Hukot - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Hukot České Budějovice

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Hukot si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Vzpomínka ke 35. výročí koncertu Plastic People v Rudolfově V

Pravdivý příběh The Plastic People of the Universe (1979 - 1989)

Jaroslav Riedl

1979

Ve spolupráci Milana Hlavsy a Eugena Brikciuse, básníka a autora happeningů, vznikla na jaře dvě bizarní představení: muzikál Hello Fellow - Ave Clave a latinská hokejová reportáž Phil Esposito. Po provedení „mýdlového muzikálu" Hello Fellow - Ave Clave 30. března 1979 v bytě Pavla Brunnhofera v Náplavní ulici (u příležitosti vernisáže soukromé výstavy Brikciusových obrazů) zasáhla policie, účastníci večírku byli perlustrováni, šestnáct z nich skončilo v celách předběžného zadržení v Bartolomějské ulici; všichni byli do 48 hodin propuštěni.

Na rok 1978 připadlo sté výročí narození a padesáté výročí smrti českého filosofa a spisovatele Ladislava Klímy. Plastic People se tohoto krajně nekonformního tvůrce, který jim nutně musel být sympatický a na něhož se už roku 1973 odvolávali instrumentálkou Jak bude po smrti, rozhodli připomenout koncertem; ten se ovšem podařilo realizovat až v říjnu 1979 na hospodářské usedlosti v Nové Vísce u Chomutova, kterou koupila skupina lidí z okruhu undergroundu, aby měla relativně klidný prostor pro pořádání koncertů. Pořad Jak bude po smrti navazoval na Pašije nejen způsobem provedení (jedno vystoupení a "studiová" nahrávka, tentokrát však nakonec nevydaná), ale i tvůrčí koncepcí: Hlavsa složil k Brabencovým adaptacím Klímových textů rozsáhlé skladby (dvě zpívané, jednu instrumentální). Obsazení pro tento projekt bylo redukováno na základní pětici (Hlavsa, Brabenec, Janíček, Kabeš, Brabec).

Roku 1979 Pavel Zajíček obnovil DG 307: na pořadech Dar stínům (jaro 1979) a Pták utrženej ze řetězu (podzim 1979), provedených v Nové Vísce, se mimo jiné podíleli i Jan Brabec, Josef Janíček, Ladislav Leština a Ivan Bierhanzl.

1980

O Velikonocích vydal Boží Mlýn album Passion Play. Tlak komunistické moci proti nekonformním umělcům se prudce stupňoval. Usedlost v Nové Vísce byla úředně vyvlastněna, řada významných osobností undergroundové scény (Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek, Karel Soukup) byla nucena emigrovat. Plastic People začali zkoušet třetí velké dílo autorského týmu Hlavsa - Brabenec: album Co znamená vésti koně. Opět zde hrál houslista Ladislav Leština, nově přizvaným hudebníkem byl klarinetista Josef Rössler. Přes návrat k písňové formě Plastic People pokračovali v zadumaně artistní linii, svým chmurným patosem a využíváním postupů církevní hudby se dosti vzdálili původním razantně rockovým východiskům.

1981

Zkrácenou „studiovou" nahrávku z Hrádečku (sedm skladeb z deseti) vydal roku 1983 Boží Mlýn pod titulem Leading Horses. Koncertní provedení 15. března 1981 v Kerharticích poblíž České Lípy pro Plastiky de facto znamenalo konec vystupování: poté, co Státní bezpečnost nechala podpálit dům, ve kterém se představení konalo, bylo jasné, že jde opravdu do tuhého. V listopadu 1981 byl v rámci zásahu proti vydavatelům samizdatového časopisu Vokno počtvrté uvězněn Jirous, tentokrát na tři a půl roku. Brabence StB pod hrubým nátlakem donutila podat žádost o vystěhování.

1982

Z projektu Souostroví Gulag, inspirovaného koncentráčnickou epopejí Alexandra Solženicyna, už zůstal jen fragment: tři instrumentálky (Metastáze, Kolejnice duní a Sociálně blízcí), natočené v březnu. Dva dny poté, co je Plastici nahráli, odjel Brabenec do Rakouska a v příštím roce se na čtrnáct let přestěhoval do Kanady.

