Hukot - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Hukot České Budějovice

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Hukot si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Vzpomínka ke 35. výročí koncertu Plastic People v Rudolfově II

Tentokrát z pohledu druhé strany, dobové hlášení zasahujících složek státního aparátu, text je zkrácený, doslovný přepis najdete zde

(nejzajímavější jsou dokumenty č.6 a č.8)

 

Výtržnosti vlasatců v Rudolfově a v Českých Budějovicích ve dnech 29. a 30.3.1974 - hlášení

Dokument č. 1: Okresní oddělení VB České Budějovice 31. 3. 1974

...hlásím, že celkem bylo po rozhodnutí okresního prokurátora v Českých Budějovicích zadrženo 37 osob, včetně těch, které byly hlášeny v původní zprávě.Celkem bylo předvedeno, vyslechnuto a propuštěno 31 osob a 84 osob bylo kontrolováno.V 04,40 hod. oznámil telefonicky na zdejší OVB řidič autobusu Dopravního podniku města České Budějovice Pavel Topinka, který jel linku č. 6, České Budějovice-Homole, že byl v blízkosti prostoru letiště Planá stavěn skupinkou asi 6 až 7 mladíků (vlasatců), kteří stáli přes celou vozovku - proto zastavil. Jeden z mladíků vešel do autobusu a požadoval po něm peníze. Řidič ho kopl do žaludku, takže z autobusu vypadl, uzavřel dveře, dojel až k hlavní bráně letiště a případ telefonicky oznámil. Nemohl uvést, kterým směrem mladíci šli, neboť v těch místech byla značná mlha. Do uvedeného místa byly poslány hned 3 hlídkové vozy se služebním psem, avšak zatím je pátrání bezvýsledné.Dnešního dne se bude pokračovat ve výsleších zadržených osob k zjištění hlavních viníků a organizátorů srazu a těch, kteří při zákroku v obci Rudolfov skandovali urážlivé výroky vůči příslušníkům VB i státnímu zřízení...........Při prováděných výsleších zadržených osob bude kladen hlavní důraz na zjištění organizátorů a vyrozumívání osob, které se srazu zúčastnily.Po zjištění dalších skutečností bude opětovně podána zpráva..........

..................

Dokument č. 3: SNB Okresní oddělení VB Písek 31. 3. 1974

KS-SNB, Správa VB České Budějovice

Seznam osob doprovázených vlakem ČSD na trati Protivín - Plzeň dne 30. 3. 1974 - hlášení

Předkládám seznam osob, perlustračních lístků a fotografií, které se zúčastnily hromadné výtržnosti v Českých Budějovicích dne 30. 3. 1974. V seznamu uvedené osoby byly převzaty na železniční stanici ČSD Protivín, okres Písek, odkud byly doprovázeny orgány OVB Písek do cílové stanice Plzeň, kde byly předány orgánům KS SNB Plzeň. V daném případě se jedná o následující osoby:

1) Hrubý Vladimír, nar. [...] 1956, zaměstnán v n. p. Škoda

2) Pojar František, nar. [...] 1955, zaměstnán v n. p. Škoda

..............

10) Kubešová Adéla, nar. [...] 1957, zaměstnaná v n. p. Tesla Lanškroun, provoz Přeštice

11) Prachová Eva, nar. [...] 1953, zaměstnaná v n. p. Tesla Lanškroun, provoz Přeštice

U všech výše jmenovaných byla provedena v železniční stanici Plzeň technikem OVB Písek fotodokumentace..... Při předávání osob orgánům SNB z Plzně na nádraží v Plzni se snažily 4 osoby uprchnout, proto bylo proti nim použito tamními orgány služebních obušků.

Dokument č. 4: SNB - obvodní oddělení VB Tábor 31. 3. 1974

Seznam osob, které se zúčastnily akcí narušujících veřejný pořádek v Českých Budějovicích a jež byly eskortovány příslušníky OVB Tábor na hlavní nádraží v Praze.

1) Fauer Jaroslav, nar. [...] 1953, zam. Konstruktiva Praha

2) Beníšek František, nar. [...] 1954, zaměstnán ČKD Praha, Lokomotivka

.............

133) Frühauf Ivan, nar. [...] 1954, student Gymnasia Praha 8

134) Hejna Jiří, nar. [...] 1953

135) Hořejší Jan, nar. [...] 1951

136) Honetschláger Michal, nar. [...] 1950

137) Sodomka Jaroslav, nar. [...] 1953

Dokument č. 5: Okresní oddělení VB České Budějovice 1. 4. 1974 Rušení veřejného pořádku v obvodu okresního oddělení VB České Budějovice - 2 dodatek k předběžné zprávě

