ABU

Logika sebevražedných útoků

Přestože je sebevražda v islámu výslovně zakázána, islamisté argumentují tím, že se u teroristických činů nejedná o sebevraždu, nýbrž o formu džihádu, za niž nasadili svůj život. V takovém případě je prý povoleno se obětovat s jistým očekáváním smrti. Co ale přivádí lidi v islámském světě k tomu, že se propůjčují k takovým šíleným akcím, jako jsou sebevražedné atentáty, a vidí v nich navíc naplnění jejich smyslu života? Zcela jistě svou roli hrají přísliby o ráji, který odpovídá prostoduchým přáním a představám islamistů. Ve skutečnosti islám o takové formě vůbec nekáže. Podle Koránu nejsou podmínky ráje materiálního druhu. Jde spíše o místo k rozvoji duše a místo, které je plné morálního a spirituálního dostatku.

Největším exportérem sebevražedné strategie se stal Irán, který používal živé lidské bomby. I když v široké veřejnosti vládne představa, že sebevražedný atentátník je nevzdělaný a chudý podprůměrný člověk, pravdou zůstává, že naprostá většina těchto lidí pochází ze střední vrstvy. Většina z nich měla dobré zaměstnání a několik málo bylo dokonce syny milionářů. Typický sebevražedný terorista pochází převážně z lépe situované střední palestinské vrstvy, někteří dokonce z ekonomické elity z pásma Gazy. Zájemců o tuto roli je více, než samotný Hamás požaduje. Atentátu předchází příprava mučedníka i spousta rituálů. Sebevražedný útok se ale neuzavírá smrtí mučedníka. Musí se vykonat velkolepá oslava. Přestože jsou z propagačních důvodů dokumentovány případy, kdy matka nadšeným křikem oslavuje hrdinský čin svého potomka, za oficiální fasádou těchto oslav se skrývá tíseň a žal postižených rodin. Není divu, vždyť pro muslimy je rodina něco posvátného. Žijí ve velkých vícegeneračních rodinách, které jsou plné úcty ke starším, lásky a péče o děti. Proto čin jejich syna, jakkoli je vychvalován, postihne krutě celou jeho širokou rodinu.