Rijkaard Muž / Reichenberg

Mé skutečné jméno je Lomikel, jsem prý vysoký 93 a půl centimetru, mám tvar rovnoramenného trojúhelníku, který je mou podstatou a jehož spodní část se nazývá vrávor. Horní část se nazývá řapuch, který je zakončen pýtenem. Pýteno se jaksi podobá lipovému listu - je-li svěží píše se pýteno, je-li povadlé, píše se píten s měkkým i. Na řapuchu pak rozeznáte krhy, jimiž krhám, a chlístor, kterým nasávám břeť kanální neboli blebel, a rourácím. Rourácení je projev mého hněvu: slýcháte je občas ve výlevce vodovodu, do které jste nalili konev špíny (řečené správně kuchřeč neboli ihuhu).
    Nemám nosu - co bych si s ním v kanálech taky počal. Nemám oči a uši, protože jsem vševědoucí a nemusím tudíž poslouchat nějaké kecy. Mám však po obou stranách řapuchu po jedné vzbouli: takové převislé tváře se u lidí nazývají zlemejže. Vrávor je pak dole zakončen pluzněmi, po nichž se pohybuji cukavým pohybem - jsem tudíž i cukavec. Nemám ruce - nepotřebuju je, neboť nepracuji a jsem rocková a hiphopová hvězda. Vše, co potřebuji, opatřuji si zázrakem nebo jiným přirozeným způsobem. Místo rukou mám však vádlo, jehož přesmyknutím trestám. O mé povaze se vedly dlouhé teologické spory, ale většina krhútských bohoslovců se přiklání ke geniální definici Vratiprsta Choromysla Krombožince (Lilibínského), že "není dobr ani zel bůh kanálů Lomikel".
    Něco osobního: Mojí družkou je bohyně Kvakev, která se tvarem nejspíše podobá staré škebli. Je jedinou bohyní rodu mužského (ten Kvakev!) a na její počest se pálí žáha. Padne-li Lomikel na Kvakev, což se stává nezřídka, dochází k ponikvě, která filozoficky vzato neznamená konec života, ale konec v životě. K vertikálnímu pohybu slouží Kvakvi drása, k horizontálnímu pak kruh. Štípem klekce.