1983

Kanadské vydavatelství Boží Mlýn zveřejnilo pod titulem Leading Horses zkrácenou „studiovou" nahrávku pořadu Co znamená vésti koně (sedm skladeb z deseti). Plastic People (tedy baskytarista a zpěvák Hlavsa, klávesista a zpěvák Janíček, violista a zpěvák Kabeš, bubeník Brabec, houslista Leština) přibrali Petra Placáka a Václava Stádníka, mladé hráče na klarinet, basklarinet a flétnu, a vytvořili album Hovězí porážka, jímž se do jisté míry vrátili k přímočaře rockovému pojetí.

1984

V lednu 1984 byla dokončena nahrávka Hovězí porážky, krátce nato napsal Václav Havel sleevenote pro připravované vydání v Kanadě. K vydání gramofonové desky ovšem nakonec nedošlo a Boží Mlýn ukončil existenci.

1985

Na desce Půlnoční myš (nahrané na jaře) soubor posílili ještě trombonista Vladimír Dědek a kytarista Jan Macháček. Ve srovnání s tíživě temnými skladbami z období 1977-84 je toto album odlehčenější, obsahuje nepřehlédnutelnou dávku humoru. Část textů pro Hovězí porážku a téměř všechny pro Půlnoční myš - tedy básně Ivana Wernische, Karla Hynka Máchy, Christiana Morgensterna a Milana Nápravníka - pro Plastic People vybral Václav Havel.

1986

Poslední realizovanou nahrávkou souboru se začátkem roku stal instrumentální doprovod k vídeňskému uvedení Havlovy divadelní hry Pokoušení; pro Plastiky netypickou scénickou hudbu natočili Hlavsa, Janíček, Kabeš, Brabec, Leština a nový violoncellista Tomáš Schilla.

Jan Brabec s Ladislavem Leštinou, Vítem Bruknerem a Andreou Landovskou vytvořili v létě 1985 seskupení Z jedné strany na druhou, v lednu 1986 natočili stejnojmennou kazetu, v únoru měli soukromý koncert v Praze-Lysolajích.

Plastici v roce 1986 přibrali zpěvačku Michaelu Pohankovou (od ledna 1989 Němcovou) a kytaristu Milana Schelingera (který hostoval už v jedné skladbě na Hovězí porážce).

1987

V únoru došlo poslednímu pokusu uspořádat vystoupení Plastic People: v Lucerně (v rámci předkola festivalu Rockfest) a v Junior klubu Na Chmelnici (tehdejším pražském centru nezávislého rocku), pod zkratkou PPU a v sestavě Hlavsa, Janíček, Kabeš, Brabec, Pohanková, Schilla, Schelinger, Dědek. Zákazy vždy přišly jen krátce před plánovaným vystoupením, dva koncerty PPU Na Chmelnici byly dokonce plakátovány.

Britský hudebník, vydavatel a vůdčí osobnost hnutí Rock In Opposition Chris Cutler vydal desku Půlnoční myš (pod názvem Midnight Mouse). Protože Cutler pravidelně jezdil do Československa, nebyla z konspiračních důvodů na albu uvedena jeho firma Recommended Records, ale holandská značka Freedonia Records.

Milan Hlavsa začal (jako kytarista a občasný zpěvák) veřejně vystupovat se skupinou Garáž, pro kterou už od počátku osmdesátých let psal skladby a několikrát s ní také natáčel (nahrávky vyšly roku 1990 na deskách Best Of Garáž a Vykopávky, později také na kompaktních discích Demo a Garáž No. 1).

1988

V březnu se Plastic People rozešli. Milan Hlavsa, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Michaela Pohanková, Tomáš Schilla, kytarista Karel Jančák a bubeník Petr Kumandžas založili skupinu Půlnoc, která měla v repertoáru i skladby Podivná je podivná, Nikde nikdo a Dopis, připravené ještě pro Plastic People. Půlnoc koncertovala od 28. června 1988, veřejně a bez větších problémů.

1989

Vratislav Brabenec natočil roku 1989 v Kanadě kazetu Mraky se vaří, 29. ledna 1989 se v newyorském klubu Kitchen spolu s Pavlem Zajíčkem, Edem Sandersem, Elliottem Sharpem, Garym Lucasem a dalšími hudebníky zúčastnil benefičního koncertu pro Ivana Jirouse, popáté uvězněného v říjnu 1988 a propuštěného až v listopadu 1989. Hlavsa odešel od Garáže. Půlnoc absolvovala první turné po klubech ve Spojených státech (duben a květen 1989), kytarista Karel Jančák v USA zůstal, nahradil jej Jiří Křivka. V listopadu se v Československu odehrála revoluce, která definitivně pohřbila komunistický režim.