Stříberka Žena / Kladno

Narodila se na okraji města, od kterého je severní výhled na horu Říp a východní na buštěhradskou haldu, kde před lety jezdil vlak a žhavou strusku z vysokých pecí rozsypával na svah. Večer to zářilo jako rozlitá rudá barva, barva touhy. To půvabné město je z poloviny schované v lese.

Hučení vzdálené fabriky vnímala od peřinky jako zvuk vesmíru. Život jí dává kyslík a hudba je to, co jí ten kyslík žene žilami a co jí dává radost a sílu k pohybu.

Vedle hudby miluje jaro, léto, podzim a zimu. Jarní vůni probouzející se půdy a špičky tulipánků a narcisek, deroucích se na slunce. Letní rozpálenost a pak zrání, plodnost, obilí, rorýsy ve městě. Podzimní touhy, mlhy a tiché padání javorových listů na usínající zem, zvláštně nesoucí se zvuk. Zimní dlouhé stíny plaňkového plotu, krmelec v lese, plaché laní oči… Během bytí jí informace, že nejdůležitější je svoboda, vystoupila ze srdce do mysli a pak do úst a tak pochopila, že může ve stručnosti o sobě říct, že miluje svobodu a život.