl, že udělal novou věc, hraje se to tak, tak a tak. Takhle má každý možnost si tam vložit něco svého. A první vlaštovka přilítla od Michala, který už taky složil jednu věc. Texty vymýšlím buď já, nebo je děláme společně. Něco nám napsal i jeden kamarád, který studuje češtinu a vážně mu to jde.

 

Jste všichni studenti? 

Ne, Cáda a Dolly pracují. Tom teď bude maturovat, Michal studuje cestovní ruch a já dělám religionistiku.

 

Studium religionistiky a hraní rocku mi přijde jako docela nezvyklé spojení. Jde to vůbec k sobě?

Proč nezvyklý? Rocková nebo spíš metalová hudba se naopak velice často setkává s nádechem temna, mystiky, příběhů. A kde jinde tohle všechno vzít pohromadě než v náboženství.

 

Jak často vystupujete?

Teprve letos jsme začali s veřejným hraním, takže za sebou máme jen osm koncertů. Do konce roku bychom ale měli stihnout ještě další dva. Není toho moc, doufám, že to bude sezónu od sezóny lepší.

 

Vyděláte si na koncertech nějaké peníze nebo je to zatím opravdu jen takové hraní pro radost?

Jednoznačně pro radost. Jednou se nám dokonce stalo, že jsme se v kapelách skládali na zvukaře. Takže o penězích to vůbec není.

 

Zkušebnu si platíte také?

Jo, ale naštěstí se tam střídá více kapel, takže to vychází na necelou stovku za jednoho měsíčně. A to není nijak závratná suma.

 

Kapela, koncerty, to určitě znamená i fanynky. Jaký je ideál ženy pro rockera?

To se nedá říct. To je jako bych se zeptal, jaký je ideál muže pro novinářku. Sto lidí, sto chutí.

 

Vzpomenete si na nějaký úspěch, kterého jste s Interním sdělením dosáhli?

Když odehrajeme koncert s pocitem, že to nebyl průser. To je pak úspěch. (směje se) Naštěstí je takových koncertů čím dál tím víc.

 

A naopak, co se podle vás Internímu sdělení vůbec nepovedlo?

Určitě náš první koncert. V sobotu dopoledne mi volali kamarádi, že jim na punkovém fesťáčku vypadla jedna kapela, jestli si nechceme večer zahrát. Já souhlasil, jenže naše hudba na punkáče moc nezapůsobila. A taky to asi bylo trémou, protože Tom, Cáda a Michal v životě nikde před nikým nevystupovali. Naštěstí nás ale první neúspěch neodradil.

 

Co pro vás osobně znamená hudba?

Hudba celkově moc. Přijdu domů a ještě než zuju boty, pouštím věž nebo počítač. Je to jak droga a jsem rád, že jí můžu do jisté míry utvářet a podílet se na ní, že nejsem jenom posluchač.

 

Jaké jsou plány Interního sdělení do budoucna?

Hrát, hrát a hrát! A bavit sebe a lidi. Časem bychom taky chtěli vydat CD, ale to bude nejdřív na jaře. Než investujeme do nahrávacího studia, potřebujeme ještě nasbírat nějaký zkušenosti se živým hraním.

Dana Kopecká

Samuel Háva (16. 12. 1985)

Nejdříve se vyučil elektrikářem a poté úspěšně absolvoval nástavbové studium s maturitou. Když pak rok pracoval jako elektrikář, rozhodl se zkusit přijímačky na vysokou školu. Povedlo se a nyní už druhým rokem studuje religionistiku. V hudební škole se učil hrát na zobcovou flétnu a klarinet, poté přesedlal na kytaru. V šestnácti letech založil s kamarády kapelu Kasiopea, nyní hraje a zpívá s Interním sdělením, u jehož zrodu stál také. Dalšími členy této skupiny jsou Michal „Mič“ Povolný (kytara), Lukáš „Cáda“ Adamec (basa), Tomáš „Stoupa“ Škrabánek (klávesy) a Jan „Dolly“ Dolejš (bicí).

 

 

Bio a historie