Míra - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Míra Muž, 41 let / Pardubice/Seč

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Míra si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Všechno rozbijem II.

Včera umřel Filip Topol. Člověk, muzikant, spisovatel, básník a herec a bohém.

Na svoje bohémství taky dojel, protože množství alkoholu, které byl schopen vypít během dvouhodinového koncertu, by spoustu lidí zabilo rovnou.

Když jsem Psí Vojáky slyšel poprvé, což bylo někdy na gymnáziu v roce 92/93, nemohl jsem přijít na to, co v té muzice je tak výjimečného. Psí Vojáci už hráli přes deset let, a já jako student jsem je začal poslouchat, možná i díky kamarádovi, který už  je s Filipem a Ondrou někde tam nahoře.

Jednoho letního večera v roce 95 jsem se vypravil na první a zároveň poslední undergroundový festival v Doubí. Filip Topol a Psí Vojáci byli hlavním lákadlem tohoto počinu.

Tehdy mi Filip podepsal vizitku, kterou jsem našel v peněžence a neměl jsem s sebou nic jiného.

Filip mi napsal:

Mirkovi Filip Topol. Krásný léto...

V tom vzkazu bylo úplně všechno. Atmosféra prázdninových akcí, zábav, spousta kamarádství, zakouřených hospod, barů politých pivem a všeho, co patří k životu bohéma. A když se člověk chtěl dostat třeba v šedi zimního období ještě do zádumčivější nálady, pustil si Žiletky nebo Marilyn Monroe a zjistil, že ho ta muzika nutí k zamyšlení, že to není jen hra na piano a text, ale že v pozadí je něco úplně jiného.

Od té doby jsem byl snad na 30 koncertech Psích Vojáků, naposledy asi před dvěma lety v Praze. Byly mezi nimi nezapomenutelné, jako třeba koncert na hvězdárně v Brně - to bylo něco neuvěřitelného. Takovou dávku emocí jsem dlouho nezažil.

Už před dvěma lety byl Filip viditelně unavený, přece jen roky alkoholového opojení, někdy nepřetržitého se podepsaly na jeho zdraví. Ale když sedl za piano, bylo to, jak kdyby omládl o dvacet let a zdravotní trable šly stranou.

Umřel v 48 letech, mohl toho ještě spoustu napsat, zazpívat,zarecitovat, ale osud tomu chtěl jinak, takže ten odkaz, který zde Filip s Vojáky zanechali, je úplný.

Mně a spoustě dalších lidí s Filipem odešla část mládí, zůstaly jen vzpomínky na večírky, kde létaly výborné skladby, recitovalo se formou autorského čtení, ale kde také  byla vážnost nahlodávána osobitým humorem.

Měj se tam dobře, protože nebe je zatažený, svítí na něj pomeranč.

Sbohem a řetěz.

Míra