Sedávám s rozkoší v pajzlu či v šenku,
zasněně sleduji defilé venku,
menéžry v kloboucích,šmíráky,křeny,
nejraději ze všech však hledím na ženy.
Jsou krásné protěže,ocúny,Alpy,
vonný sýr Romadúr,opičky Malpy,
úžasný bývý též medvídek v říji,
můj obdiv vždy patřil jen dámské šíji.
Jsem znalcem transmise,supportu,kladky,
největší obdiv mám pro dámské zadky,
když se tak zavlní Národní třídou,
hned beru do ruky skicář i s křídou.
Zbožňuji štíty hor,banánů trsy,
větší však nádherou jsou dámské prsy,
snad listy javoru,Olympské vozy,
mají ten jemnocit,jak dámské kozy.
Omamná vína jsou,či lístky koky,
nad ně však krásnější jsou ženské boky,
jsou jako kontrabas,či houslí tvary,
proto je miluji – andělské dary.
A láska ženy je největším darem,
s tím bude souhlasit chudák i s carem,
víc slastí slibuje,jak golf či lego,
v noci nám pozvedne i mužné ego.
Připijme vínečkem,stakanem vodky,
ať dámám vzkvétají vršky i spodky,
ať moudrost našich žen dokreslí krásu,
ve které nalézá každý chlap spásu.
Odpusťte kmetovi v kremačním věku,
všechna ta souvětí,jež napsal z fleku,
neb ženy bývaly,jsou a vždy budou
studnicí radostí – vším,jen ne nudou.
stařík Pavel Lintymer,v Praze 25.3.2014, 14.32 hod.
