Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

lucky-strike Muž, 31 let / Nová Role/NR

Playlist je prázdný :(

Fanoušek lucky-strike si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

O šnečkovi

Předem bych rád upozornil že tento příběh nepochází z hlavy mé, nýbrž z hlavy mé dobré kamarádky Kachny (Krtinec). Příběh mi posílá po částech a tudíž jej tu budu pravidelně aktualizovat.

 

tuhle jsem šla po chodníku a našla jsem na zemi šneka....ááno byl to šnek bez ulity..takže to vlastně nebyl šnek ale jenom ta ulita..a tak je tu otázka....kde ten šnek je? a je ještě živý,nebo není mu v tomhle období zima?nevím,opravdu nevím..měla bych se nad tím pořádně zamyslet a napsta o tom práci..

Tákže,slíbila jsem ti že ti napíšu pokračování příběhu Jak šnek o ulitu přišel..Myslím,že by bylo vhodné začít úplně od začátku..jak už to bývá nejdříve se šneci narodí a tak to bylo i u našeho šnečka..Narodil se jedné rodince která měla svůj revír na kompostě u vás na zahradě..Šneček měl i spoustu sourozenců..Bylo jich celkem padesát..Každý hlavonožec měl své pořadové číslo,mimojiné své jméno...Náš se jmenoval Pětka..Rodiče měl hodné a velice starostlivé...Jako rodina byla soudružná a celý jeden měsíc žili pospolu..Každé ráno vyráželi na cestu za zelím a každý večer usínali někde v záhoně mezi salátem...Bylo zajímavé že všech 52 šneků přežívalo a ani jeden z nich nebyl sežrán vrabcem či omylem nespad do nějaké jámy,nebo nebyl chycen od místních obyvatel,kteří nebyli moc mírumilovní...Avšak jednoho dne milující mamka s taťkou zaveleli a poslali své děti do světa....áánoo ještě dalších 14dní se pořád loučili a mávali,protože trvalo nějakou dobu než se konečně rozloučili s posledními potomky.

Jak se tak loučili,uvědomil si náš šnek že je úplně sám a nikoho okolo nemá...Začal teda strašně plakat a naříkat..Brečel moc dlouho a velice nahlas.Až byl celý zahleněný a nemohl se od těch svých slz vymotat.Začalo pršet.A to bylo pro Pětku vysvobození a začal mít opět dobrou náladu.Po krátkém letním deštíku se vyjasnilo a bylo tak krásně tak jak už dlouho nebylo.Pětka se tedy vydal na cestu.Zpíval si písničku do rytmu a přitom si pohazoval ze strany na stranu se svým domečkem.Když z jeho krásného popěvování ho vyvedla beruška která uvízla v příkopě.Její volání o pomoc bylo tak zoufalé a dost hlasité.Šneček se nahnul do díry a viděl tam tu nejkrásnější berušku ze všech broučků co kdy viděl.Beruška zbystřila a ihned začala mluvit,,Prosím,šnečku pomoz mi,jsem tu už pět dní a nemohu se od tud dostat.Mám poraněná křídýlka a nemohu létat".Pětka se vzpamatoval a začal schánět stéblo trávy aby ji mohl zachránit.........Pokračování příště:-)

Rok 2012

Jelikož o tom pořád melu, rozhodl jsem se o tom i něco napsat. Ne teda že bych byl až takový příznivec konce světa nebo na to nějak extrémě věřil, ale některá fakta, která jsem o tom našel rozhodně stojí za povšimnutí. Tento článek je sestavený z ústřižků a informací z několika zdrojů - net, knihy a i nějaké to videjko na youtube...dal sem si s tím dost práce tak kritizujte:-) Tak a teď k věci.