Hlásím, že dne 31. 3. 1974 bylo předvedeno a vyslechnuto celkem 26 osob, které byly po ověření totožnosti propuštěny.Dodatečně byl zadržen a předán do věznice Vokůrka František, nar. [...] 1953, dělník Státního statku Ktiš, který se dne 30. 4. 1974 zúčastnil výtržnosti v Rudolfově a po zákroku uprchl. V Českých Budějovicích si ještě s dalšími vlasatci objednal auto taxi a odejel do obce Ločenice, okres České Budějovice, kde se též konaly taneční čaje. Když v Ločenicích byla prováděna kontrola osob orgány VB, tyto hrubě urážel a napadal. V této době byl značně opilý, proto byl umístěn v záchytné protialkoholní stanici v Českých Budějovicích a po vystřízlivění vyslechnut a zadržen.......Dne 31. 3. 1974 byli vytěženi občané z obce Rudolfov k případu výtržnictví v restauraci na Americe, kteří potvrdili, že dav vlasatců provolával a skandoval hanlivé výroky: "Gestapáci!", což směřovalo na příslušníky VB, kteří prováděli zákrok. Někteří z nich vykřikovali, že se vrací rok 1968.Rovněž při konané zábavě, člen PSVB [Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti] s. Vališ zajistil u Josefa Hrdličky, trvale bytem České Budějovice, jeden pánský svetr, který znázorňuje vlajku USA. Těchto a podobných svetrů bylo zjištěno u více vlasatců.Do současné doby nebyl zatím zjištěn hlavní pachatel nebo iniciátor nezákonného srazu vlasatců. Jeden z účastníků srazu vlasatců, Josef Holič, nar. 1954, uvedl, že o srazu byl informován z plakátu, který měl být vyvěšen někde v Českých Budějovicích. Podle zjištění stejný plakát (stejné rozměry a písmo) byl orgány VB dne 30. 3. 1974 zjištěn v obci Zliv u nádraží, kde byl vylepen na stromě, a který se nachází na okresním oddělení VB. To svědčí, že i v okrese České Budějovice existovala osoba nebo skupina, která zajišťovala propagaci a účast na srazu účastníků v restauraci na Americe. Od dalšího účastníka srazu vlasatců, jistého Landy, bylo konstatováno, že plakáty měla údajně vyvěšovat dosud neznámá dívka pod přezdívkou "Syfilinda". V tomto případě se provádí zjištění podezřelé...........Po rozptylu vlasatců dne 30. 3. 1974 v Českých Budějovicích, jakož i v průběhu cesty vlakem směrem na Prahu a Plzeň, kam byli vlasatci v doprovodu orgánů VB odesláni, bylo provedeno fotografování vlasatců, nejméně ve 120 případech......... .Během dne 31. 3. 1974 pak bylo provedeno důkladné vyšetření a vyslechnutí 39 osob, které se nachází t. č. jako zadržené ve věznici v Českých Budějovicích.Během neděle nebylo v rámci krajského města a okolí žádných vážných rušivých jevů. V prostoru náměstí byl výskyt kolem 18-20 vlasatců a ve večerních hodinách bylo pak zjištěno kolem 30 vlasatců v restauraci Zátiší v Suchém Vrbném........Podle předběžného ověření se předpokládá provést návrh na vzetí do vazby asi u 6-7 osob...........

Dokument č. 6:KS SNB - Správa VB České Budějovice 1. 4. 1974 Vyhodnocení událostí v souvislosti s rušením veřejného pořádku v restauraci Na Americe v Rudolfově a v Českých Budějovicích

V restauraci Na Americe v Rudolfově, okres České Budějovice, jsou téměř pravidelně pořádány čaje. Vedoucím provozovny je Petr Kobylka, nar. [...] 1947, provozovatel je LSD Jednota České Budějovice se sídlem v Týně nad Vltavou.Při čajích účinkovala hudba Infinitas (Nekonečno) z Českých Budějovic, jejímž vedoucím je Tomáš Halla, nar. [...] 1954, zaměstnanec Československého rozhlasu v Českých Budějovicích. Manažerem skupiny je Petr Šerý, studující pedagogické fakulty v Českých Budějovicích. K vystupování mají povolení Okresního kulturního střediska České Budějovice.Tato hudba účinkovala při zábavě dne 29. 3. 1974 od 19,00 do 22,30 hod. Během zábavy nedošlo k rušivým jevům.Dne 30. 3. 1974 v odpoledních hodinách se začali občané z Rudolfova obracet na předsedu komise pro ochranu veřejného pořádku Václava Holoubka s tím, že v restauraci Na Americe je velké soustředění mladých lidí ustrojených do trampských oděvů, špinavých, většinou tzv. Mániček, z nichž část byla v podnapilém stavu. Povalovali se kolem restaurace. Občané si stěžovali, že ve skupinkách chodili po Rudolfově i v noci z 29. na 30. 3. 1974, tloukli na okna, jednomu staršímu občanu odcizili klobouk, vysmívali se mu a tropili jiné výtržnosti........Do 20 minut byla z OVB České Budějovice vyslána patnáctičlenná skupina, vedená zástupcem náčelníka pro PVP [politickovýchovnou práci] kpt. Františkem Hlávkou.......Vedoucí skupiny kpt. Hlávka s funkcionáři NV se dostavili do sálu restaurace, kde účinkovala hudba Plastic People of Universe z Prahy a požádali jejího vedoucího, Františka Šimáka, nar. [...] 1950, zaměstnace Úklidu hl. m. Prahy, o předložení povolení k vystupování, které tento nepředložil s tím, že jim bude doručeno až ve večerních hodinách. Bylo zjištěno, že povolení nemají, neboť již v odpoledních hodinách žádali o zapůjčení povolení Tomáše Hallu, vedoucího souboru Infinitas. Přitom bylo zjištěno, že se skupinou Plastic People zde účinkovala další hudba z Prahy pod názvem DG 307.Při příchodu bylo v sále 380 mladých lidí (dle vstupenek) a nezjištěný počet jich byl kolem objktu. Hudba hrála divoké hlasité skladby, přičemž někteří hudebníci stáli i na stolech. Dva až čtyři páry tančily výstřední tance.Vzhledem k tomu, že soubor neměl povolení k vystupování, byl vedoucí vyzván, aby sdělil přítomným, že z těchto důvodů se nebude v zábavě pokračovat a požádal, aby opustili sál. Po výzvě začali začali sál skutečně opouštět a nedošlo k žádné výtržnosti.Účastníci se pak shromáždili před restaurací a zdráhali se odejít. Odešla jen nepatrná část. Po výzvě k rozchodu začali vykřikovat: "Co je to za demokracii? Kdo nám vrátí vstupné?" Na orgány VB křičeli: "Vy Gestapáci, Vy kurvy! My Vám to ukážem, zopakujem rok 1968!" Svědecky bylo zjištěno, že vykřikovali: "Sieg Heil!"Na základě situace byla výzva opakována a protože se zdráhali rozejít, byly použity klaksony služebních aut a orgánové v rojnici tlačili dav na silnici.Při zákroku dál orgány VB uráželi a podráželi jim nohy (stoličky). Během doby, kdy byl dav vytlačován, došlo všemi orgány VB k použití obušku a KASRU, bez následků na zdraví. Na druhé straně jeden příslušník VB utrpěl zranění na ruce a na noze a poškození stejnokroje.Shromáždění byli několikrát vyzváni k rozchodu, upozorněni, aby náhradu za vstupné žádali na organizaci Jednota a seznámeni s odjezdy vlaků, neboť přítomní mladí muži a dívky byli převážně z jiných krajů, např. z Prahy, Ostravy, Karlových Varů, Plzně, Tachova apod. Velká část byla vytlačena na nádraží ČSD, ČSAD a někteří se ve skupinkách rozutekli do polí. Později byly zjištěny početné skupiny v pohostinských provozovnách v krajském městě. Příslušnými funkcionáři byl dán pokyn, aby je zde neubytovávali, odmítali je obsloužit a vykázali je z podniků.Rovněž na nádraží docházelo k rušení veřejného pořádku, zejména vykřikováním apod.Velká část odjela dvěma vlaky směrem na Prahu a 1 vlakem na Plzeň. Vzhledem k jejich chování byly do vlaků veleny hlídky VB se služebními psy, neboť byla vyžádána posila ze ŠPO [Školní pohotovostní oddíl] v Lišově, kde probíhá školení příslušníků-psovodů VB.V Táboře bylo kontrolováno a zjištěno 137 trampů, kteří byli v Rudolfově. V Písku bylo perlustrováno 11 osob. Byly vyrozuměny všechny útvary VB, kudy vlaky projížděly a na na konečných stanicích.Přes prováděná opatření se po Českých Budějovicích a v okolí pohybovaly skupinky mladých, kteří neodjeli. Jedna skupina zastavila dne 31. 3. 1974 v 4,40 hod. autobus, který řídil Pavel Topinka, nar. 1943. Jeden vstoupil do autobusu a žádal peníze. Řidič ho kopl do žaludku, zavřel a odjel. Skupina nebyla dopadenaPři vytěžování předvedených se nepodařilo prokázat, kým byla akce organizována. Většina uvádí, že od kamarádů se dozvěděli, že uvedená hudba bude v Rudolfově účinkovat. Jeden z přítomných uvedl, že v Praze měla vyvěsit plakáty nezjištěná dívka s přezdívkou "Syfilinda". Její totožnost se zatím nepodařilo zjistit.V Českých Budějovicích byly vyvěšeny plakáty Petrem Čtvrtníkem, nar. [...] 1947 pomocný dělník Koh-i-noor, který údajně do Českých Budějovic pozval hudební skupiny z Prahy. Byl přítomen v restauraci a údajně vykonával funkci pořadatele.Při prováděném opatření bylo na útvary VB předvedeno 105 osob.........Z uvedeného počtu bylo dle § 76 trestního řádu 39 osob zadrženo a předáno do NVÚ MS [Nápravněvýchovný ústav Ministerstva spravedlnosti] České Budějovice.......Organizátoři z Českých Budějovic jsou převážně osoby s negativním poměrem ke zřízení, propagující západní styl života......Zákroky k zamezení rušení veřejného pořádku v obci Rudolfov i na nádraží v Českých Budějovicích, byly občany kladně hodnoceny. Někteří občané poskytli orgánům VB i přímou pomoc.

