Indienami je...
Partička, která navazuje na kytarovou tradici započatou v 60. letech. Tahle rock’n‘rollová pětka, jejíž věkový průměr sotva přesahuje dvacet let, jde po cestě analogových zvuků, zpěvných melodií a propocených koncertů. Svoje koncertní menu podávají
kompletně v češtině a v hávu úzkých kalhot. V létě 2010 přenesli část svojí minulosti spolu s producentem Lukášem Chromkem na debutové EP Invaze, které se pak ozývalo z podií klubů nejen celé České republiky. Společně
prožívají vzestupy a pády rokenrolů, které pak plní texty jejich písní již několik let. Po tu dobu spolu tráví čas v dodávce i mimo ní. Po nocích vykládají u zkušebny hammondky a diskutují o koncertech. Celou dobu se nemůžou vystát, ale zároveň se od
sebe nedokáží oddělit. Pořád jsou si ale vědomi toho, že to kdysi byli kluci, kteří si koupili ty nejlacinější kytary a komba, aby mohli ostatním sdělovat, jak si představují pojem rokenrol.
///////////////////////////////////////////////////
Chtěli bychom všem co se jakkoli podíleli na vzniku INVAZE poděkovat. Jsou to hlavně Lukáš Chromek, Boris Carloff. A dále Milan Veselský, TV, Adam Vopička, Oliver Bláha, Michal Ostružár, Thomas Lichtag, Richard Scheufler jr., Chooza ... Velké díky patří
také našim kamarádům a rodinám, bez kterých by to nešlo !!
Dvě kytary, bassa, bicí, Hammondky, úzký kalhoty, dodávky, propocený koncerty a rock’n’roll. To jsou Indienami po několika letech koncertování a hraní ve zkušebně. Od dob vzniku týhle pětičlenný partičky se mnohé změnilo. Už to nejsou jen kluci, co si kdysi pořídili ty nejlevnější kytary, na který pak hoblovali pořád dokola ty stejný akordy ve zkušebně, už to nejsou benjamínci, kterým nakládání dodávky trvalo skoro dýl, než cesta na samotný koncert. Jsou to pořád ale kluci, kteří se od dětství znali, a nebo se poznali na různerak bizarních místech. Pořád jsou to srdcaři, kteří se ze svých nástrojů snaží vymáčknout to nejvíc, co umí, to nejvíc, co cítí. Pořád jsou to kluci, kteří chtějí stát na podiu a rozezpívat a roztančit každého, kdo stojí před nimi, a je jim jedno, jestli je to lidí pět, nebo tisíc - tak, jako tomu bylo kdysi v začátcích.
Ledy se tenkrát pohnuly a do tehdy ještě úplně mladé kapely z malé zkušebny nastoupil bubeník Tomáš Duchoň, který v té době hrál na bicí asi půl roku, což nic neměnilo na faktu, že to byl fajn týpek. S ním začala kapela opravdu koncertovat a pomalu objížděla koncerty více či méně lokálních scén. Když už ti čtyři kluci v keckách mysleli, že ví, co chtějí, zavřeli se spolu s producentem Lukášem Chromkem na pár dní do pražského studia Soundevice a společně vytvořili debutové EP INVAZE (2010). S tou plackou se postavili na podia takřka po celé republice. Získávali tak cenné zkušenosti a poznávali se se spoustou míst, kapel a vytvářeli tak nová přátelství nejen na poli hudebním. Když už to vypadalo, že ten jejich sen o klubech, koncertech a cestování v dodávce začíná pomalu naplňovat, odchází z kapely bubeník Tomáš Duchoň.
To léto bylo mrtvolně parný a bez koncertů. Byla to doba, kdy se možná nedělo nic a možná se dělo právě to nejzásadnější. Možná jim ta pauzička prospěla. Možná si právě v tu chvíli uvědomili, co vlastně opravdu chtějí dělat a možná právě v tuhle chvíli zase o něco víc hudebně vyzráli. Skoro z ničeho nic najednou vznikaly ve zkušebně kytarové melodie, které pokládaly základy novým skladbám, diametrálně odlišným od starých. Do nových melodií vstoupil v tu dobu i nový bubeník, Vojtěch Zoor, který se stal novým a svěžím dechem celé kapely.
Zhruba po roce klubovéhoa festivalového hraní, skládání nových skladeb pro novou, debutovou desku, přichází do kapely pianista Jakub Ruschka se svými hammondkami, čímž kapela získává naprosto jiný rozměr, ale stále zůstává nakřáplou kytarovkou,
kterou kdysi založili kluci v uplých kalhotách a začali tak možná psát svoji životní skladbu. Tak uvidíme, kam se tenhle kus dostane, jasný je, že tahle pětičlenná formace chce, aby se dostal k Vám! K lidem, kteří jim fandíte.