Namísto svádění často mi utíkáš
tmavý skla na očích, snad něco schováváš
pak se mi omlouváš, ne, že bych o to stál
úsměvy pokorný sám bych líp nezahrál
Světla jsou zhasnutý, okolí netuší
výkřiky bolestný vytí psů přehluší
všechno když odezní, držím tě v náručí
my dva jsme spojený ohnivou obručí
Každej den, jsem tvůj zlej sen
mám v sobě tmu, která musí jít ven
Na ruce bez šrámů od střepů vzpomínáš
dlouho nic necejtíš, pak mě zas postrádáš
možná si říkáš, že víc už se nespálím
jestli se nevrátím, budeš mít strach, já vím
Myšlenky útočí, v hlavě se rozleží
pohádkám o princích nikdo víc nevěří
deset dní čekání, zpátky jsem bez řečí
stěží se ubráníš, nejlíp to neskončí
Každej den, jsem tvůj zlej sen
mám v sobě tmu, která musí jít ven
Z kůže dám tě svlíct
potom si vždycky dáš říct
z kůže dám tě svlíct
stejně si vždycky dáš říct
Každej den, jsem tvůj zlej sen
mám v sobě tmu, která musí jít ven