Dokument č. 7:SNB Okresní oddělení VB České Budějovice 1. 4. 1974

Seznam zadržených osob, které se dopustily výtržnosti v obci Rudolfov

1) Svoboda Miroslav, nar. [...] 1955, mechanik optických přístrojů - Česká televize

2) Vincenc Vlastimil, nar. [...] 1949, zaměstnán u n. p. Silnice České Budějovice

................

38) Pojar Antonín, nar. [...] 1953, dělník Chlumčanské keramické závody

39) Vokůrka František, nar. [...] 1953, dělník Státního statku Ktiš

Na osoby uvedené pod čísly 1, 8, 11, 12, 16, 35 a 39 bude okresnímu prokurátorovi podán návrh na uvalení řádné vazby. Ostatní zadržené osoby budou postupně propuštěny.

Dokument č. 8: Správa StB České Budějovice 2. odbor 3. oddělení 1. 4. 1974

Záznam: Dne 29. 3. 1974, po mém návratu ze služby asi v 9,00 hod., mi volal s. mjr. Cepák a sděloval mi výsledky průzkumu, které prováděl u agentury , "D" [důvěrnické] sítě a aktivu kolem zdražení benzinu. Výsledky uvedeného vytěžování byly negativní. Dále mi s. mjr. Cepák sdělil, že byl upozorněn uvedeným aktivem, že do Českých Budějovic se sjeli chuligáni z celé republiky, konkrétně na nádraží, že je jich přes 200 a ostatní se nachází v hostincích v Č. Budějovicích, sám že viděl několik skupin, že jsou otrhaní, zarostlí, pomalovaní, že nemají peníze, domáhají se obsluhy u personálu restaurací. Sám osobně tuto záležitost prověřoval v Masných krámech a bylo mu personálem a vrchním řečeno, že se domáhají obsluhy a na zaplacení, že nemají. Po tomto sdělení s. Cepáka se vrátila moje manželka z města a uvedenou skutečnost mi potvrdila s tím, že jsou jich plné Budějovice. K uvedené záležitosti jsem hovořil se svým synem, který mi potvrdil, že už od pátku jsou tito lidé za Rudolfovem na t. zv. Americe, kde mají své kapely a od pátku, že tam vystupují. Řekl mi rovněž, že se tam byl v pátek večer podívat a pro velké množství chuligánů, že odtud odešel. Rovněž mi potvrdil, že se tam hovořilo o tom, že za těmito kapelami se sjeli chuligáni hlavně z Prahy a jiných míst.........

mjr. Fr. Kovářík

Dokument č. 9: KS SNB - Správa VB České Budějovice 6. 4. 1974

Vyhodnocení událostí v souvislosti s rušením veřejného pořádku v restauraci Na Americe v Rudolfově a v Českých Budějovicích

