Neuvěřitelné se stává skutkem! Kapela Hugo a já vstává z mrtvých a chystá se na svůj první oficiální koncert po zimním spánku. Ten se uskuteční v pátek 28. září od 20:00 v Praze v Balbínce. Pohledem do kalendáře zjistíte, že se jedná o naprosto výjimečný termín a že když přijdete, možná budete mít celou Balbínku pro sebe. Nenechte si to ujít!
V sobotu jsme odehráli první koncert po zimním spánku. Nedopadlo to úplně nejhůř, ale napadlo mě, že by bylo vhodné sem pro potencionální organizátory našich příštích vystoupení napsat několik doplňujících informací. Takže: bude dobré, když zajistíte nějakou zkušenou (a hodnou!) paní na hlídání, ideální bude, když v blízkosti stage bude dětské hřiště (s toaletami) a náš set by neměl přesáhnout 30 minut.
No, nekupte to!
Text písničky Osočení jsem začal psát někdy před dvěmi lety. Tehdy jsem si přečetl stejnojmenou knihu nakladatelství 68 Publishers a několik měsíců jsem nedokázal myslet na nic jiného. Knížka je sborníkem skutečných příběhů lidí uvedených v tzv. Cibulkových seznamech spolupracovníků StB. Můj text je jakýmsi průnikem několika z těch osudů. Hug.
(„Ne v pohoršení, v důvěře a v lásce ať pokračuje cesta, moje i všech.“ – Sylva Daníčková)
Poprvé jí viděl oknem z kasína / a i když nevěřil že se to může stát / najednou věděl že tady všechno začíná / a venku zuřil rok třiapadesát // Kráčela krupobitím sprosťáren / všechny ty výstřely těžce mimo cíl / a jak byl oslněný tím obrazem / zavolal na ní ze všech sil: // Když je noc dlouhá a studená jak válka / a všude kolem jsou jen rudý prapory / už ani nevím jestli existuje láska / ale jsem rád / opravu rád / že existuješ ty // Poprvé se dotkli za šest měsíců / co je půl roku oproti věčnosti? / Byli jen dva a byli proti tisícům / kolektivně šťastných bytostí // Takže je čekal jen vysídlený vesmír / vylámaný okna a pobořený zdi / řekla mu: I tady můžeme být šťastní / dokonce i tady můžeme mít sny // Když je noc dlouhá a studená jak válka / a všude kolem jsou jen rudý prapory / už ani nevím jestli existuje láska / ale jsem ráda / opravu ráda / že existuješ ty // Tohleto není další příběh obyčejných lidí / na pozadí velkých a neopakovatelných dějin / ne ne ne je to vždycky stejný / vždycky tak stejný / ale v tomhle příběhu je to přesně naopak / tehdy ty dějiny byly obyčejný // Nemůžeš dvakrát přejít stejnou řeku / je ovšem snadný utopit se v ní / o první dítě přišla při výslechu / druhý se dožilo jen osmnácti dní // A jak čas běžel tak zůstávali sami / až v roce Charty ses jim narodila ty / přestárlý otec a matka s šedinami / a jejich šeptající rty: // Když je noc dlouhá a studená jak válka / a všude kolem jsou jen rudý prapory / už ani nevíme jestli existuje láska / ale jsme rádi / opravu rádi / že existuješ ty // Oba je stokrát vyhodili z práce / a pro pár koncertů jim zapálili dům / na vratech nápisy že zrádci plodí zrádce / snad jako oslava revolučních dnů // A tvoje oči všechno dobře vidí / když slova rodičů zůstala ti vším: / Slabý je ten kdo věčně nenávidí / silný je ten kdo odpouští // Když je noc dlouhá a studená jak válka / a všude kolem jsou jen rudý prapory / už ani nevím jestli existuje láska / ale jsem ráda / opravu ráda / že existujete vy // Tohleto není další příběh obyčejných lidí / na pozadí velkých a neopakovatelných dějin / ne ne ne je to vždycky stejný / bože tak stejný / ale v tomhle příběhu je to přesně naopak / tehdy ty dějiny byly obyčejný // Pokaždé když se nová doba tvoří / a starým křivdám jdeme ve stopách / musíš mi věřit že tahle bolest shoří / dříve než skončí listopad // Bylo dost přátel kteří uvěřili / tomuhle seznamu estébáckých lží / a jejich jménům na straně dvacet čtyři / silný je ten kdo odpouští // A potom umřeli / v horoucím a přesvědčivém stisku / a to je pravda / celá pravda / konec svazku // Když je noc dlouhá a ty jsi nezavřela vrátka / a všude kolem jsou jen různý seznamy / proč se mě ptáš jestli existuje láska / když důkazem toho je / že existuješ ty / ty / ty / a ty….
