Majasmakalova - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Majasmakalova Žena, 24 let / Vyškov

Profilový obrázek Majasmakalova

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Majasmakalova si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Oblíbené kapely: 6

Přátelé: 0

Žádní přátelé

Statistika profilu

Návštěv dnes
1
Návštěv celkem
85
Profil registrován
11.10.2019

Blog

Text písně - žánr metal

Upraveno:

Mučidla

Zvedá se vír valí se dým co Tě poutá já to vím...

Smrt se blíží oči klíží,bolest bolest k tobě míří

dál ...znovu a víc co chceš říct?!

zbyly jen břity odešly city ,zlo v tobě krouží,kdo potom touží?já ne ! vy jo!snad někdo...?!

muži v kápi černou nocí jdou světla svítí,proč nás k sobě zvou?

,,mlčí mlčí jejich psi vrčí,,!!!!!víc a jdou blíž...strach nechytíš

vidíš ... vidíš... stavení bílé strach bolest slzy ,jsou jejich cíle.

Po ulicích teče krev ,žiješ ted a tak máš pech

Psi jen žerou zbytky těl....to jsi nikdy neviděl!!!!

( podle mého názoru nutnost skřeků)

Báseň

Upraveno:

Tajemství minulosti

V mysli se jeví kamenný dům, prach vítr svál, ty jsi tam stál. Hladil jsi krásnou klisnu svou, mně šeptals: "dívko, buď jen mou."

Dávno jsem ti srdce dala, svoji duši zaprodala. Krásným snům, dáváš smysl velký všem mým dnům.

Večer se blíží, přicválá kůň, bodáš ho do slabin, pak voláš: stůj. Švihem hbitým z koně skočíš, své líce mladé vodou pak smočíš.

Rozpínáš košili, ona je černá. Máš pevná prsa, krása, ta je ti věrná. Sombréro pověsíš na hák u dveří, bič si odložíš, mě tím oslovíš.

Nesmíš být, dívko, stále sama. Musíš být se mnou, jít do neznáma. V dálce žije poznání, co tvé slzy odhání.

Uč se životu s radostí, pak tě láskou uhostí. Pravý není majetek, cenu má tvé já, tys chtěla být s ním a být upřímná.

Báseň všem motorkářům

Upraveno:

věnováno i těm, kteří už jeli naposled

S větrem šťastný

Pod mým oknem zazní hlas, hlas ten silný jako ďas.

Ramena široká, svalnaté ruce, jede dál větrem, nedává srdce.

Je to krásné nadání, nezůstává, lásky zahání.

Jen ať jede, bude sám. V mysli tvé je nepoznán.

Když zastaví, pije, pot svůj z čela smyje. Rozhodí své vlasy, usměje se asi.

Je moc pěkný, já to vím. Zavolá: "zdar, uháním!"