V pátek dne 29. 3. 1974 v odpoledních hodinách byl hlídkovými příslušníky při perlustracích i vlastním pozorováním zjišťoval výskyt většího množství skupinek t.zv. vlasatců.......V dopoledních hodinách dne 30. 3. 1974 (sobota) se jevila situace v krajském městě obdobná jako v předešlý den, avšak s větším výskytem skupinek vlasatců. Situace v této době podle názoru orgánů VB nevyžadovala provedení výjimečných opatření.V době mezi 11,00 a 12,00 hod. v parku Na Sadech v Českých Budějovicích vlasatec Jan Pyšný, obnažil svou společnici na prsou, rozepjal jí kalhoty a osahával. Později byl zadržen a vzat do vazby.......(již na Americe) Jeden z vlasatců, František Češka, prohlásil, že to by se nemohlo za kapitalismu stát, taková, že je u nás svoboda (později byl zadržen a vzat do vazby). Jiní vykřikovali urážky jako "kurvy, svině, gestapáci", provolávali nacistické pozdravy "Sieg heil, Jsme na svobodné půdě, na Americe, Zopakujeme rok 1968" a pod........Tak se podařilo dav rozptýlit do skupin, které byly tlačeny ve směru k nádraží v Českých Budějovicích. Někteří odjížděli autobusy místní dopravy. Jak potvrzují svědci, v autobusech provolávali: "Ať žije Hitler!" Když byli napomínáni, hrubě slovně napadali cestující. Chovali se arogantně, nastupovali všemi dveřmi, kouřili, odmítali platit jízdné. Část odjela vlastními dopravními prostředky, někteří jednotlivci použili taxislužby.Nejvíce jich bylo shromážděno v objektu nádraží ČSD, kde rovněž docházelo k rušení veřejného pořádku, zejména výkřiky. Cestujícím byl znemožněn přístup k pokladnám, na nástupiště apod.Jednotlivé skupinky se rozutekly po městě, převážně do pohostinských provozoven.......Po dohodě se zaměstnanci ČSD byly uzavřeny příchodové cesty, přítomní vyzváni k slušnému chování, respektování pokynů orgánů VB a předložení osobních dokladů.V okolí a objektu nádraží ČSD, jakož i do vlaků byly veleny hlídky ze ŠPO Lišov. Toto opatření bylo provedeno v důsledku rušení veřejného pořádku i ve vlacích, neboť zaměstnanci ČSD odmítali s vlaky odjet.Náčelníkem SVB byl dán pokyn k provedení kontrol přítomných ve vlacích v Táboře a Písku.......Všichni zadržení před propuštěním byli ve věznici vykoupáni, ostříháni a provedena u nich další hygienická opatření, protože mnozí byli krajně nečistí, nevhodně oblečení ve špinavých oděvech apod........Z 39 osob bylo již 9 soudně trestáno, dva byli prokazatelnými narkomany. Jeden ze zadržených byl kandidátem KSČ. Bylo však zjištěno, že již na začátku zábavy projevoval obavy z dalšího průběhu a měl výhrady k některým účastníkům.......Na základě situace se sešla rada MěNV a rozhodla zrušit zábavy v uvedeném podniku - velký sál použít pro účely tělesné výchovy. Vedení LSD Jednota provede kádrovou změnu u vedoucího provozovny.Celkový zásah i aktivitu většiny orgánů VB lze hodnotit kladně, neboť tomuto zásahu předcházela některá mimořádná opatření organizovaná k dopadení vojenského zběha Zdeňka Michalka a k ochraně socialistického majetku v souvislosti s cenovou úpravou benzinu. Kladně lze hodnotit i součinnost jednotlivých orgánů VB, prokuratury a ÚNV [Útvar nápravných zařízení] .

........................................

Vzpomínka ke 35. výročí koncertu Plastic People v Rudolfově I

Dobový dokument o koncertě Plastiků v Rudolfově od Dany Němcové

(originál ke stažení najdete zde)

30. března 1974 se měl v Rudolfově u Českých Budějovic v Československu konat koncert několika rockových skupin, mezi nimi pražské skupiny The Plastic People of the Universe. Tato skupina vznikla na počátku roku 1969, její vystoupení měla značný ohlas mezi mládeží i mezi intelektuály. V souvislosti se změnou kulturní politiky státu v roce 1970 ztratila profesionální statut - především proto, že její členové důsledně odmítali a odmítají jakoukoli změnu své orientace, která nepramení z vnitřních tvůrčích potřeb. Jiné skupiny, které se přizpůsobily - počínaje změnou názvu a přiblížením repertoáru k niveau komerční pop music a konče uhlazením vizáže (na dlouhé vlasy je československý establisment mimořádně alergický) - byly vzaty na milost a mohly dál vystupovat oficiálně. Jiná věc je, že ztratily svou tvář a většina z nich se posléze rozpadla, hudebníci, kteří kdysi na pražské rockové scéně znamenali mnoho, skončili v trapné roli doprovodných hudebníků pro slavné komerční hvězdy pop music.


Již před vynuceným odchodem z oficiálního hudebního dění byly jasné souvislosti, do nichž skupina The Plastic People of the Universe patří, pokud se orientovala na převzatou tvorbu, prezentovala českému publiku ty skupiny, které se neobjevovaly ani na těch nejlépe informovaných dikotékách pražské rockové scény: The Velvet Underground a The Fugs (třetí skupina, od niž Plastic People převzali některé skladby, The Mothers of Invention, byla přece jen v té době již pevně zakotvena v obecném povědomí jako nepopiratelná hodnota). V původní tvorbě přinášela jednak přímo texty členů skupiny, jednak zhudebňovala básně předního českého básníka Jiřího Koláře, básně Williama Blakea, Edmonda Spencera aj. V současné  době až na vyjímky (jakoje jedna říkánka z Jatek č. 5 Kurta Vonneguta jr. (našla svého protagonistu v autoru řady básnických sbírek od počátku padesátých let do dnešní doby, básníku a filosofovi, který je dnes pro mladé lidi v Československu přímo symbolem neústupnosti a poctivosti uměleckého postoje, odmítajícího jakoukoliv dohodu s establishmentem. Z jeho textů nebylo v ČSSR nikdy nic publikováno a není ani nejmenší naděje, že by kdy bylo. Jejich zhudebnění je nejbezprostřednější formou jejich šíření.


Od doby, kdy skupina The Plastic People of the Universe přestala být oficiálně trpěnou profesionální skupinou, uskutečnila přes mimořádné obtíže řadu vystoupení, ve většině případů na venkově, často v zapadlých vesnicích. Již na první z nich přijely kromě místního publika desítky mladých lidí z jiných míst republiky. V současné době jde počet těchto lidí, kteří příjíždějí na koncert (který není nijak plakátován ani jakkoli jinak veřejně oznámen) často z několikasetkilometrové vzdálenosti, do stovek. Příjíždějí zcela spontánně, zprávy o koncertu dostanou často teprve den dva před jeho  uskutečněním. Navíc riskují, že jedou zbytečně, některé koncerty jsou úředně zakázány teprve v posledních dnech před jejich závazně schváleným termínem.


