anitas Žena, 35 let / Mníšek pod Brdy

O mně... Vlastně nikdy nevím, co napsat, abych dokázala popsat sama sebe... Zvlášť když se mám snažit o popis, podle kterého si o mě udělá obrázek i někdo, kdo mě vůbec nezná...

Dost lidí říká, že jsem celá má sestra. (To, že já s tím nesouhlasím není až tak podstatné.) Takže víceméně celá Helča... (ale ten kdo nás zná opravdu dobře ví, že jsme každá úplně jiná. Jen máme na některé věci stejný názor. Občas taky podobně nešťastný vkus a tak... O:-) ) No jo, to snad napoví alespoň těm, co znají Helču, ale pro ty ostatní začínám mít podobu blázna. Nejhorší na tom je, že čím jsem starší tím víc si říkám: A proč sakra ne? :-D Blázni jsou mnohem zajímavější než většina ostatních lidí, a pokud něco určitě nejsem tak někdo z ostatních... :-)

Nepotřebuju nosit vytahané hadry, jehly, řetězy a tak. Nemusím mít módní vzory a nepotřebuju mít pocit, že jsem v nějaké partě. Naučila jsem se být taková jaká jsem. Když mám chuť skočit do kaluže, tak to prostě udělám, když mám radost, tak se směju a není vyloučeno, že zároveň nahlas zpívám... A přesně takové lidi hledám a úspěšně nacházím kolem sebe. :-) Není nad to, když člověk ví, co říká a proč to říká. Fascinují mě lidé podobní panu Werichovi, jehož Fimfárum je jednou z mých nejoblíbenějších knížek.Nebo třeba Karel Kryl. Prostě všichni ti, co dokážou říct vlastní názor bez ohledu na to, co bude následovat, ale i přes to, že si následky dokážou uvědomit... 

Co ještě říct? Jsem tak trochu umělecká duše, abych ze sebe dostala všechny pocity a zážitky, co mě potkají pomáhám si několika způsoby:

píšu - teď nemyslím nic menšího než to, že se pokouším o vlastní tvorbu. (Mým domovem a základnou v tomto smyslu je liter.cz - tmavomodrý svět mých pocitů, ve kterém jsem objevila přátelský vesmír. Pokud jsem předcházejícími slovy někoho zaujala, tak může kouknout:  http://liter.cz/Autori/57810-info.aspx - tak tohle jsem taky já. Nebo spíš jedna část mého já.),

pokouším se hrát na akustiku - odjakživa mám k hudbě pozitivní vztah, takže není divu, že mi i po pár minutách dokáže pomoct snad více než hodinová masáž. Kytara mě zaujala někdy na prvním stupni ZŠ, a to tím, že při hraní se dá současně zpívat. (Zpěv je mi blíž než hra, i když pár songů se v mém podání dá poslouchat.)

kreslím a sem tam i maluju - co všechno se dá zachytit několika tahy?! Nálada, cit, roční období, počasí... Několik Monetových tahů je víc než tisíc fotek. Focení však patří k další mé oblíbené činnosti. Ráda fotím drobnosti, co ostatním unikají, momentky. Jejich kouzlo je v síle dané chvilinky. Mám poměrně rozsáhlou sbírku nazvanou Petit moment, která obsahuje všechno, co mě zaujalo. :-)

A moc ráda čtu, jak své kolegy z literu, tak klasické (někdy teda ne moc) autory. Waltariho Cizinec přichází, Marquezovo O lásce a jiných běsech, Irvingovo Dokud tě nenajdu, Třetí přání Fulghuma, Pasternakův Doktor Živago a sposta dalších jsou pro mě nezapomenutelné! Každá ta kniha mi něco dala. Rozhodně považuju za větší ztrátu času sedět před TV, nebo PC, nežli sezení nad knihou. Škoda, že v dnešní pitomé době zůstávají ty (mnohdy geniální) svazky nedoceněny! Někdy bych nad dekadencí dneška fakt brečela, ale nemá to cenu... Takže nutím číst všechny, o kterých si myslím, že nejsou úplnými ignoranty. :-) A páchám na toto téma osvětu jak a kde se dá. ;-)

Fascinují mě lidé, které potkávám kolem sebe každý den stejně jako ti, které potkám jen jednou - každý mě něčím obohatí (zvlášť poslední dobou potkávám samé zajímavé jedince). Kolik fantastických osudů se skrývá za tvářemi, které nás míjí... (To, co se mi teď povedlo napsat mi připomnělo úžasnou rekordovou knihu Josefa Formánka - Létající jaguár, která rozhodně stojí za přečtení!)

Mám ráda přírodu - od stébel trav až po jádra vlašáků, ještě raději mám ČR a její rozmanitost (kdo chce vidět, najde u nás celou Evropu).

Neumím žít bez: hudby (od klasiky přes metal k folku - je to hodně o momentální náladě), přátel (také jsou velice různorodí - místem trvalého bydliště, názory, sny, životní filozofií..., ale rozumíme si, proto jsme tak nějak spolu), zvířat (jsou mi kolikrát bližší než někteří lidé), hor (odkud pocházím a kam se stále ráda vracím). stromů (sem tam vylézt do koruny, nechat se houpat větrem a vidět všechno s nadhledem je prostě úžasné!), hořké čokolády (i když se s ní snažím tak trochu rozloučit, protože všeho moc škodí), Kofoly, ZUŠky (Zde relaxuju po práci nad bílými čtvrtkami, z nichž sem tam vykřešu docela povedené obrázky.), lásky... (všechno uvedené výše vlastně jsou mé lásky :-) )

 Jednou  zas přihodím něco navíc...

Jo a sem jsem se dostala přes sestru, díky skupině Bloodline, kterou mám MOC ráda! A kdo nezná, měl by si rozšířit obzor! Stojí to fakt za to! :-)