Houpací koně indie-rock / Ústí nad Labem

V našem profilu na myspace je v přehrávači rok 2003 i s Písněma z bistra, naší povodňovou deskou, teď na jaře to bude sedm let, co vyšlo. První po letech, druhej dech, třetí celkově, s Mílou - čtvrtym do karet, tramvají pětkou, šestka je šťastný číslo, sedm dnů v tejdnu, osum jako posun, devatero pohádek a deset písní. Jak to, že to mezi Záříjen a touhle trvalo takovou dobu? Částečně na to odpovídaj Koňské síly, deska demáčů a rarit, ale fakt jenom částečně, uplně tomu nerozumíme dodneška. Kdo ví, co by bylo, kdyby se tenkrát neozvala Guerilla. Tak si to poslechněte, na některý písničky napadal prach, jiný pořád ještě chodíme venčit, je mezi nima i písnička, která se jmenuje »Muž, který se jmenuje Ten který nemá indiánské jméno«  a uslyšíte v ní holku, kterou jsme přemluvili večer před tim v jedný hospodě na Žižkově, na Škroupově náměstí asi.