Obdobným způsobem se sjeli mladí lidé z celé ČSSR 30. března do Rudolfova u Českých Budějovic. Přijeli na úředně povolené vystoupení, byli to převážně studenti a dělnická mládež. Chovali se zcela pokojně, všichni si totiž až příliš dobře uvědomují vratkou pozici, v níž se nachází jejich favorizovaná skupina The Plastic People of the Universe i oni sami. Přestože k tomu svým chováním nezadali nejmenší příčinu, přijely již v odpoledních hodinách pohotovostní policejní oddíly, které několik set účastníků koncertu zmasakrovaly. Donutily je, aby utíkali po 5 km dlouhé silnici do Českých Budějovic. Příslušníci policie do nich najižděli auty, mlátily je pendreky, vyháněli je z postranních cest a sváželi je autobusy na českobudějovické nádraží. Tam policisté v přilbách a s policejními psy naháněli účastníky koncertu do ,,krvavé uličky,, v podchodu pod nádražím, kde je, chlapce i dívky, bili pendreky, kopali a sráželi k zemi a pouštěli na ně psy. Podle výpovědí desítek lidí snad ještě horší než fyzické násilí byla atmosféra děsu a teroru, která na nádraží vládla. Jeden pražský lékař, který byl svědkem těchto událostí, je výstižně označil za ,,moderní inferno,,. Z nádraží bylo více než sto účastníků koncertu eskortováno zvlášním vagonem za asistence vojska se samopaly do Prahy. Ve vlaku byli vyslýcháni a fotografováni do policejního alba.


Desítky mladých lidí byly zadrženy v Českých Budějovicích ve vazbě, odkud byli, až na několik vyjímek, propuštěni teprve po dvou až třech dnech. Někteří byli po zadržení ostříhání a mnozí byli fyzickým násilím a jinými způsoby nuceni, aby podepsali prohlášení, že se účastnili výtržností nebo pokusu o útoky na veřejného činitele. S několika sty účastníky byly sepsány policejní protokoly, buď přímo v Českých Budějovicích nebo v dalších dnech v místech jejich bydliště. Poté na těchto lidech - kteří se provinili tím, že chtěli poslouchat jinou hudbu, než jakou do nich dnem i nocí cpou hromadně sdělovací prostředky - byly vymáhány několikasetkorunové pokuty (v průměru asi čtvrtina měsíčního platu mladého člověka, přičemž se jednalo také o desítky studentů bez nejmenších vlastních příjmů).


Ale tím hon na čarodějnice neskončil. Ředitelé všech středních škol, jejichž žáci se účastnili koncertu, dostali od policie telefonické pokyny, ne jejichž podkladě někteří žáci nesměli chodit do školy až do vyřízení případu, poté byli někteří připuštěni k maturitě, jiní ne, někteří dostali snížené stupně z chování a občanské vychovy. Řada jich byla ze škol vyloučena. Někteří nebyli v důsledku své účasti na koncertě přijati ke studiu na vysoké škole. Učňové, kteří měli těsně před složením učnovské zkoušky, na jejímž podkladě jim měl být vydán výuční list, ji nesměli absolvovat a nebyli ani přijati k dalšímu studiu na střední škole. Jiné represe postihly dělnickou mládež. Účastníci koncertu byli voláni k pohovorům s řediteli závodů, kde pracují, bylo jim například vyhrožováno výpovědí, jestliže se nedají ostříhat a nepřeruší styk se skupinou The Plastic People of the Universe. Je znám případ prodavačky, která nebyla přijata do zaměstnání s odůvodněním, že se zúčastnila ,,fašistického,, srazu mládeže.


Na události v Rudolfově reagovaly také odbory kultury okresních národních výborů Jihočeského kraje, takto kupř. dne 15. 5. 1974 ONV v Táboře ve zvláštním přípisu adresovaném všem MěstNV a MNV v okrese, okresnímu výboru NF, okresní odborové radě a okresnímu výboru SSM: ,,Taneční, beatové, westernové a kytarové skupiny jsou oprávněny vystupovat na veřejnosti za předpokladu dodržení podmínek, které jsou uvedeny na druhé straně pověření jako jeho nedílná součást. Pro Vaši informaci uvádíme tyto podmínky:


1) Všichni členové souboru jsou povinni být oblečení v čistém, nepoškozeném a vyžehleném oděvu, při produkci bez svrchního oděvu (tzn. silonové, kožešinové,kožené a jiné bundy) jsou nepřípustné, dále je nepřípustné vystupovat ve sportovní obuvi (kecky, tenisky, maratonky, holinky, turistická obuv apod.).
2) Všichni členové jsou povinni mít čistý, upravený a krátce zastřižený účes.
3) Používání anglických textů omezit na nejmenší míru.
4) Vlastní texty skladeb uvádět až po konzulaci s okresním kulturním střediskem v Táboře.
5) Zvukovou aparaturu seřídit tak, aby nedocházelo ke zkreslení zvuku předimenzováním repreduktorů.
6) Při vystoupení na otevřeném prostranství přizpůsobit sílu zvuku dle podmínek prostředí a okolí.
7) V případě, že jsou porušeny společenské normy akce, je hudba povinna přerušit produkci do obnovení pořádku.
8) Bude-li zjištěno, že tyto podmínky a ustanovení vyhl. 112/60 sb. nejsou dodržovány, odejme odbor kultury ONV v Táboře pověření k účinkování.

Oficiální místa - ačkoliv v hromadných sdělovacíh prostředcích nebyla o událostech 30. března ani zmínka - šíří ústními kanály nejneuvěřitelnější pomluvy, jimiž se snaží zákrok policie zdůvodnit. Na školení učitelů Jihočeského kraje jim krajský inspektor sdělil, že účastníci koncertu svázali hospodského, sami si čepovali pivo a všichni tancovali v sále nazí, příslušníkům policie v Táboře, kteří zasahovali na budějovickém nádraží, bylo sděleno, že se účastníci koncertu svlékali do naha, trhali si šaty a hráli hru, kdo z nich naváže nejdelší pruh. Podle jiné oficiální ústní verze vystupovala skupina v u niformách SS. Do bubnu se bubnovalo chcíplými krysami. Na pódiu bylo zaříznuto několik kohoutů. Sralo se na společnou hromadu v koutě sálu. V sále byla prováděna skupinová soulož. V pravé poledne byl u kašny na českobudějovickém náměstí ušlapán příslušník veřejné bezpečnosti. Na MNV v Rudolfově došly výhružné dopisy od  vlasatců, že se za rok vrátí a pomstí. Pozoruhodné je, že nic z těchto pomluv se neobjevilo před soudem, před nímž stanulo v červenci 1974 7 účastníků koncertu.


