Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Mystic Muž, 4 roky / Brno venkov

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Mystic si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Doomas - LaMuerte (2015)

kavsn

S novým počinem přišli nedávno i slovenští dark metalisté DOOMAS, kteří jsou známí i díky festivalu Gothoom, jež pořádají poměrně dlouhou dobu, tedy pod palcem to má konkrétně Peter. Skupina DOOMAS je velkou nadějí pro slovenskou scénu a získává si vyšší a vyšší pozice s každou vydanou deskou. S každým kotoučkem naplněným temnou muzikou získávají více a více věrných přisluhovačů, kteří Slováky následují. Jsem jedním z přisluhovačů temnot a můj prach na stole rozvířilo CD, jež mi od kapely přišlo. Magický obrazec na přebalu jasně vyzařoval okultní sílu a pro kapelu typické logo slibovalo další porci ponuré hudby, tudíž jsem s chutí začal zkoumat celé dílko do naprostých detailů. Listovat si bookletem je zážitek, jako otáčet listy nějaké knihy plné magických zaříkadel a démonických ilustrací. Překrásná práce, jde vidět, že si skupina zakládá i na vizuální stránce a umělecké dílo "LaMuerte" je stvořené do krásy.

Nevím, kde jsem, ale vím, že kráčím zlověstným lesem plným husté mlhoviny. Nebe je šedivé jako stín a slunce v nedohlednu, skryté pod přikrývkou černých mraků. Jen vrány létají ve větvích stromů bez listí a krákají. Půda je posetá lidskými kostmi a bezvětří působí neklidně. Z hustých křovisek ovšem vykročí postava. Ona lidská bytost jde rychlým krokem vpřed. Je oděna do pláště a na hlavě má kápi. Následuji jí dál a dál, prodírám se keři a větvemi, kosti mi křupají pod chodidly, když odhrnu husté trnité křovisko a ocitnu se na mýtině. Zde ovšem spatřuji něco, co jsem vidět neměl. Ona postava poklekla před vysokým mužem v kapuci, svíce po stranách vzplály a celý prostor obestoupily další bytosti v kápích a černých pláštích. Rituál započal, vůně kadidla omámila moji existenci a na nebi začaly létat démonické okřídlené bytosti zvěstující smrt.

Podstoupíte rituál spolu se mnou, poté, co vám poodhalím zákoutí magických tónů alba? Myslím, že hlavně po okamžiku, co si ony melodické kresby vyryté v kmenech prastarých stromů poslechnete sami. Kapela již před vydáním desky vypustila videoklip k písni "Forlom". Videozáznam uchvátil atmosférou a provedením, především píseň slibovala jistý posun dále. Při prvním poslechu alba mě nejvíce omámila první kompozice "Insoreism", jež disponuje mocí vytvořit mystickou atmosféru s nádechem majestátnosti a epična, díky sborům v pozadí, které podkreslují celou zvukovou stopu v refrénu. To slibuje větší pestrost... Udrží se ovšem po všechny písně? Ano, udrží se, skladby jsou plné různých atmosférických pasáží, jež vytváří sbory v pozadí a akustické kytary. Klávesy zde již ovšem nehledejte,DOOMAS je nasazují zřídkakdy, skupina zní syrověji oproti minulosti. To slibuje více tvrdosti, ano, DOOMAS znějí tvrději a živelněji, pořád je to ovšem velice melodický metal, který bych označil za dark s prvky doomu, melodického deathu a občas se sem tam mihne power/heavy prvek. Sound muzikantů je hutnější, především riffové melodie s hlubokým growlem vytváří těžko prostupitelnou stěnu, do které se musíte prosekat. Klávesové party přichází až s písní "They", neočekávejte žádný slaďák, ale pořádně hutnou a našlapanou píseň, od které klávesové melodie utečou rychle, jako kdybyste vy sami utíkali před rohatým, zlatě zbarveným démonem s pentagramem v rukách vyobrazeném v bookletu. Ony klapky se ještě vytasí s jistou dramatickou pasáží, ale zase nám po chvilce mizí v mlhovině někde v temných křoviskách. Na novém albu Slováků mi někdy moc nesedí ony až power metalové kytarové výjezdy, které narušují ponurost a doomovou zlobu. Kupříkladu po dokonale temné "Dark Ritual", jež mi připomíná DIMMU BORGIR především ve zkresleném hlase a zlé atmosféře, přijde skladba "Life", jež zní skočným a veselým dojmem. Nemohu si pomoct, ty kytary mi mírně lezou na nervy. Zvuk LaMuerte je kvalitní a vynikají všechny nástroje včetně basy, jeho slabina je mírná plochost. Strunné instrumenty zní spolu s growlem hutně, ovšem chybí jakoby další vrstvy. Možná by albu pomohlo větší zabasování zvuku a vrstvení riffů.

