Vánoční hymnus na metal
Zdravím po dlouhé době...
už je to myslím několik let, co jsem se naposled rozhodla vyblinkat veřejně poloprázdný obsah mé hlavy, anebo možná kecám - párkrát mě to napadlo....potíž je v tom, že jsem zapomněla heslo. DOOPRAVDY! A připadalo mi poněkud žinantní ptát se mého předrahého Máry, jaké že to heslo vlastně bylo. A pak se mi jednou vyjevilo ve snu....zase kecám. Nakonec jsem se ho zeptala. A protože je Mára muž čistého srdce a nezakalené mysli (pozn. dovolila jsem si drobnou parafrázi jistého megahitu z Ostravského milieu), bez váhání mi ta dobrá duše řekla, že je to jméno mého zesnulého psa.
A tak jsem opět zde. Aurora is back! A komu se to nelíbí, ten dostane na zadek.
Chtěla bych se podělit o dojmy z koncertu věnovaného vzpomínce na jistého Dimebaga Darella. Abych pravdu řekla, mně Pantera nikdy nic moc neříkala. Jednou jsem viděla otřesný dokument, kde tento Dimebag mačkal obrovský vřed na zadnici nějakého chlapa. Chápu, že chlapovi se asi ulevilo, nicméně celý ten výjev byl fakt obludný. Kam se hrabou všechny blackmetalové klipy. A tak jsem usoudila, že pokud bych si měla vybrat společníka pro volný večer mezi Dimebagem a Margaret Thacherovou, asi by to Maggie vyhrála. Dala bych jí natáčky a vzala ji do kina.
AVŠAK zdá se, že je spousta lidí, kteří můj názor nesdílí. V Rock Café jich bylo nemálo. Kapely, které dorazily, aby zesnulého nenechali napospas posmrtné nudě,rozhodně nemarnily čas. Nechci se tu rozmazávat na téma, co kdo hrál a jaký byl ten či onen kytarista, stejně tomu prd rozumím. Podstatné bylo, že to bylo fajn. Lidi se bavili, hudba byla živočišná a já jsem se zbavila stresu z práce. Čarokrásné. Myslím, že je to průser, že Dimebaga zastřelili, mladí muži plní testosteronu by neměli umírat. Měli by dělat cokoliv jiného, třeba běhat po pódiu a mlátit do kytar. Pokud je tohle Dimebagův odkaz, dnes večer, zdá se, ho všichni přítomní pojali za svůj. A tak, pokud tam byl s námi, určitě měl radost...
To by stačilo, dost bylo kviku. Tak zas za pár let. A.