Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Věneček? Hmm...
Indiánek? Nechal bych si líbit.
Sacher? Mňam.
Cože?!? Sladkosti mam rád, ale ne ty, co zasírají uši... Díky Abused za to, že s takovými slaďoušky se na pódiu nepotkám.
P.S.: Nemám nic proti popu, kvalitní pop si poslechnu rád...ale ne s tak vysokým obsahem cukru.
Tenhle článek jsem chtěl napsat už před časem, nicméně jsem si říkal, že dám zatím poslednímu dílu dvojice Hapka & Horáček ještě druhou šanci, trochu odstupu a dalších pár poslechů. Nakonec se to vyplatilo, protože v prvotním návalu "neuspokojení" bych desku asi hodně strhal, rozhodně víc než to udělám teď:-)
Přiznám se, že k projektu Kudykam jsem přistupoval hodně skepticky od první zmínky, které jsem se o něm dozvěděl. Pro ty, kteří neví o co jde: Kudykam je muzikálem, který vychází z písně V penziónu Svět, kterou dvojice Hapka a Horáček vydala na svém stejnojmenném albu v roce 1988. A proč že jsem k projektu Kudykam přistupoval už předem skepticky? Horáček je pro mě jeden z nejlepších českých textařů, některé z jeho textů nelze označit jinak než nádherné, a pořád to bude slabé slovo.
Jedny z jeho nejlepších textů se nacházejí právě na albu V penziónu Svět, právě titulní píseň je pro mě tím nejlepším, co z tvorby této autorské dvojice kdy vzešlo. Píseň nemá pro mě jedinou chybu - od Hapkovy netuctové hudby, přes geniální přednes Michaela Kocába, až po naprosto dechberoucí text Horáčka. V tom textu je absolutně všechno; myslím, že Michael Kocáb to pochopil, a proto je jeho přednes této písně takový, jaký je. Když jsem se tedy dozvěděl, že muzikál má vytvořit jakýsi příběh, vycházející z tohoto textu, řekl jsem si: "Jak, proboha?". V tom textu je naprosto všechno řečeno, cokoli navíc přece musí být už jen nějaká nastavovaná kaše... S tímto jsem tedy k albu přistupoval, když jsem si ho poprvé pustil.
A jak tedy Kudykam naplnil má očekávání? Bohužel naplnil. Neviděl jsem sice divadelní podobu tohoto představení, ale pochybuji, že by mě jakkoli dobrá výprava, scéna, či kostýmy obalamutily tak, abych názor změnil, na takové laciné kousky mě neužije:-) Můj názor, že v písni V penzionu Svět je řečeno vše, a cokoli na ní "naroubované" je navíc, se bohužel potvrdil. První poslech mě tedy nezaujal vůbec, spíš znechutil...Ale ze zkušenosti vím, že některé desky zkrátka na první poslech nejsou. Nechal jsem si tedy nějaký měsíc odstup a desku si poslechnul znovu, vícekrát a důkladně. Můj pocit, že celek je onou nastavovanou kaší, a že Horáček tentokrát šlápnul trochu vedle, když se "dotkl nedotknutelného V penziónu Svět" bohužel přetrval. Ale na druhou stranu jsem v té kaši našel několik opravdu dobrých soust.
Pokud tedy Kudykam budu soudit jako desku, na které jsou písničky, nedopadne to až tak špatně. Samozřejmostí je naprosto profesionální hudební doprovod, v mnoha pasážích hodně "jazzový", s mnoha originálními prvky, sem tam přičichne i k jakési "world music". Takže za hudbu a muzikantské výkony jednoznačně není co vytknout. Horší už je to s pěveckými výkony. Trochu se mi zdá, jako by H&H trochu zapomněli na zkušenosti z předchozích desek - že ne vždy je pro přednes písně nejlepší ten, kdo zpívá technicky nejlépe. To na předešlých deskách mnohokrát dokázal třeba již zmíněný Michael Kocáb, Daniel Landa a v neposlední řadě i sám Hapka. Na této desce zpívají zpěváci, kteří jsou technicky mnohem lepší (Karel Dobrý, Vojtěch Dyk, Jan Maxián, Ondřej Ruml...) , než jsou zmiňovaní pánové, ale bohužel jim, až na světlé výjimky, zkrátka nevěřím. A zpěvačky? Promiňte, dámy, vám také ne...
