Dr.nogg - O kapele | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Dr.nogg experimental-experimental / úštěk,teplice,lípa

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Členové

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Ahoj všichni     

       to co si můžete poslechnout v playlistu jsem neoznačil nejlíp. experimental-experimental je nic neříkající. moje muzika je podivná směs popu, elektra, techna, klasiky, jazzu ale je to celý takový zašpiněný a nejasný. zjistil jsem že inklinuju k podivný kombinaci melancholická harmonie-temperamentní tep v rytmech a k tomu absurdní humor. nedá se tenhle guřtguláš poslouchat dlouho, mám tendenci hudební řeč přehušťovat, detaily pitvat a vůbec zabředávat, takže se posluchač nemůže uvolnit. dobře nebo špatně, je to jedno. každej kdo tvoří se vyvíjí  a byla by blbost tlačit ze sebe něco, co nejde z aort. kdybych si "přikazoval", asi bych ani žádnou věc nedodělal. takhle to plyne a za dvacet let moje věci budou vyváženější. budou, podivejte se do historie, je to tak u každýho.

Bio a historie

        muziku sem začal dělat nejdřív na kompu(asitak r.2000), a pak i na papír pro fyzicky existující nástroje. tady si můžete poslechnout jenom tu počítačovou, nahrávky tý živý nemam. nedávno jsem dělal hudbu do studentskýho filmu pro Vandu Hutařovou a děsně mě to bavilo, tak vim kam budu směřovat.jsem z hrozný prdele, někdo tomu řiká úštěk, někdo štětí, někdo prostě řiť. hraju na bicí a na melodický bicí. rád bych si jednou koupil dvojplošník a molo na břehu oceánu, dělal tam vyhlídkový lety a taky zasadil strom, postavil dům a splodil pět dětí.

 

       v playlistu si můžete poslechnout "greatfull universe". ke skladbě patří tato sci-fi povídka:

 

Greatfull universe

"Máme asi tak tři, čtyři hodiny.“ Zahuhlal Rikardo se žiletkou u natáhnutého krku. Podíval se do zrcadla na Daene a Qota. Stáli v pokoji za ním. Qot mu s překříženýma rukama záviděl fousy. Daene nervózně přešlapovala u okna a dívala se ven, na osvětlenou Zemi. „Teď když to má přijít…já nevím…mám strach“ „Já taky“ Usmál se Rikardo “ale….to mě na tom nejspíš láká nejvíc.“ Opláchl si tvář „Neboj, bude to nářez.“ Všiml si, jak ho Qot sleduje „Co je? Teče mi krev?“ Qot svedl rozhovor z cesty „Ne, ale proč se holíš takhle postaru?“ „Prej je to zdravý na pleť. Zdravější než ozařování proti růstu. Chlap má bejt fousatej, ne?“ „Hm….jasně.“vzdychnul Qot a Rikardovi to teď došlo. „Ježiš promiň, androidům nerostou….“  „…Fousy…“ dopověděl sklesle humandroid. „Nikdy nebudu jako vy.“   Daene se teprve teď obrátila ke klukům a podívala se vyčítavým pohledem na Qota. „Já vim, vim.“ Rikardo vyšel z koupelny ve zrovna koupené kombinéze. Byla trochu vesmířanská, ale slušivá. „No Riki…“ škádlila ho Daene „Chtěl bys nám dělat kapitána?“ vysmíval se Qot. „…“ Rikardo evidentně nepochopil myšlenku vtipu. Vy taky ne. Ticho přerušil signál oznamující hlášení z placaté obrazovky. „ Mladí studenti,studentky, reportéři a ostatní zájemci, kteří se zúčastní vypouštění delfínů do kosmu, nechť prominou časovou změnu.“ Hlásil uhlazený elektronický hlas počítačové napodobeniny ženy na monitoru. „Z technických důvodů jsme nuceni provést pokus již ve tři nula nula nula. Prosíme aby se zájemci dostavili s předstihem do kabin 200 až 660 s časovým předstihem.“ signál oznámil konec hlášení. „Aj! To je za třičtvrtě hodiny!“ řekl Qot. Všichni tři na sebe spěšně hodili kombinézy a vyběhli na chodbu. Potkali skupinku dohlídkové služby. „No tak, no tak! Na chodbách se neběhá!“ varoval je černý prefekt. „Běžte hezky pomalu, nebo vám necháme odpojit síť z pokojů. Dejte mi karty.“ nakázal. Všichni rychle šmátrali po kapsách. „To nestihnem…“ šeptali si. „Kde ji mám, sakra…“ vztekal se Qot. „Ah ne! Zapomněl jsem si ji v kajutě!“ Hlídači měli z naší nerpělivosti radost. „No mladý muži…“ říkal další z nich „Budete si muset pro doběhnout.“  Qot se úzkostlivě podíval po kamarádech. „Prosím vás, my to nestihneme!“ prosila Daene. Na umělých oknech, kde byl promítán prostor zvenku se objevila počítačem renderovaná žena. „Do pokusu vypouštění delfínů zbývá necelá půl hodina. Prosíme ty, kderé jej chtějí vidět, aby se usadili v pozorovacích kabinách 200 až 660. Děkuji.“ řekla a zmizela z okna. „Prosím.“Prosila Daene. „Vy to stihnete…vy můžete jet výtahem…My musíme pěšky!“ Ten, co posledně mluvil, se na ni slizce podíval. „Ale jen kvůli tobě, kotě.“ A vrátil ji identifikační karty. Když se po nich natáhla, ještě ucukl. Ihned je chňapla a už uháněla s Rikardem a Qotem chodbou „Debil.“ řekl Qot při běhu. „Chlap.“ dodala Daene.

