Když jsem sám, myslívám na tebe, že poletíme spolu až do nebe.
Jsi královna dne, já zase král noci, za světla ty mě za tmy já tě mám v moci.
Někdy lovim ve svý paměti vzpomínky, jak ryby na udici.
Tak kdybych tě snad někde náhodou potkal, v tý změti slov nebudu vědět, co ti říci.
A tak jen vzpomínám a dělám si sám ze sebe prdel,
jakej jsem blázen, že dokola točím se jak hřídel.
Co kdybych se napil z karlovarských vřídel.
No to né, to snad né, to se radši projdu podél…
řeky, řeky, řeky, řeky, řeky, řeky.
Odkud jsi přišla královno světla, zírali jsme na mraky a znali jejich hesla.
Pak mě houby smetly, to byla moje metla. Známe se staletí, zas chopíme se vesla.
A poplujeme temnou nocí a poplujeme světlým dnem.
Chováme se jako cvoci, když opíjíme se vínem.
A já jen vzpomínám a dělám si sám ze sebe kozy,
jakej jsem magor, že dopředu valim se jak vozy.
Co kdyby mě v noci navštívili z nebe bozi.
A přinesli mi tebe, nebo aspoň tvoje kozy…
kozy, kozy, kozy, kozy, kozy, kozy