O roku 2012 jako o přelomové době se hodně hovoří, hlavně v souvislosti s katastrofickými proroctvími, že nám známý svět bude zničen, že nastane konec času, že bude planeta zpustošena a „živí budou závidět mrtvým“. K jakým změnám vlastně může po roce 2012 dojít? Mluví se o pokrytí severní polokoule věčným ledem, dále blížící se nedostatek pitné vody, zatopení některých částí území oceánem jehož hladina neustále stoupá, změně podnebí a dalších úkazech. Všechny tyto jevy budou samozřejmě mít spoustu vedlejších doprovodných efektů jako je migrace populace za příhodnějšími podmínkami, požáry způsobené suchem a nedostatek vegetace, hlad, nemoci, atd. Na základě čeho se vědci domnívají, že může dojít k takovýmto změnám? Už nyní můžeme vnímat určité změny klimatu, které jsou podle mnoha vědců něčím výjimečným. Např. celková teplota na planetě vzrostla o 0,6°C. Někdo může říct, že mu taková malá změna nevadí, ale díky ní roztaje více ledovců a zvedne se hladina oceánů. Na severním pólu se např. podle srovnání různých fotografií za 5 let zmenšila plocha ledovců o 40%. A v budoucnu mohou roztát úplně. Také ledovce na horách se zmenšují. A tyto úkazy by měly být postupně stále častější. Nebo problém který je nám blíž a sice změna ve střídání ročních obdobích. Dnes je postupně daleko kratší jaro a podzim než dříve a tento rozdíl se bude ještě více prohlubovat. Změna zimy v léto bude stále prudší. Neustále můžeme slyšet zprávy typu: „letošní zima byla nejchladnější za posledních x let“ nebo „nejteplejší léto za posledních x let“. Dochází k různým jevům netypickým pro danou oblast, např. uragány v Evropě. Další zajímavou změnou vztahující se k roku 2012 je obracení polarit severního a jižního pólu, tzv. přepólování. K tomuto jevu už v historii naší planety došlo a vědci dokonce znají metody jak zjistit kdy to bylo. Že se znovu blíží takovéto přepólování usuzují vědci i podle opačného chování kompasů na severním pólu a jiných místech na Zemi než dříve. Existují také objevy, kdy se zjistilo že např. v oblastech dnešní Sahary bylo dříve moře a na Aljašce byly v dávných dobách tropické pralesy, vlivem změny pólů se tyto oblasti přeměnily na takové jak je nyní známe. Také živočichové reagují na tyto blížící se změny. Dnes se častěji stává, že ptáci kteří se stěhovali ze severu na jih dnes směřují z východu na západ nebo se už nikdy nevrátí zpět kvůli těmto změnám, které je matou. Všechny tyto „malé“ změny budou pro nás velkými, pokud nastanou v tak krátké době a my jim budeme muset čelit. Může také docházet k různým až mysteriózním úkazům jako např. zaplavení oblohy na severní polokouli barevnými miniaturními částicemi připomínající obrovskou polární záři a jiné. Podívejme se teď jak se k roku 2012 staví starodávné kultury a jejich vědění. Mayský astrologický kalendář nás zavede hluboko do minulosti, díky rozsáhlým znalostem astrologie Mayové dokázali popsat podmínky života na Zemi i miliony let před nimi, jejich kalendář však končí prosincem roku 2012. Jakoby podle nich po tomto datu skončil čas. V Tibetu bylo se zjevením tradice Kalačakry předpověděno trvaní světa ještě na 960 let (což je podle této tradice určitý cyklus) a pak v průběhu 25 let má svět zaniknout, tato doba vychází znovu na rok 2012. Zamysleme se nad tím, že tyto dvě kultury byly od sebe úplně oddělené a odlišné, Mayové studovali především astrologii, sledovali Slunce a jeho pohyby, Tibeťané používali jiné metody. Na naší planetě existují i jiná místa, která předpovídají změny v roce 2012, např. Hendayův kříž na kterém bylo rozluštěno spoustu předpovědí do budoucna. V roce 2012 má podle těchto informací nastat očištění pomocí ohně. Existuje také určitý kosmický cyklus trvající necelých 26 tisíc let na jehož konci se Země vrátí do stejné polohy co se týče jemného pohybu osy kolem které se naše planeta otáčí. Tato doba odpovídá také rotaci naší sluneční soustavy v galaxii a v roce 2012 právě skončí jeden takový 26tisíciletý cyklus. Z hlediska astrologie je zajímavým jevem tranzit Venuše, ke kterému nedochází často, ovšem v naší době ho zažijeme podruhé právě v roce 2012. První byl v červnu 2004 a mnozí astrologové považují právě toto období za počátek epochy Vodnáře, která má být obdobím intenzivní duchovní přeměny, její konec pak podle nich bude v roce 2012. Také mnozí jasnovidci ve svých vizích předpověděli změny v roce 2012, např. Edgar Cayce který potvrdil i to, že v dávné době byla Sahara zalesněná a Nil tekl z východu na západ. Mayský král měl ve své hrobce napsáno „radujte se do roku 2012, pak budete jiní“. Když se vrátíme zpět do naší doby, velký rozruch vyvolal projekt USA nazvaný MONTAUK, který byl zaměřený na vědeckými přístroji provedenou projekci do budoucnosti a minulosti, který odtajnil jeden z účastníku tohoto projektu a podle kterého dokázali vědci vnímat jisté projevy z budoucnosti avšak pouze do roku 2012. V roce 2012 by také naše planeta podle vědců měla stanout v pásu asteroidů, které se nacházejí kolem středu naší galaxie a tato velká koncentrace asteroidů bude mít za důsledek větší množství trvalého světla na Zemi, i lidé prý budou prosvětleni a celý život bude od základu transformován. Průchod tímto pásmem by měl trvat 2000 let. V 50. letech minulého století změřil pan Schuman vibraci naší planety, která byla už dlouhou dobu zpátky stále na hodnotě 7,5Hz. Od roku 1980 začala růst, dnes je její hodnota 12Hz a stále se zvyšuje. Vědci spočítali, že když se naše planeta pohybuje rychleji i čas by měl být rychlejší, život by měl být intenzivnější a den by měl dnes utéct rychleji než v padesátých letech. Pokud by zrychlení neustále pokračovalo stejným trendem, tak v roce 2012 by den netrval ani jednu minutu.

