heiden post rock / Brno

Haha, prej black metal pro holky, říká tady kolega Trťa. Já nejsem úplně takovej ten ortodoxní týpek, co tvrdí, že nejlepší deska od Metallica je Kill Em All a že Bring Me the Horizon se uplně posrali, když udělali skoro popovej singl. Jsem zastánce vývoje a názoru, že kapela hlavně má být flexibilní a to jak se sami členové posouvaj ve svých životech dál a mění se jim myšlení, že i ta hudba to musí reflektovat. Není nic horšího, než když je kapela v zajetí toho, co od ní fanoušci čekají a nemůže si dovolit uhnout, byť v srdci všichni členové cítí, že je to táhne už někam úplně jinam. Na Heiden mě upozornil můj kámoš Petr Korál z Radia 1, když sem se ho ptal na desky, který ho v poslední době fakt rozsekaly. Líbil se mi ten příběh, že původně blacková banda přešla na pomalejší, českou poetikou protkaný post-rock a že to byl pro všechny v podstatě příjemnej šok. Věřím, že Heiden můžou spoustě fans otevřít dveře do téhle scény, protože to dělají dost stravitelně a líbivě a přesto ne podbízivě.