Nenechte se zmást negativním zakončením odstavce. Poslech díla LaMuerte je jako napít se z magického poháru plného krve při okultním rituálu, kdy vás mocná nepozemská síla zláká a donutí přisluhovat. Stačí se prodrat skrze hustá kytarová křoviska plná trní a celkovou nedostupnost materiál, který zaujme především detaily a atmosférou. Kapela nám předkládá upřímné album plné muziky, jakou dělá Peter s radostí k ní a vkládá do ní svoje myšlenky a pocity, to co má rád a co ho zajímá. Kdo má rád melodický a pochmurný metal, s chutí do rituálu! 7,5/10
 
Album vyšlo u Gothoom Productions v roce 2015
 

Tracklist:

1. Insorcism

2. LaMuerte

3. Consumed by the Ocean: Depresy

4. They

5. Dark Ritual

6. Life

7. Forlorn

Sestava:

Peter "Doomas" Beťko - Bass, Vocals (2006-present)

Martin "Kalmi" Kalmancai - Guitars (2009-present)

Erik Sabo - Drums (2012-present)

Mario Turis - Guitars (2012-present)



F.O.B - ...and Foes Have Become Our Masters

Po dvou letech přichází s novým počinem táborská smečka hrající směsici death a thrash metalu se silnými vlivy core - F.O.B. Když se podíváme na každé CD této úderky, můžeme házet zrak na postupný vzestup v kvalitě nosičů. Spatříme, jak tato skupina roste a vyvíjí se, poctivě piluje svůj výraz k dokonalosti a míří výš a výš do jakési dáli mimo standart. Je ovšem fakt, že tato partička je nedoceněnou skupinou. Na to, že zde brousí svůj výraz již 20 let, je málo známá a když řeknete jméno F.O.B, málokdo ho zná. I tak mají táborští zbojníci své věrné fans a jejich koncerty bývají slušně divoké a rovněž zábavné. Pamatuji, když jsem F.O.B spatřil před pár lety v Brně, to ještě neměli poslední dvě desky a byl to masakr se vším všudy, jak se sluší a patří. Tak jak asi kapela hraje teď a jak zní nové písně? To jste nedávno mohli okusit v samotném doupěti kapely, v Táboře na Žižkově vraždícím palcátu, kde vystoupilo více kvalitních uskupení, jako třeba ROOT.

