RECENZE GLASS ANVIL III
Recenze Glass anvil III
Kompilace. Noční můra recenzentova, neb ten neví, jak se k ní postavit. Popisovat skladby jednu po druhé se nepovažuje za příliš žádoucí či kreativní, na druhou stranu, sbírka skladeb od různých interpretů, z nichž žádní dva nesledují stejný cíl se těžko popisuje jako kompaktní celek. Situace se zhoršuje tím víc, čím obskurnější žánr vás zajímá, čím hlouběji se noříte do podzemí, tím více „sbírek“ musíte odhrnout stranou, až se dostanete do snového světa fantazie, ve kterém si o albu jednoho umělce můžete nechat opravdu jenom zdát (nemluvě o dostupnosti toho co vychází). Noise, třebaže se to nemusí zdát, stojí někde na pomezí... Stále se udržuje mimo hlavní proud, má však pevnou fanbase rozesetou po celém světě, není tedy problém si dost věcí najít v obstojné kvalitě, nebo si je dokonce objednat, ale onen kompilační rys (nebo past chcete-li) se úplně neztrácí.
Glass Anvil je CD-R vydané Hlukovou sekcí (banda lidí okolo projektu Sklo, zdá se), limitované na 50 kusů. Přichází v plastové (polyetylen, hádám) „pošetce“, kromě něj získáte i 8listý barevný booklet. Ten je zdoben barevně filtrovanými fotografiemi na industriální témata. Obal má na svědomí RadeK K z Napalmed. Mě se docela líbí, oceňuji kreativní umístění textu.
Podílelo se na něm děvet hlučilů, z toho šest je tuzemských a tři zahraniční. Před poslechem jsem znal tři jména, a to Napalmed, Sklo a Defektro (které bylo impulsem pro pořízení). Další jsou Monobloc Sound Fidelity a Mutation Urbaine (obě z Francie). Zbývajícími čechy jsou Paregorik, Kaspar von Urbach, VZM a Akimbo.
Přirovnáno k cyklistickému závodu, začíná se na rovince, ambientem, to mě napoprvé trochu zaskočilo, jako hlukochtivého masochistu, naštěstí ta dávka minimalismu trvá jen 3,66 minuty, neřekl bych, že je to track špatný, je to prostě jen další ambientní plocha, nezvyklá tím, že je českého původu. Po něm nastává stoupání, co se zdá ze začátku býti industriálním krocením duchů se vyvine ve fičící smršť tónů a vazeb, hlukomilná tkáň začíná regenerovat, seznamte se s první vrchařskou prémií(druhého řádu) – Monobloc Sound Fidelity. Po ní nastává chvilka atmosférické jízdy z kopce, V Některých místech, z těch mi v hlavě utkvěly hlavně „řvoucí“ trouby slyšitelné od poloviny... S Napalmed přichází první opravdová nálož rachotu, evokující eskalátor uprostřed vesmírné bitvy … správně, fázory, ring modulátory a flangery... dunící šum a ječivé kvily mučených generátorů... Zpočátku se mi moc nezamlouval, ale na druhý nebo třetí poslech jsem si Živý výstup z jihlavy oblíbil, je vskutku jedním z vrcholů celého disku. Další počin je regulérní hudbou, má rytmus i melodii, Městská Mutace z Francie pěstuje odpadní basou vedenou průmyslovou hudbu. Nemůžu říci, že se mi nezamlouvá, je to hezký odpočinek, který je ale lehce přespříliš prodloužen kvílející minimalisticky/ambientně noisovou zvukomalbou o Rambovi. Hned po nich druhý vrchol, orgasmus mého jekuchtivého ucha. Samotní Defektro, s obvyklou délkou a stylem, rachotící masomlýnek nazvaný Dig and Pile, to mi nezabránilo si myslet, že takhle by měl vypadat „Grind“. Po nich se přes hromadu zjemněného remixovaného Akimba (pamatujete tu skákačku? ) dojíždíme s pelotonem do cíle a „Čekáme na Josefa“... Čekáme na něj ambientně, avšak přijemně.
recenzi napsal Patrik Toman
