Lasy 46 let / Tachov

Nazdar!

Pro Vás co tu nejste náhodou asi nemá cenu rozepisovat se o sobě. Ano, jsem ten Lasy z Tachova.

Pro ten zbytek asi takhle:

Kolem muziky se motám s menšíma či vetšíma pauzama cca od 14-ti let, aktivně zhruba od 17-ti. Začínal jsem jako death metalový kytarista (Carnage, Lethargy), pokoušel jsem se i o punkový projekt (Proti?!), ale znáte to, kapely vznikaly a zanikaly stejně rychle jako nápady a pokusy o cokoliv. O nějakém serioznějším hraní se v mém případě dá hovořit až s grind-core kapelou Podegra, kterou jsem spolu s Cícou a No!Skinsem zakládal v létě 1999. Jako kytarista Podegry jsem vydržel do roku 2000, kdy jsem na jaře zavinil vlastní autoneodu, ze které jsem vyvázl s těžkým zraněním. Ale bylo by přliš snadné to házet jen na moji nohu, doopravdy už jsem měl podobné hudby dost a inklinoval jsem k něčemu měkčímu, melodičtějšímu - prostě k něčemu, kde si víc zahraju.

V létě 2000 se stala zajímavá věc. Dodnes si živě pamatuju, jak ten večer na ségry mobil volal nějaký člověk, že Paegasu (tehdejší operátor, dnes T-MOBILE) nefungují servery na odečítání kreditu. Takže jsem popadl její mobil a volal všem známým a jen tak klábosil, až jsem zavolal kámošce Alče, která se mezi řečí zmínila o tom, že MiKee (Michal Kadlec) shání muzikanty do nějakého hudebního projektu.

Neváhal jsem ani vteřinu a domluvil se s ním na nějaké hudební zkoušce, že se pak uvidí. Samozřejmě jsem sebou na zkoušku vzal nejlepšího kámoše Jirko No!Skinse Nosku, který se mnou také hrál v Podegře na baskytaru. Slovo dalo slovo a i když to zpočátku vypadalo, že pro Jirku tahle hudba nebude, zaplaťpánbů dopadlo nakonec všechno úplně jinak. MiKee nám přehrál čtyři svoje "šuplíkový" písničky s tím, že má možnost je zadarmo nahrát v (dnes již neexistujícím) tachovském studiu Ecstasonic a my mu na to samozřejmě neřekli ne. Za krátko se k nám na akustiku přidal Pavel Drát Dranko /prostě šel kolem letní terásky na které jsme popíjeli kávu - zase náhoda jak Brno/ a chvilku po něm jsme ukecali i Tomáše Bočka na bicí.

Dnes již legendární bylo naverbování sólového kytaristy Tomáše Kunžwarta. To jsme jednou po zkoušce s No!Skinsem vyrazili do Irish Pubu v TC a v klídku si v růžku klábosili u kafe, když k nám přišel takovej nenápadnej a neznámej blonďáček s dotazem, jestli náhodou nějak někde nehrajeme (asi nás prozradila No!Skinsova basa, kterou měl s sebou ve futrálu) a že by si rád zahrál s náma. Dodnes si pamatuju, jak jsem si myslel, že z toho nakoenc nic nebude, ale o to větší a pozitivnější překvapení se z Tomáše vyklubalo. Svojí parádní hrou a talentem nás převědčil, že naopak bez něj by to bylo těžké a bylo jasné, že už ho nepustíme.

Pak už nabraly události rychlý spád - přidal se Jindra Imrich Koželuh na housle, Veronika Kavková na příčnou flétnu a když pak MiKeeho ségra Bára vzala na zkoušku kamarádku Hanku Gažákovou byla skupina kompletní. Nezbývalo než trochu nazkoušet ty čtyři songy (jenom.prach, mystery, it.is.always.me a něco.si.přej)  a vydat se do studia.

Nahrávání tehdy dopadlo tak jak dopadlo. Neměli jsme se studiem a pořádným hraním (až na výjímky) vůbec žádné zkušenosti. Nástroje a aparatura taky nic moc, takže výsledná placka nakonec moc ke chlubení není, ale to pro zbytek událostí vůbec nebylo důležité. Nálada a parta, která se ve studiu utvořila, zážitky a to vše kolem v nás jasně probudilo pocit, že by bylo strašně moc škoda s tím po nahrávání seknout a tak jsme se rozhodli, že budeme dál pokračovat jako kapela. Po pár týdnech jsme nakonec vybrali i název, kdy jsme demokraticky spojili MiKeeho nápad "stereo" s mým "the sounds".

A tak se zrodila kapela sounds.in.stereo - kapela, ve které jsem strávil sedm let a i když konec skupiny nebyl z nejlepších, tak ničeho nelituju.

...pokračování příště...