ufff...to mne absolutně vyčerpalo:) pokud by někdo měl nějaký dotaz či co mé icq je zde:) přeju Vám krásně prožité 4 roky a 4 měsíce:-D

PUB TRIP

Tento příběh je založen na pravdivé události. Některé detaily mohou být trochu zkresleny. Proč? To pochopíte na konci…..

 

 

 

Mládeži do 18 let nevhodné!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Před několika dny v předaleké galaxii…..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

P U B            T R I P           2008

 

 

 

 

 

Dne 28.7. 2008 se do historie Nové Role vepsali tři hrdinové, jež bez jediného ublinknutí překonali všechny otevřené hospody v tomto malebném městečku. Přečtěte si příběh sira Filipa Holohlavého,sira Jirky Blonďáka a sira Lukáše Nečesaného, kteří se neohroženě vydali na tuto strasti plnou pouť, vyzbrojeni pouze odvahou (která místy skomírala), velkou žízní (ta neskomírala nikdy) a naditými peněženkami (ty prošly odtučňovací kúrou). Vžijme se do pocitů těchto třech chrabrých jinochů, kteří dokázali něco co nikdo předtím nedokázal……

 

 

 

Sir Lukáš seděl doma na židli, okolo něj se válely hnijící odpadky a nedopalky od cigaret byly snad všude po zemi. Seděl u počítače a komunikoval s okolím tak jak to často dělával o dlouhých pondělních odpoledních. Když v tu napsal sir Filip, zda by se siru Lukášovi nechtělo uskutečnit PUB TRIP. Sir Lukáš potáhl z další cigarety, odhodil nedopalek na horu v rohu a jal se odepsat siru Filipovi. Jen pár sekund po odepsání a stanovení startu zazvonil telefon. Na jeho konci byl sir Jirka. „Ahoj Lukáši co děláš večer?“ „Ještě nevim“  „A nechceš jít se mnou a s Filipem na PUB TRIP?“ A tak se stalo, že tito tři švarní jinoši sešli se u domu sira Filipa, který nemá v osobním vlastnictví ba za něj ani neplatí nájem ale byl titulován jako JEHO a vyrazili. První cíl byl jasný. Koupák, nyní zvaný Karibu. Již po cestě na startovní čáru se naši hrdinové domluvili, že si budou čas měřit, i když měli zpočátku trošku strach aby se místo na PUB TRIP nejednalo nakonec o PUB SPRINT, brzy však jim došlo, že rychlá konzumace kvašeného zrna by jim udělala ze života na pár hodin peklo. Dohodli se, že na koupáku vypijí Braník. Po dlouhém čekání se konečně dočkali obsluhy a uhasili svou žízeň velice rychlými loky ledového Braníka. Po zaplacení a ponechání si lístku se vydali do další ne příliš vzdáleného restauračního zařízení na místním fotbalovém hřišti. Zde strávili alespoň půl hodiny, bavili se historkami o povodních které tento rok dozajista přijdou a samozřejmě o konci světa, který, jak jistě všichni víme přijde v roce 2012. Poté se hrdinové rozhodli jít přes vyprahlé pustiny prérie u hřiště, kde nebyla ani kapka vod(k)y natož piva. Přes tuto dlouhou cestu, která byla zároveň zkouškou jejich odvahy a leckterý z nich málem v tom vedru tam padl. Poté sir Jirka prohlásil: „Mí drazí přátelé, naše kroky se musí nyní ubírat do cukrárny, jelikož tam zavírají v osm“ A oni jej následovali po schodech nahoru, už zase plni žízně, která je trýznila po pouti vyprahlou pustinou. Zasedli v kavárně, objednali si třikrát Budvar. Pak ale někdo ze sirů zvolal: „Kurva já mam hlad!!“ a tak se rozhodli ve vší počestnosti povečeřet hranolky s tatarkou, sir Filip Holohlavý si je dal s kečupem (je hrozně krvežíznívý). Po dlouhém žvýkání a tlachání o nesmyslech a holanďanech s pramatkou sira Jirky, která nám sdělila moudra do naší cesty, bez kterých by se udatní rytíři neobešli na dalších štacích, se rozhodli že se odeberou do vedlejší hospody, do Tipáče. Tam byla zkouška jejich odvahy a odhodlání nejtěžší, sira Jirku již v předešlé hospodě chytly staré problémy s prostatou a musel své druhy obtěžovat neustálým močením a navíc, co si budeme povídat, v Tipáči musí pivo ředit vodou, protože