Studenti  běželi, co jim síly stačili. Míjeli osobní kabiny, jídelnu až se dostali ke schodům které vedly nahorů. Vyběhli několik pater až se ocitli v zahnuté chodbě s kabinami 330 až 350. Některé byly obsazené-zavřené a jiné volné- otevřené. Běželi k jedné otevřené a podívali se z okna. Kabiny 200 až 660 se byly seřazeny do půlkruhu. Tvar kosmické lodi byl pro druh těchto experimentů upraven. Tvořily jakési poloviční koloseum bez dna. Uprostřed  byly nějaké světelné bóje a transportní boxy v kterých čekaly hejna delfínů. Na chodbách byl zmatek. Všichni hulákaly jeden přes druhého, snažily se najít sousedy a starší studenti v roli dozorců to absolutně nezvládali. Daene, Qot a Rikardo chaosu využily ke svým plánům.             „Pořád nechápu, jak docílíme toho, aby si mysleli, že jsme v kabině.“ Zeptal se se Qot a zastavil se před číslem 356. Ukázal dovnitř. „Prostě protáhni kartu u vchodu…“ –píp- „… a hoď ji dovnitř.“ Rikardova karta přistála na sedačce u okna.  „A bude to určitě fungovat?“ –píp- „Už jsi to před tím zkoušel?“ Qotova skončila na zemi nedaleko sedaček. Lehce se zamračil. „Myslíš, že on si s tím dělal starosti?“ Daene protáhla kartu přístrojem a položila ji do kabiny na stolek mezi sedačkami. Vrátila se za nimi na chodbu. „Rikki by byl skoro radši, kdyby z toho se to provalilo. On miluje průsery.“  Rikardo pokrčil na Qota ramenama. „Tak Qé, teď je to na tobě, kde parkuje ta prázdná loď?“ „O dvě patra výš, v sekci F.“ „Tak dem.“

zde povídka končí a navazuje skladba. Studenti ukradnou kosmickou loď a uletí pryč (zvuky startujících motorů, jednou jim to chcípne). Letí s nimi delfín, co uteče z experimentu, sveze se s nimi po světelné vlně. zažijí spolu nějakou bitvu s "space pirate" (jméno toho synťáku v té části uprostřed, která tam ční jak páska na oku) a pak letí zdraví domů. tak o tom je ten track.