A jaké tedy jsou ty světlé výjimky? V první řadě musím jmenovat Karla Dobrého a jeho přednes písně Hladiny, kterou osobně považuji za vrchol alba. Bohužel vysoko nasazenou laťku si u mě neudržel - už další jeho píseň Štvanice mě absolutně nepřesvědčila, Dobrý v ní (když použiju divadelní výraz) "přehrává", pitvoří se a nevěřím mu ani slovo. Další výbornou věcí je určitě krásná věc Rozeznávám, které se chopil František Segrado. Málokdo tuhle píseň může zpívat, ale Segrado je jedním z těch mála, který píseň, původně nazpívanou Richardem Müllerem, zvládl s bravurou. Segrado zkrátka nezklamal, stejně jak při předchozích spoluprácích s Horáčkem. Těžko říct, jestli je to věkem, ale ten člověk má v hlase něco...zkrátka nepopsatelného.
Bohužel na albu najdeme i písně, které jejich přednes totálně zabil - jako například Smích z vedlejšího pokoje - Jan Sklenář opět "přehrává", a nevěřím mu, že ví o čem zpívá, stejně jak Maxián v písni V penziónu Svět či Ondřej Ruml v Havranech na sněhu. Stejně tak Tante cose da veder' a Vojtěch Dyk - děkuji, nechci. Rozhodně lepší verzí písně Tante cose da veder' je bonusová verze nazpívaná Karlem Gottem. Pominu-li nádherný a bezchybný hlas Karla Gotta, který do této písně padne jako ulitý, má v hlase něco co způsobuje, že mu jeho přednes věřím. Sorry, pane Dyku - s Gottem se ještě dlouho a dlouho nebudete moct měřit. Že by to opět bylo věkem, jako u Františka Segrada? Začínám tomu věřit...
Takže shrnu-li to, a podívám se na Kudykam jen jako na další desku Hapky a Horáčka, na které kromě nových věcí jsou i písně starší, není to úplný propadák. Pár písní je na něm opravdu výtečných, a i kdyby to bylo jen kvůli Hladinám, stojí za to si album poslechnout. Hapka a Horáček si už v roce 1988 (či vlastně už v roce 1987 s Hanou Hegerovou) nasadili laťku obrovsky, ale opravdu obrovsky vysoko. Chápu, že je těžké nezkusit tu laťku překonat, ale Kudykam mě utvrdil v názoru, že je to asi opravdu nemožné. "Kdo by se díval nazpátek..." napsal také Michael Horáček - a pevně doufám, že na další desce se toho bude držet.
Na závěr přidám pro mě nejlepší skladbu Hladiny:
Tak se ze mě shodou různých okolností stal pořadatel koncertů:-) Jak úspěšné toto moje konání bude se ukáže 24.9.2009 v Plzni Pod lampou. Pozval jsem jednu z mých nejoblíbenějších tuzemských kapel, hardcoreovou legendu Našrot. Našrot pochází z Havlíčkova Brodu a z časů, kdy Hard Core byl ještě Hard Corem. K Našrotům jsem pozval kapelu mého spolužáka ze základky, tlučbubna Vlademona Zavřít a čerstvé vítěze České rockové ligy Born in Pripyat, skupinu kolem Barta, bývalého bubeníka již nežijících spřízněných Pure Poison. Snad si tuto legendu nenecháte ujít a dorazíte v co nejhojnějším počtu;-)
A něco málo propagace:
plakát na web - http://tiny.cc/nasrot
plakát k vytištění na A3 ve formátu PNG - http://tiny.cc/nasrot2
plakát k vytištění na A3 ve formátu PDF - http://tiny.cc/nasrot3
A takhle plakátek vypadá:
Na http://www.nasrot.cz/media.asp si můžete poslechnout spoustu jejich mp3, tak enjoy a přijďte 24.9. Pod lampu.