Byli to: 24 letý zedník, obžalovaný z výtržnosti za to, že pronesl při zákroku policie výrok ,, Tak tohle má být ta svoboda,,, byl odsouzen na 8 měsíců nepodmíněně, 21 letý stavební dělník, který se v parku líbal a osahával s dívkou (za což zaplatil již předtím pokutu a byl propuštěn) a večer na nádraží komentoval ,,urážlivými výroky,, jednání policie, která bila pendrekem do obličeje mladou dívku, byl odsouzen na 14 měsíců nepodmíněně, 19 letá studentka, obžalovaná z útoku na veřejného činitele (na útěku z Rudolfova se jí rozvázala tkanička u boty, sehnula se a dostala pendrekem přes hlavu a řekla ,,gestapo,, , na místě se omluvila příslušníkovi VB, který ji udeřil a znovu se mu omluvila na policii i před soudem), odsouzena na 7 měsíců podmíněně na zkušební dobu dobu tří let, vyloučena ze školy - za rok měla maturovat, 25 letý dělník, který posměšně opakoval ,, přinejmenším jednu výzvu,, policie, byl odsouzen na 5 měsíců nepodmíněně, 22 letý automechanik,který neprovedl vůbec nic - pouze neuposlechl výzvy policie k opuštění Českých Budějovic do 20 hod. - výzvy, která je nezákonná a kterou ani uposlechnout nemohl - vlak na Prahu odjížděl ve 21:20h, byl osvobozen a předán k projednání národnímu výboru. 18 letá pomocná síla ve zdravotnictví, obžalovaná z výtržnictví za líbání a osahávání s hochem v parku, odsouzena na 7 měsíců podmíněně na zkušební dobu dva a půl roku, 23 letá prodavačka, obžalovaná z útoku na veřejného činitele (když už nemohla vydržet pohled na řádění policie na nádraží, přistoupila k jednomu příslušníkovi VB a řekla mu: ,, Prosím Vás, udělejte něco, vždyť ti lidé nic neprovedli, přijeli jenom poslouchat hudbu,,), odsouzena na 3 měsíce podmínečně na dobu jednoho roku.


Hysterickou atmosféru soudu, zaujatý senát, který slovně napadal obžalované i svědky, označoval je za lůzu a spodinu společnosti (pozoruhodné je, že otec jedné obžalované je příslušníkem ozbrojených sil, otec další, příslušníkem mnisterstva vnitra v důchodu), nelze slovně přesvědčivě vylíčit. Je lépe omezit se na konstatování, že ilustrovala stav, v němž jsou synonymy učiněny termíny moc a právo, odvolací soud v říjnu 1974  rozsudky potvrdil - vyjma jednoho (24 letý zedník), který vrátil okresnímu soudu k došetření.


Proces v Českých Budějovicích měl zřejmě být exemplární výstrahou pro publikum hudební skupiny The Plastic People of the Universe, když ji samotnou se nepodařilo od činnosti odradit nepřetržitými represáliemi mírnějších forem. Je otázkou, zda příští úder nebude namířen přímo proti ní. Ale ať už to dopadne jakkoliv, již dnes není těžké uhodnout, jaký vliv bude mít budějovický masakr a jeho dozvuky na smýšlení značné části mladé generace v ČSSR a její postoj k těm, kdo k němu dali pokyn. Lze-li ledem u moci přisuzovat tak lidský cit, jako je lítost, možná že toho litují již nyní. Ale je pozdě plakat nad rozlitým mlékem.

Dáša Vokatá a Ivan Magor Jirous ve čtvrtek 14.5. 2009 v ČB

Undergroundová písníčkařka, partnerka pana Jirouse, obyvatelka Vídně, pravidelně dojíždějící do Čech, zpívá a hraje ze své nové desky  Bojovníci snů. Jako host vystoupí Ivan Magor Jirous, kterého jste mohli vidět na Literárním večeru, undergroundový básník, legenda české literatury, nositel ceny Jaroslava Seiferta, bude přednášet ze svých sbírek Okuje a Rok Krysy. Zn. Možná bude i striptýz.

Dáša Vokatá

Dáša Vokatá, písničkářka, dosud známá spíše v okruhu příznivců undergroundu, ovšem s nepopiratelnými ambicemi oslovit i daleko širší publikum. V srpnu 2008 jí vyšla třetí nahrávka na CD Bojovníci snů. Vyrůstala a umělecky se formovala v 60tých letech v ateistické Ostravě, což pro děvče posedlé básněmi, písničkami a malováním asi nebylo to nejpříhodnější místo. Ve chvíli, kdy mohla vystoupit z nejrůznějších školních besídek, soutěží v recitaci apod. a na regulérní písničkářské scéně zažívat to, co její jen o pár let starší vrstevníci, přijely ruské tanky a bylo po všem. Poměry se začaly utužovat, až postihly – poprvé - tragicky i její rodiny. Dášin otec se v roce 1976 z pocitu bezvýchodnosti oběsil.

Hnána touhou po poznání, po svobodném nadechnutí v čím dál více normalizované společnosti vydala se Dáša s baohem a kytarou stopem „on the road“, což znamenalo přinejmenším alespoň pryč z Ostravy. Při své pouti shodou náhod narazila na manželé Princovy, kteří tehdy začínali žít v undergroundové komuně v Rychnově u Děčína. To bylo přesně to, co Dáša hledala a co vyhovovalo jejímu nezkrotnému naturelu. Tam také zůstala, nalezla svého manžela Zdeňka „Londýna“ Vokatého a tam si začala plnit sny o svobodném životě. To samozřejmě v „předchartovním“ roce nemohlo trvat dlouho a tak ve společnosti přátel a hudebníků z undergroundových skupin byla velmi brzo svědkem prvních perzekucí a po Silvestru 1976/77, kterého se účastnili samotní „strůjci“ Charty 77 a podepsání dokumentu většinou hostů baráku zažila pronáslodvání na vlastní kůži, které skončilo likvidací rychnovské usedlosti – objekt byl srovnán se zemí.