tak hnusnou dvanáctku jsem jakživ nepil. Tato štace byla pro naše hrdiny asi tou nejdelší, pivo se pít nedalo, sir Jirka si kvůli tomu musel koupit krabici červených Marlborek aby tu chuť přebil. Nakonec se jim ale i tento bod, boj se zarezlými trubkami a nečistou Vietnamskou rukou, která jim tento patok podala podařilo zvládnout a šlo se dál! Pátou zastávkou byl Nonstopáč (bývalá herna Metro). Zde naši hrdinové na chvilku rozdělili své cesty. Sir Jirka, už decentně pod vlivem, rozhodl se že cestu si zkrátí, podlezl s obtížemi zábradlí a jal se nebezpečnou krajinou plnou nástrah a pastí vydat sám na pospas pátému pivu. Nakonec sir Lukáš i sir Filip, byť se dali cestou delší, asfaltovější a bezpečnější (neboť se mohli chytat zábradlí při chůzi) dorazili do Nonstopáče ve stejnou chvíli jako sir Jirka. Ten prokázal ohromnou odvahu když se jal cestovat sám (dokonce i bez oře!!) Tak sirové zasedli do prázdné hospody a dali si tři desítky (dvanáctky došly). Sir Jirka z toho byl natolik rozhozen že si musel odskočit na toaletu. Opět. Seděli u pátého piva, řešené problémy začaly nabývat globálnosti. Nakonec dopili, zaplatili, vzali lístek a už je tu s největší pravděpodobností nikdo neuvidí. Dalším cílem byla kavárna. Tam se ale přes velkou hromadu nepřátel, kteří vyvíjeli útok a kladli odpor intenzivněji než se dalo čekat (zavřené dveře, znáte to) naši hrdinové nedostali. Nu což, řekli si, jdeme dál. Bohužel i vinárna Páté Eso, měla zavřeno. Koho by mohlo napadnout, že zavřou v půl deváté hospodu??? Nikoho. A tak se vydali na další strasti plnou cestu, čekala je veliká dálka, až dolů, do Liďáku. Během cesty si naši hrdinové, o kterých jednou vznikne píseň nebo aspoň báseň povídali, museli se utkat s radarem, když sir Filip vyvinul magickou rychlost 22 km/h a tím radar totálně odrovnal, nakonec se jim podařilo dostat přes divokou džungli až k místu šestého piva. Zde byli naši švarní jinoši polichoceni. Nevěřili, že jim již bylo 18. Euforie, která je pohltila – cítili se jako mladíci – je přinutila koupit si ještě brambůrky. Seděli v liďáku na zahrádce a pomalu se začínalo stmívat. Mluvili dlouze o autoškole a o problémech moderního světa, nikdy však nedošlo na politiku. Poté došlo k menší roztržce – piva už bylo docela dost a slečna za barem se líbila, všichni tři rytíři chtěli své korbely slečně doručit, nakonec sir Lukáš donesl korbely do restaurace a zjistil že tam slečna stejně nebyla…Čekala je sedmá štac – Petr. I zde si naši hrdinové dali 3 dvanáctky. Jen co upili, připojili se k nim střízliví přátelé a ti neměli moc pochopení pro jejich nelehký a nezbytný úkol a raději si odsedli. Přátelé vyprázdnili své sklenice až do samého dna a za zpěvu se valili do Hambergra. Už skoro u předposlední stanice však někdo zvolal : „U Bernýho zavírají!!!“ A tak naši hrdinové z posledních sil provedli heroický kousek. 100 metrů sprintu do Bernarda a prošení Kláry o natočení jednoho piva je stálo tolik úsilí že mysleli že to nezvládnou. Však jak se rezavá zář rozprostřela nad stolem, věděli že sil mají ještě dostatek. Zaplatili, sebrali lístek a odešli. Poslední štací byl tedy Hamburger a teď už jim bylo jasné že to dají. Z posledních sil se doplazili do cíle, objednali 3 dvanáctky, smočili své ctěné čenichy a bylo to. Dokázali to. Sir Lukáš odpadl jako první, cestou domů se potácel ze strany na stranu, ale vydržel, přetrpěl. Sir Jirka odešel deset minut po něm, jelikož to měl ale nejblíž nestačil se moc potácet. No a sir Filip mocnými loky dopil deváté pivo, usmál se na okolí a odešel. Tak skončil příběh našich třech statečných, kteří dokázali něco co nikdo nikdy nedokázal. A pokud se neuchlastali, chlastají někde do dnešního dne.

 

 

 

 

      

                                  K O N E C