Musím uznat, že obal a celý vnitřek krabičky spolu s CD je pěkně vytvořený a vymazlený. Již cover desky nutí člověka přemýšlet a disponuje jistou hloubkou. Když krabičku otevřete, spatříte názvy písní, ovšem celá kostra materiálu je zmalovaná obličeji se zavřenýma očima. Zadní stranu obálky zdobí kapela, které ovšem chybí ony obličeje. Teď přemýšlejte, hm? Nyní již k obsahu na disku, který je tím nejdůležitějším aspektem. Řeknu to jednoduše, nové album "...and Foes Have Become Our Masters" je opět posunem kupředu. V čem je rozdíl od minulých děl? Především v pestrosti. Minulé album "Reap What You Sow" bylo slušným masakrem, více přímočarým a drtivým, až jsem měl při poslechu chuť prorazit hlavou zeď. Novinka je samozřejmě rovněž tvrdá, jak se na tento styl sluší a patří, ovšem nabízí nám alternativnější pojetí death/thrash/coru. Jednotlivé kompozice jsou mírně nepředvídatelné, to v prvé řadě, riffy jsou typické pro metalcore a rovněž melodický death metal, zde se nic nemění. Občas skupina okusí i thrashové polohy, úderné drtivé rytmy, které vás rozemelou. Písně ovšem často ujedou až do oněch alternativních vod, ve kterých převládá melancholie a klid. Představte si, že jste v šílené bouři, temná mračna a déšť s destruktivní silou, padáte a padáte v té šílené zhoubě a temnotě až narazíte na mořskou hladinu. Topíte se, ale vidíte krásu a cítíte spíše klid, než strach. Modrá třpytivá voda vás uklidňuje a vy se necháte unášet a sníte. Modrý svět vás omámí a vidíte mnoho barev, jež se třpytí. To ale netrvá moc dlouho, mořská síla vás vytrhne ze snění a vy se začnete topit v temnotách, v útrobách podmořských jeskyní a riffy s bicí soupravou vás spolu s vokálem Máry začnou trhat na kusy. Kytarové výjezdy jsou jako piraně, jež vám maso ohlodávají z kostí a divoce se zmítají kolem vás a tvoří neprostupnou stěnu. Podobně tedy funguje píseň "The Hallway to Nowhere", která působí zrovna tak, jak popisuji. Podobných míst je tu ovšem vícero, především na začátku písní. Když už jsem zmínil Máru, ten vokálně roste víc a víc, zpěvové linky jsou vskutku působivé a jeho čistý hlas je křišťálový a krásný, jako onen modrý, nádherný povrch hladiny. Vlny přichází s jeho growlem a screamem, vlnobití, co drtí pobřeží svou silou a smete vás na útesy smrti.
 
Když bych měl vyzdvihnout svého favorita, byl by jím nejspíše třetí kousek "Infinite Cloud". Zde perlí především Honza a Profesor, ti svoje kytarové melodie vypouští zběsile a přitom chytlavě, tyto výpady dělají ze skladby ještě větší masakr, co vás okamžitě upoutá. Skladbu bych označil za takový hit fošny. Nepředvídatelné kytary střídá zapamatovatelný refrén a tak se to opakuje. Filipovy bicí jsou také zážitkem, fantastické nazvučení nahrávky dělá z bubeníkových partů požitek, který vás rozseká jako ostří nebezpečných útesů. Jeho hra je plná smyslných detailů a zběsilých změn. Když bych se měl vrátit ke zvuku, co se jeho týče, skupina boduje také více a více. Čistota, jež ovšem vylučuje umělost, to se mi zamlouvá.
 
Metalgate opět vypustil vypiplaný materiál od zkušené a vyzrálé skupiny, kterou bych označil za českou špičku žánru, ať už je parta Tábořanů známá nebo ne. CD, i když mám pořád raději to minulé, je nabušené kvalitními písněmi, které ukazují skupinu v nejlepší a nejsilnější formě. Doufám, že zažiju skladby z posledních dvou desek naživo a že skupinu brzy taky spatřím, musí to být neskutečný masakr. Skladby jsou totiž jako dělané na koncert a na destruktivní boření klubových prostorů. Jsem zvědavý, jaká budou další díla F.O.B, jestli se skupina vydá světem alternativní hudby nebo klasické death/metalcore rubanice. Nové album naznačuje hledání té hůře zařaditelné cesty a já jsem za to rád. Tak tedy u dalšího alba... 8,5/10
 
Album vyšlo u Metalgate v roce 2015
 
Tracklist:1. The Adult Toys 2. Where the Spirits of the Dead Wander in the Living World 3. Infinite Cloud 4. The Hallway to Nowhere 5. Debts of Imperfection 6. Sons of Oblivion 7. My Failures Your Pleasures 8. Point of View 9. In the Name of the Good We Spread Evil 10. The Grand Collapse
Sestava: Mára - Vocals Corbow - Bass (1995-present) Profesor - Guitars (2010-present) Filip Ambrož - Drums (2014-present) Honza Schmid - Guitars (2014-present)
Recenze je věnovaná webu Obscuro.cz

 

Beltinefest – Moravia (v rámci Wayfare tour 2. 5.2015).