Začala jí další – a zdaleka ne poslední – doba opět „na cestě“. S manželem a dvěma malými dětmi střídala azyly u přátel,ale pro chartisty tady nebyla ani práce, ani bydlení. Tehdy se její písně začínají měnit v angažované protest-songy, v kterých reflektovala jak realitu komunistického Československa, tak i naději, lásku a touhou po spravedlnosti, která ji provází po celý život.

Po marné snaze žít s přáteli v klidu alespoň na venkově, na samé periferii společnosti, vinou neustálé šikany StB se rozhoduje a s rodinou a dalšími disidenty opouští v roce 1980 rodnou zem. Díky politickému azylu, jež chartistům udělil rakouský kancléř Brunko Kreisky volí Vídeň, kde zůstává až dodnes.

Její odchod – ztrátu jediné vnučky a dvou pravnoučat – neunesou ani její prarodiče, kteří si krátce po jejím odjezdu za „železnou oponu“ společně pustí plyn a tak první, co Dášu v nové vlasti čeká je úmrtní parte osob, které hluboce milovala a obdivovala.

V Rakousku se aktivně zapojuje do života české menšiny, jezdí se svými písněmi po celé západní Evropě, s přáteli z undergroundu kočuje po kulturních setkáních. Vzhledem k tomu, že jsou rozeseti po celé západní Evropě, to není vůbec jednoduché. Navíc se rozchází s manželem (rok po tom, co je církevně oddal opat Anastaz Opatek, obdobně se mu to „povedlo“ s Karlem Krylem, z čehož byl hodně smutný) a zbyla jí starost o obživu dvou dětí. Karel Kryl i  arciopat Anastáz Opasek (který ji v roce 1981 pokřtil a pořídil ji kytaru) se stávají jejími blízkými příteli a jsou jí stejnou oporou v emigraci, jako kdysi její přátelé z disentu doma.

Za pomoci Pavla Tigrida natáčí ve studiu Svobodné Evropy v Mnichově svou první LP desku Láska, která obsahuje její nejlepší písně, které napsala ještě v Čechách a v nichž se solidarizuje s útlakem přátel, nachází své kořeny a věčné téma svých písní – lásku a naději.

Kryl pak vysílá písničky Dáši Vokaté z rádia Svobodná Evropa do Československa.

Revoluce v roce 1989 v ní okamžitě vznítí touhu vrátit se domů, ale nemá ani občanství (Československého byla zbavena a na rakouské nemá dostatek finančních prostředků), ani nechce z dětí, které mezitím přijaly Rakousko za svůj domov udělat „Auslandery“ v Čechách a nemůže se vrátit tak rychle, jak by chtěla. Tohle čekání nevydrží její maminka, zlomená roky samoty a ztrátami nejbližších a v roce 1990 si vezme život – první Dášina cesta domů (občanství za ní zaplatil její dosavadní zaměstnavatel, aby u něj zůstala pracovat i nadále) vede na matčin pohřeb (i v tom ji spojuje i společný osud s Karlem Krylem, ten také poprvé přijel do Čech pohřbít milovanou maminku). Poprvé na podiu doma vystupuje (společně s Karáskem a Soukupem) na prvním oficiálním ročníku trutnovského festivalu v roce 1990.

Od té doby do Čech jezdí co možná nejvíce, navazuje vztah se známým básníkem, mluvčím undergroundu a politickým vězněm Ivanem „Magorem“ Jirousem, s kterým začíná společně žít, jednak na usedlosti v Prostředním Vydří („napůl cesty mezi Prahou a Vídní“), jednak v Praze.

Hojně koncertuje a v roce 2000 vydává své CD, nazvané prostě Dáša Vokatá. Kolekce 14 skladeb, částečně obohacená muzikantskými hosty jí posléze svou koncepcí a zvukem, který jakoby překryl její syrový a vášnivý projev sice příliš neuspokojuje, ale neustává ve svém hraní – a je jí jedno, jestli hraje pro pět lidí, anebo plný sál. Z uzavřeného ghetta českého undergroundu, ve kterém se setkala s osudovými lidmi a kam svou duší patří dodnes, ví, že není důležitý počet posluchačů a úspěch na podiu, ale upřímnost a pravdivost vlastní tvorby. Sama vzpomíná na hraní v emigraci: My hráli po těch barácích a stodolách a byli štěstím úplně bez sebe, když jsme hráli třeba pro 200 Čechů, to pro nás byl úplně vrcholný zážitek. My předtím vystupovali třeba pro 5 lidí. K Honzovi Litomiskému přijela na návštěvu Zdena Tominová a Jiří Němec a já hrála pro 3 posluchače. Zdena byla úplně nadšená a já zase byla šťastná, že jsem nadchla jednu ženskou. Jiří Němec to natočil na nějaký předpotopní magnetofon Uran a tahle nemožná nahrávka pak kolovala mezi lidmi a to bylo všechno, co my mohli zažít. Takže my z undergroundu jsme se radovali, byli šťastni, že můžeme zpívat, bavit se a veselit“

Stále skládá nové písně, nachází další posluchače, její životní partner se v roce 2007 stává nositelem prestižní Seifertovy ceny a tak mimo sólových koncertů neúnavně pokračuje v objíždění i těch nejzapadlejších míst s pořadem, ve kterém Magor čte svou poezii a Dáša Vokatá hraje na kytaru a zpívá. Zraje v ní nový repertoár, který se rozhodne po zkušenostech s předešlým nahráváním natočit jen sama se svou akustickou kytarou, tak se cítí nejjistější. V srpnu vydává svou třetí kolekci písniček na CD, nazvanou Bojovníci snů. Na ní vzdává hold zejména svému dědečkovi s babičkou, o kterých pojednává titulní píseň. Ale CD je opět plné lidských příběhů (Zdeněk Adamec, arciopat Opasek, Karel Kryl, František „Čuňas“ Stárek…), nekonečného boje o lepší svět a samozřejmě i lásky a naděje, že tento „boj“ se nakonec podaří…

Ostatně, jak v textu, který její CD doprovází, píše básník Ivan Jirous, že s jejími „bojovníky snů“ (kráceno): ji spojuje neústupnost a úsilí angažovat se nejenom pro sebe, nýbrž i pro bližní. Úsilí o to, abychom byli lepší a lépe žili. Ostatně: všimněte si, že většina Dášiných písní-básní je o lásce. Což je něco jiného, čím můžeme náš svět zlepšovat? A snad i zlepšit?

