Transtepan Praha

 Štěpán Olívie Turek

Období 1992-2005 dobře dokumentuje i následující samožer dokument:


Všechno to začalo asi o Vánocích v roce 1991, kdy jsem pod stromečkem objevila kazeťák, který uměl i nahrávat, což se brzy ukázalo jako velmi zábavná funkce. Není proto divu, že hned na počátku roku 1992 jsem se spolužákem založili kapelu. Já jsem dostala na starosti texty, jelikož hned první nahrávka ukázala, že můj hlasový projev neumožňuje srozumitelně artikulovat ty velká poselství, která jsem ve svých písních šířily.

Stát se nejoblíbenější kapelou ve třídě nebyl pro nás vůbec problém, ale jelikož jsme v roce 1992 na základní škole končili, přemýšleli jsme jak dál. Po dlouhé úvaze jsme dospěli k názoru, že bychom si mohli koupit hudební nástroje a výhledově se na ně i naučit hrát. Navíc jsme kapelu doplnili o lidi, o kterých se tvrdilo, že už dokonce i něco zahrát umí. Tak vznikla kapela Nouzové otevírání dveří, kterou kromě mne tvořili bubeník Michael Kocman (dnes Forbidden Fruit Clan), basák David Sellner (dnes Moonvista), zpěvák David Haider (dnes NANO) a kytarista a saxofonista Marek Doubrava (později Tatabojs, nyní HM... a Doubravánek). V roce 1993 jsme se vesele vrhli na podia, vyhráli dokonce nějakou soutěž na Radiu 1, ale nakonec zvítězily odstředivé tendence a kapela se rozpadla.

Nouzové otevírání dveří v roce 1993

Já jsem se pak věnovala managerování kapely Enola Joy a v roce 1996 se uskutečnil velký návrat  na pódia s rap'n'rollovou partou Blejno.

Setkání exčlenů skupiny Blejno v roce 2011

Bugrr - zpěv (dnes Děti deště), Jackie - bicí (později Discoheroes), Štěpán Olívie Turek - kytara, Mysl - basa.

Blejno se později přetransformovalo v Plán (b), kapelu ovlivněnou hudebně i jinak skupinou Rage against the machine. Plán (b) ukončil činnost v roce 2004.

Fenomén Discoheroes

Vše začalo, když za mnou přišel zpěvák PLÁNU (b) a povídá: „Hele, ty songy, co hrajem, to jsou naprostý bomby, ale já bych potřeboval, aby ty písničky byly složený tak, abych do nich mohl zpívat nějakou melodii. Víš, já jsem začal chodit na hodiny zpěvu a rád bych, kdybych toho mohl využít.“ Tyto výtku jsem si vzala k srdci a během jednoho týdne jsem pro PLÁN (b) udělala písničku s chytlavým melodickým refrénem a sloky jsem hodila do skáčka. Nicméně zpěvák to odmítl hrát s tím, že je to neskutečná odrhovačka. Několik málo dní po té jsem potkala Jirku z uskupení RUDE GUERILLA a celou věc jsme probrali. Výsledkem bylo založení kapely. V zápětí jsme do kapely nalákali i bezva klávesačku z kapely A-KONTRABAS a přijali název DISCOHEROES.

To vše se událo v roce 2000. Celá filosofie DISCOHEROES byla postavená na tom, že jsme chtěli vyzkoušet hrát i jiné styly než ty, které jsme léta provozovali ve svých bandech (tj. punk, funkyHC). Tehdy jsme se zařadili do škatulky discoska. Kapelu jsme doplnili hudebníky z RUDE GUERILLY a nazkoušeli jsme 7 písniček, z nichž nejlepší byla asi VeganSka – písnička o tom, že správné je nejíst maso, nicméně nadměrná konzumace luštěnin může obtěžovat okolí. Po té se uskutečnil první koncert a z kapely odešel bubeník a i se zpěvákem jsme se rozloučili.

Kapela pak v podstatě přestala fungovat, i když silácké řeči o tom, jak to zase rozjedem, se vedly každou chvíli. Přesto vznikaly nové písničky - jako například ona populární "Velká diskotéková stávka".

V roce 2003 mne kontaktoval Tadeusz, jehož cílem bylo rozjet hudební projekt s ambicemi, které by mnozí považovali za dost podivné. Jelikož jsem byl u toho, když se v roce 1997 formovala základní idea tohoto tělesa, nešlo odmítnout. Navíc byla šance uplatnit hromadící se materiál pro DISCOHEROES, které v té době nevypadali, že v dohledné době začnou fungovat. Nicméně tato kapela se příliš nevyvíjela. Po roce zkoušení v jednom panelákovém bytě na Zahradním městě s bubenickou samohrajkou jsme měli jenom tři písničky. Pak jsme si udělali zkušebnu v Říčanech a začali jsme pořádně hrát a v tu chvíli začali tuto kapelu její původní členové opouštět, ale současně přicházeli noví. Na podzim 2004 jsem v kapele zbyla z původních členů jen já a dále kapelu tvořili noví členové – Jirka a Jackie. Do konce roku jsme se dohodli na diskopunkovém stylu. V únoru 2005 jsme se shodli na tom, že máme morální právo se považovat za následovníky DISCOHEROES.