Zase a opět přišel čas na v Brně a Praze již známou a zaběhnutou akci, která se těší slušné oblibě – Beltinefest (již ovšem poslední, CRUADALACH se rozhodli vydat se jinou cestou, plnou odlišného dobrodružství). Pokud Beltin končí, tak tedy na vrcholu, neboť večer na Melodce byl pro mě, a jistě pro mnohé další, maximálně příjemně a pohodově strávený večer, s velice slibnou sestavou uskupeních. Samozřejmě největším lákadlem byli známí našinci CRUADALACH, kteří jsou po vydání skvělého alba „Rebel Against Me“, jež ovšem rozbouřilo fanoušky kapely, a tak jsem určitě nejen já byl zvědavý, jak fans této skupiny přijmou nové písně naživo. Osobně jsem se na ně těšil nejvíce, ale ke CRUADALACH až později, čas je na jinou smečku.

Do prostorů slušně zaplněné Melodky jsme přišli tak akorát na start první skupiny, kterou byla kapela WOLFARIAN. Příjemně zahrané pagan metalové řemeslo, jež strhlo energickým vystupováním především vokalistů a hlavně, zpěvačka uměla rozproudit krev v žilách svými tanečky a řáděním na pódiu. Co mne ovšem zamrzelo a udeřilo do mého sluchového ústrojí, bylo to, že skupina dost vykrádá slavnější bandy. Například muzikanti velmi neopatrně obšlehli refrén od finských epiků WINTERSUN, zde se to ani nesnaží hudebníci skrývat, dokonce jsem poznal i refrén kapely jako FEAR FACTORY a tak by se dalo vypisovat dál a dál. Wolfarian jsem před tímto koncertem nikdy neslyšel a tento fakt mě zamrzel. Škoda, hráčské schopnosti například instrumentalistů jsou slušné.

INTERREGNUM nastupují na pódium a rovněž netuším, co mám čekat, skupinu jsem si nechal jako překvapení na akci, stejně jako i v případě ABINCHOVI. Příjemně odehraný set se slušně rozjetou a pozitivní atmosférou. Rakušané do publika rvali svůj viking death metal, který disponoval slušnou dávkou adrenalinu. INTERREGNUM sice nehrají nic světoborného, ovšem na příjemný poslech a zablbnutí si jsou fajn volbou a věřte, že rozjetí fanoušci dali zájem najevo!

K mému překvapení se již chystají CRUADALACH. Asi jsem se zapomněl podívat na pořadí kapel, překvapilo mne, že pánové a dámy vystupují tak brzy. Rozhodně mě to potěšilo, neboť jsem se na vystoupení od začátku nemohl dočkat. Již od prvních tónů bylo jasné, že tohle bude nejúžasnější koncert večera. CRUADALACH předvedli svůj standart, tedy kvalitativně vysoko hozený koncert, jenž strhne bitevní vřavu pod pódiem. K mému potěšení se hrálo především z nového CD „Rebel Against Me“. Starší tvorbu uskupení mám velice rád, ovšem byl jsem zvědavý, jak živě obstojí nové kompozice. A jak tedy zní? Jsou dělané přímo na koncert. Nepopsatelná vlna energie mixovaná s krásnými melodiemi, spolu z usměvavou kapelou, co si hraní užívá, by rozhýbali i sochu. Zazněly ovšem i starší skladby, jako „Nezlomní“ nebo „Cruadalach“, ty také potěšily všechny přítomné. Moji maličkost ovšem nejvíce zahřála u srdce klipovka „Life-Worshipping Bastard“. Zde jsem prožíval doslova ušní vyvrcholení, jinak to nelze popsat. Takové nadšení z nějakého koncertu jsem nezažil dlouho, nemohu si pomoci. Koncert CRUADALACH byl mocný ve všech směrech. Houslistky nám sázely jednu pěknou melodii za druhou a hezky zdobily pódium. Zpěvák Jan Vrobel měl opět velmi divoký výstup, jenž má také vliv na zdivočení fanoušků a energii setu. Nemá cenu tuhle smečku nějak více pitvat, zde bychom chyby hledali jen těžko. Od výstupu jednotlivých muzikantů až po instrumentaci písní, zvuk i výběr skladeb, nenalézám žádné zápory.