Není bez jisté symboliky, že pokřtít toto CD se uvolil Václav Havel. A na trutnovském festivalu v sobotu 24. srpna 2008, kde CD Bojovníci snů poprvé spatřilo světlo světa, tak skutečně učinil. Že u toho asistovali staří přátelé z undergroundu jistě není třeba dodávat.

www.guerilla.cz

Ivan Magor Jirous

Na konci 60. let byl ministrem vnitra skupiny, která vznikla v hospodě u Křížovníků na Starém Městě Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, kde mimo jiné působili Karel Nepraš a Eugen Brikcius, který je autorem přízviska Magor. Byl přítel filozofa a básníka Egona Bondyho.

Své první básně publikoval Jirous časopisecky, například v Sešitech nebo Mladé tvorbě. Už roku 1967 se sblížil s undergroundovou skupinou The Primitives Group, později od roku 1969 byl uměleckým vedoucím a manažerem Plastic People of the Universe

Pro jeho postoje k totalitnímu režimu mu nebylo umožněno profesionálně se věnovat literatuře. Musel tedy střídat zaměstnání jako noční hlídač, zahradník, případně byl bez zaměstnání, za což mohl být kdokoliv souzen za příživnictví.

Za svou organizátorskou a uměleckou činnost, kterou provozoval navzdory cenzuře společenského života byl pětkrát trestán soudem k odnětí svobody, často podle vykonstruovaného paragrafu 202 - výtržnictví, odseděl si celkem 8,5 roku nepodmíněně, z toho čtyři v III. (nejpřísnější) nápravně výchovné skupině Valdického vězení.

Poprvé ve vězení byl v letech 1973 - 1974  za vyprovokování verbálního incidentu v hostinci U Plavců s majorem stb ve výslužbě, kde byl odsouzený společně s Brikciusem, Daníčkem a Kořánem. Po zpěvu písně „Zahnat Rusy-vrahy do pekel kam patří“ a verbální výměně slov mezi majorem a skupinou Křížovnické školy, snědl Jirous střed výtisku Rudého Práva, prostrčil jím hlavu a prohlásil „Dnes jsem snědl Rudé právo, takhle jednou sežereme Bolševiky.

Klíčovou se stala jeho Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu, a lze ji považovat i za programové prohlášení nepolitického volného uskupení českého undergroundu, jehož program lze shrnout:

  1. Radikální odmítání jakéhokoliv nátlaku
  2. Zřeknutí se závazného uměleckého programu
  3. Zdůrazňování autentičnosti v životě a v umělecké tvorbě
  4. Vymezení vůči totalitním strukturám Sestavil antologii undergroundové poezie nazvanou Egon Bondy k 45. narozeninám Invalidní sourozenci.

Uspořádal několik pololegálních festivalů nezávislé kultury:

  • v roce 1974 v Postupicích I. festival druhé kultury v ČSSR
  • v roce 1976 v Bojanovicích II. festival druhé kultury, který se konal jako opožděná oslava svatby Jirouse a Juliány
  • a po dalším věznění se jen účastnil v roce 1977 na Hrádečku u Trutnova (u Václava Havla): III. hudební festival druhé kultury.

Druhé vězení bylo v létech 1976–1977 za hudební činnost s PPU spolu s hudebníkem a knězem Svatoplukem Karáskem, Pavlem Zajíčkem z hudební skupiny DG 307) a Vratislavem Brabencem z PPU. Celý soudní proces byl režimem silně medializován jako odstrašující případ buřičů a chuligánů. Byl o nich Československou televizí natočen tendenční dokumentární film Atentát na kulturu a díl z TV seriálu Major Zeman část s názvem Mimikry, kde jsou líčeni jako narkomani a teroristé. Tento proces poprvé spojuje původně apolitický underground s disentem, který vyúsťuje v založení Charty 77.

Po návratu Jirous podepisuje Chartu 77, další koncerty se konají již jen jako soukromé akce, veřejné vystupování jeho kapely PPU je zakázáno. Měsíc po návratu byl opět zatčen za proslov na výstavě Jiřího Laciny ve kterém mluvil o nepřekonatelném rozdílu mezi oficiální a neoficiální kulturou a byl vězněn 1977-1978.

Roku 1979 se podílel na založení samizdatové edice Vokno, píše prózu dodnes nedokončenou, Pravdivý příběh Plastic People. Stává se také členem VONS.

Čtvrté odnětí svobody bylo za zhotovování, vydávání a rozšiřování časopisu Vokno společně s Františkem „Čuňasem“ Stárkem a Michal Hýbkem, Milanem Fričem a Jaroslavem Chnápkem. Proces probíhal v květnu 1982 za přísných bezpečnostních opatření a přítomnosti vybraných účastníků loajálních k totalitnímu režimu. Články Vokna byly v rozsudku označeny jako protispolečenské s hrubě neslušnou tématikou a odsouzení činili tak ze zjevné neúcty ke společnosti.

Jirous byl vězněn 1981–1985 formálně za výtržnictví a podle Amnesty International a VONS nepodložené nelegální držení drog (údajné nalezení marihuany při domovní prohlídce). V roce 1984 byl Amnesty international vyhlášen vězněm měsíce.

V létech 1985–1987 měl ochranný dohled (součást posledního rozsudku), denně se musel v určenou hodinu hlásit na služebně Veřejné bezpečnosti v Telči.

Páté věznění bylo za ručitelství pravosti podpisů petice „Tak dost“, která byla organizována jako protest za smrt disidenta Pavla Wonky a vraždy totalitního režimu v 50. letech. Formálně byl souzen za „útok na státní orgán a orgán společenské organizace“ spolu s Tichým a vězněn v létech 1988–1989, až 25. listopadu 1989 mu prezident republiky zbytek trestu prominul.