Katarína - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Katarína 26 let / Jihlava

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Katarína si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Rock for People 2019 - zpětný pohled to relativně střízlivé mysli Kachniny

Upraveno:

Idles- Začít hatem by bylo moc jednoduchý, lepší to bude rovnou odpálit jedním z velkých překvapení letošního roku. Idles, nic neříkajíci název , ale přitom stroj času. Je to jak konečne zažít 70s s the Clash.. Naše doba nám vlastně nepřipadá niják zkurveně hrozná, ale i tak na ni nadáváme a kolikrát už jen tak z principu. Tahle kapela je jediná synchronizace náhodně smíchaných zvuků, která ve vás vyvolá aspoň na chvilku kousek dychtivosti po svobodě a falešnou představu o tom co svoboda vlastně doopravdy je. Fresh originál čerpající z tradice. To co moje generace neměla šanci zažít je tady pro nás konečně naživo. 

Flogging Moly- záván opojné vůně Irska, který se opravdu povedl. Byť máte pocit, že celou dobu posloucháte jednu a tu samou písničku dokola i tak vás to nenechá oběma nohama na zemi a chuť pogovat vás nakopává i z nejzažších vlásečnic vašeho krevního oběhu. Hop hop hop mí Irskoameričtí dědečci 

The truth is out there- i přes nesmělý začátek, kdy jsem měla v plánu tenhle málý ostravský diamant zakopat zpět pod zem a dělat, že jsem o něm nikdy neslyšela, mě při asi čtvrté písni mile překvapili. Setřásli ze sebe roušku nervozity a pořádně se do toho obuli. Největší problém, jsem měla asi se zpěvákem, který na mě působil dost zvláštním (pochopitelně nepopsatelným) způsobem, ale nakonec si mé sympatie získal.. scream je scream . Ale i tak musí kluci trochu zapracovat na zábavnosti celého antré, jde vidět, že velká pódia zatím moc neovládají. The truth is out there, můj osobní objev české hudební scény, letošního roku 

You me at six.. hezký, hezký, hezký.. ve chvíli kdy se nesnažíš doopravdy říct, že ta kapela vlastně stojí tak trochu vlastně dost za hovno. Místo toho je lepši termín hrozný, hrozný, hrozný.. omlouvám se všem fanouškům, ale dlouho tu nebylo nic co by na mě takhle no.. bylo mi fakt líto těch vyhozených peněz za hudební nástroje, času, nápadů pro něco na Světě tak nepotřebného jako je tahle kapela. Štěstí, že nešlo o mý prachy

Scarlxrd- z dálky vypadá jako zvláštní druh zvrhlého umělce, po bližším a bližším kontaktu s ním veškeré doměnky tohoto rázu umírají. Jeho uřvanej feel je na živákách pouze podtočené cosi, co doplňuje naživo řečeným aaach.. přichod na stage spíš smutný a když jsem se ani po třetí písničce nedočkala jeho legendární černé roušky ani ničeho dostatečně úchylnýho co by mě aspoň trochu pobavilo, začala jsem přemýšlet že je zřejmě něco špatně. Nejsem si jistá jestli v dětství mlátili oni jeho nebo on je, ale kloučkovi bych místo podia doporučila antidepresiva.

The Hu- kapela přísná jak Mongolská příroda sama! Nic víc mě k tomu nenapadlo. Jsou super. Ikdyž jim nerozumím ani rybíz, dá se na ně koukat celej koncert v tahu a ještě si ho užít. Jejich nástroje, hadry, prezentace, feel, všechno mají dotažený k dokonalosti.

No a to je vše. Víc komentářů působicích i nadále dostatečně arogantně jsem nestihla neb jsem byla na plech. Pivu zdar a zas za rok!