ABINCHOVA, jó, to už bylo něco, co mě dostávalo neskutečně do varu a způsobovalo mi pocity štěstí z muziky linoucí se z pódia. Švýcaři hráli velice divoký pagan/death metal a kotel opravdu vřel a dával se neustále do pohybu. Lidí v klubu už bylo dost na to, aby se mohlo strhnout pravé peklo. Skupina působila uvolněně a šlo vidět na sto honů, že si to ABINCHOVAužívá a že je to muzicírování baví. Kytaristé Davee a Alex sázeli svoje divoké kytarové melodie zlehka do lidí, jeden kvalitnější riff za druhým. Zpěvák Arnaud měl rovněž příjemné vystupování a kvalitní vokál, který byl mírně stržený místy až do blackových vod, aby se však po chvíli vracel do death metalového chroptění. Houslistka Nora je rovněž silný článek kapely. Její hra na housle byla velmi příjemná a pěkné melodické malovánky se díky ní linuly skrze riffové hradby kytaristů. Hlas má slečna rovněž příjemný a svým divokým výstupem rozvášnila fanoušky v první řadě. Bravo, tomuhle se říká pagan/folk metalová kvalita… Tuhle sympatickou skupinu snad ještě uvidíme. Mimochodem, kapela je i při osobním setkání velice pohodová 

Poslední skupina KNAAT z Německa nijak nezaostávala a hrdě ukončila celé dění. Partu jsem měl tu čest vidět již před lety, a tudíž jsem věděl, co mám čekat. Skočný a přímo k řádění stvořený pagan okořeněný klávesami, jinak vokálně laděný místy až do černě kovových vod. V kotli to již vřelo a skupina si užívala vřelé přízně přítomných. Problém byl stejný jako uCRUADALACH a ABINCHOVA. A tento problém byl ten, že koncert utekl až příliš rychle a přídavku jsme se dovolávali marně. Co se dá dělat; když kapely baví, čas letí jaksi jinak. Každopádně další krásný koncert.

Co závěrem… Nu, velmi, velmi, velmi vydařený večer, který je důstojnou tečkou za pořádáním akcí Baltinefest aSamhainfest. Kdo nebyl, může litovat. Všimli jste si, že jsem nezmínil ani v jednom odstavci zvuk? Nezmínil, máte pravdu, neboť zvuk byl precizní po celou dobu večera a Melodka zas a zase nezklamala ani po této stránce. Čitelné ozvučení, při kterém vás ani nemohlo napadnout, že by to mohlo být jinak. Návštěvnost byla dobrá; ano, mohlo přijít více lidí, myslím si, že v Praze bylo určitě více návštěvníků. O ostudu se naštěstí nejednalo a počet nadšenců byl obstojný. Na závěr bych chtěl zmínit nepříjemnou událost, která je jedinou jizvou na celém Beltinu. Tou jizvou je ukradení nástrojů kapele KNAAT. Jedná se o kytaru „Ibanez RG721RW-CNF“ a klávesy „Korg pro Krome 73 keys“, tudíž kdyby někdo z čtenářů kdekoliv viděl, že se někdo tyto nástroje snaží prodat, nebo cokoliv zaslechl, věděl, nechť se ozve kapele CRUADALACH nebo přímo KNAAT. Je smutné, že zrovna v ČR se najdou idioti, co musí krást vše, co vidí a ještě v tom jedou samotné bazary a prodejci nástrojů, kapela si pak udělá pěkný obrázek o tom, kde vlastně hraje. Tímto děkuji CRUADALACH za všechny ročníky Beltinu aSamhainu, které jsem prožil a věřím, že si je všichni vždy náležitě užili.

PS: Afterparty byla divočina, kdo se nepřidal, přišel o velký zážitek!

Seznam účinkujících:

CRUADALACH

KNAAT

ABNCHOVA

INTERREGNUM

WOLFARIAN