Aurora - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Aurora 103 let / Prague

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Aurora si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Výzva všem dobrým duším!!!

Po nějaké době mám zase dobrý důvod se více méně veřejně projevit. Tentokrát se nejedná o náhlou potřebu svěřovat se se svými vcelku nepodstatnými dojmy, ale o opravdovou prosbu o pomoc.

Skončil zas jeden týden, a dalo by se říct, že PŘÍŠERNÝ! Jedna z mých studentek se během hodiny z neznámého důvodu rozplakala, jiné umřeli hned dva známí, v Ostravě se srazily tramvaje, Marka chytli revizoři, já jsem byla nucena protrpět naprosto děsnou hospitaci mé ještě děsnější nadřízené a načapala jsem svého téměř čtyřicetiletého studenta, jak naprosto nepokrytě opisuje...

A když už se zdálo, že je všemu konec a já jsem se svou kamarádkou Zuzkou konečně v pátek večer usedla ke sklence červeného a v Radosti jsme radostí z toho konce téměř oněměly, ukázalo se, že Zuzku mezitím doma vykradli!!!

Zuzka je nádherná (jak měli někteří možnost zjistit, že Jiříčku) úžasná a předobrá bytost, která dlí (nebo až dosud dlela) v rozkošném malém dívčím pokojíčku na Palmovce. Zuzka žije literaturou, módou a především jazzem. Dá se říct, že je sama tak trochu jazz. A jelikož v onom pokojíčku kromě laptopu, náročné četby a módních výstřelků nic podstatně výnosného nebylo, milí zloději se rozhodli, že poberou všechna ta cédéčka s jazzovými zázraky, která Zuzka po celé roky chránila jako oko v hlavě - a že to byly skvosty!

Proto si tímto dovoluju poprosit Vás všechny, kteří doma neschraňujete výhradně metal, abyste se,pokud tak uznáte za vhodné a bude to pro Vás možné, podělili o své vlastní poklady, tak, aby při vší té smůle nebylo tohle jaro pro Zuzku zas tak smutné. S případnými dárci hudby ráda vyměním svou hudbu, pokud by Vás něco z mé skromné sbírky zajímalo.

Dejte prosím vědět....A.

Vánoční hymnus na metal

Zdravím po dlouhé době...

už je to myslím několik let, co jsem se naposled rozhodla vyblinkat veřejně poloprázdný obsah mé hlavy, anebo možná kecám - párkrát mě to napadlo....potíž je v tom, že jsem zapomněla heslo. DOOPRAVDY! A připadalo mi poněkud žinantní ptát se mého předrahého Máry, jaké že to heslo vlastně bylo. A pak se mi jednou vyjevilo ve snu....zase kecám. Nakonec jsem se ho zeptala. A protože je Mára muž čistého srdce a nezakalené mysli (pozn. dovolila jsem si drobnou parafrázi jistého megahitu z Ostravského milieu), bez váhání mi ta dobrá duše řekla, že je to jméno mého zesnulého psa.

 A tak jsem opět zde. Aurora is back! A komu se to nelíbí, ten dostane na zadek.

Chtěla bych se podělit o dojmy z koncertu věnovaného vzpomínce na jistého Dimebaga Darella. Abych pravdu řekla, mně Pantera nikdy nic moc neříkala. Jednou jsem viděla otřesný dokument, kde tento Dimebag mačkal obrovský vřed na zadnici nějakého chlapa. Chápu, že chlapovi se asi ulevilo, nicméně celý ten výjev byl fakt obludný. Kam se hrabou všechny blackmetalové klipy. A tak jsem usoudila, že pokud bych si měla vybrat společníka pro volný večer mezi Dimebagem a Margaret Thacherovou, asi by to Maggie vyhrála. Dala bych jí natáčky a vzala ji do kina.

AVŠAK zdá se, že je spousta lidí, kteří můj názor nesdílí. V Rock Café jich bylo nemálo. Kapely, které dorazily, aby zesnulého nenechali napospas posmrtné nudě,rozhodně nemarnily čas. Nechci se tu rozmazávat na téma, co kdo hrál a jaký byl ten či onen kytarista, stejně tomu prd rozumím. Podstatné bylo, že to bylo fajn. Lidi se bavili, hudba byla živočišná a já jsem se zbavila stresu z práce. Čarokrásné. Myslím, že je to průser, že Dimebaga zastřelili, mladí muži plní testosteronu by neměli umírat. Měli by dělat cokoliv jiného, třeba běhat po pódiu a mlátit do kytar. Pokud je tohle Dimebagův odkaz, dnes večer, zdá se, ho všichni přítomní pojali za svůj. A tak, pokud tam byl s námi, určitě měl radost...

To by stačilo, dost bylo kviku. Tak zas za pár let. A.

 

 

 

Skleroza nebolí

V mém věku se už není čemu divit. Každý mámé něco. Já kupříkladu trpím lehkým sklerotismem.

Ale jinak jsem zdravá jako řípa (ano,  pokud zrovna nezapomenu vzít si prášky).

Každopádně onen zásadní přínos je ve znovuobjevení mých starých fotografií,

kde jsem na nich vyfocena v divadelní revue pro anglické piloty RAF v roce 1941, v Londýně.

Hrála jsem tehdy kouřící kurtizánu. Byl to šlágr.

... taky mi to tam docela seklo, nemyslíte?

                                       vaše Aurora