Česko hledá Superstar

V roce 1989 skončila v české hudbě cenzura. Padly všechny ty přehrávky před komisemi a podobná omezení a lidem přišlo fajn, že si každý může hrát co chce a jak chce a nikdo ho neomezuje. Co se hodnotilo, bylo sdělení, které právě za minulého režimu bylo největší obětí cenzury. V téhle atmosféře jsem zakládala svojí první hudební projekty a řekla bych, že tenhle základní pohled na muziku mi zůstal. V roce 2004 se objevila ta podivná pěvecká soutěž Superstar, ve kterém parta chytráků začala určovat, kdo může hudbu dělat a kdo ne. Prostě hrůza. V té době se ke mne dostalo i "Prohlášení Klokanky BB".  Zjednodušeně řečeno tahle soutěž si u mne žádný respekt nevybudovala.

V době konkurzů do druhé řady soutěže Superstar kapele chyběla pozice zpěváka a v tu chvíli jsme dostali nápad proniknout na pražský casting a z těch stovek účastníků přetáhnout někoho do kapely. Vstupenkou na tento casting byla moje nevážně míněná příhláska. Pár adeptů se nám z castingu podařilo nalákat do zkušebny, ale nevybrali jsme z nich nakonec nikoho. Takže jediným výstupem této akce byla moje konfrontace ve věci psaní textů s předními českými textaři Osvaldová, Horáček na příkladu písně "Velká diskotéková stávka". Nova to pak na počátku roku 2005 odvysílala. Mít v té době kompletně postavenou kapelu, tak to byl z marketingové hlediska naprosto geniální tah. Kapelu jsme však kompletní neměli a dávali jsme se dohromady "za provozu". Takže celou akci nelze hodnotit jednoznačně.

Někdy na počátku února přišla do kapely zpěvačka Mahulena. Ve stejné době jsme dostávali první nabídky na natočení desky. Když už bylo vše domluvené, Mahulena zmizela a tak nazpíval to album ten, kdo znal ty písně nejlépe - jejich autorka, t.j. já. Na rádiích už běžely remixy "Stávky" a bylo třeba ukázat, že existuje i originální verze. V trojčlenné sestavě jsme odehráli vystoupení v Táboře, ale už na další akci jsme představili našeho nového zpěváka Rollanda Swalla (květen 2005).

Druhé vystoupení Discoheroes se zpěvákem Rollandem Swallem

Zpětně mě vlastně udivuje, co všechno bylo v té době možný. Bylo mi ukradený nějaký vítězství v Hvězdné pěchotě, spíš mne štvalo, že lidé nechápali, že opravdu nemám žádné pěvecké ambice. Proto cíl byl pro mne v tu chvíli jasný - natočit, co nejdříve další album Discoheroes, ve které nebudu figurovat za mikrofonem.  Bohužel vytížení Discoheroes bylo takové, že na novou tvorbu nebyl vůbec čas. V létě 2005 se kapela navíc dost rozhádala a pak přišlo krátké personální propojení s NO SIDE, které rozpad ještě urychlilo a Discoheroes nikam neposunulo. Nakonec jsme zůstali jen já a zpěvák Swall a na kompech se pokoušeli dát kapele nový obsah.

video z vystoupení Discoheroes v Rock Café 2006

Bylo léto 2006 a nové album bylo stále v nedohlednu. V té době došlo k definitivnímu konci Discoheroes. Poslední koncert se uskutečnil až 1. března 2007.

"Na zpěv jsem příliš velká hvězda"
 
Ke konci roku 2006 jsem měla tolik nápadů na písničky, že by se z nich dalo poskládat nové album. Pracovně jsem ho nazvala "Jsem příliš velká hvězda na to, abych zpíval" a začala jsem shánět zpěváky, které by písním propůjčili svůj hlas. Jedna z prvních voleb padla na Johny Jointa ze skupiny THE JITRNICE ZDARMA. Nakonec se Johny Joint nabídl, že nazpívá celé album a mne to přišlo jako docela dobrý nápad. Nakonec jsme začali i vystupovat jako Štěpán Turek & THE JITRNICE ZDARMA a v roce 2008 jsme vydali album, které se nakonec jmenovalo KULTURNÍ REVOLUCE.

Kulturní revoluce v nové verzi

Olívie

Někdy je to tak, že v životě stále něco hledáte a určitý věci vám dojdou strašně pozdě. Olívie je prostě moje lepší já a skrze ní poznávám úplně novou dimenzi tohoto světa. Její zrození bylo pozvolné a těžko to popsat tak snadno jako věci kolem kapel. Pokud bych se měla zaměřit na kulturní rozměr této životní cesty, který rozhodně není tím rozhodujícím, tak s transgender a genderfuck interpretů mě oslovili nejvíce Pete Burns z Dead or Alive, londýnské punkerky ze Six Inch Killaz a ze současných intepretů britský DragChrist.