Naše hudba je žánrově těžko zařaditelná. Už jenom proto, že termíny etno nebo world music jsou natolik široké, že pod nimi rozumí každý něco jiného. My je chápeme po svém možná nejblíže označení roots music – hudba od kořenů nebo ke kořenům jdoucí. Nejde o autentický folklór ani i středověkou rekonstrukci. Vycházíme sice z tradičních lidových námětů, písní a tanečních melodií, ale po svém je reinterpretujeme. Stavíme vedle sebe motivy z různých evropských národních tradic, ale i jiných světových kultur a dáváme jim nový život skrze osobní emocionální výpověď. Snad nejdůležitější je pro nás momentální exprese in situ – šumařství od srdce - takže je to etnopunk! Písně vybíráme ze starých sbírek, učíme se od známých, z nahrávek tradiční lidové hudby. Zvuk kapely sice staví na souznění akustických nástrojů, ale styl se místy blíží řvaní a hlukaření. Někdy se naše akustická smršť vymkne kontrole, ruce samy běhají po hmatnících, rozum se nestačí divit a následuje analogové tranzovní vytržení …
Kapelu Draga Banda založili v roce 1998 Matěj Kolář a Predrag Duronjić. V různých sestavách (nejčastěji ještě s Vojtou Kolářem na perkuse) hrají styl, který lze těžko jednoduše nazvat a zařadit. Bývá nazýván world music, roots music či etno. Na jevišti znějí melodie z Řecka, z Balkánu, ale i z Jihlavska a Telčska. Matěj Kolář střídá klasické housle s nástrojem zvaným skřipky - dyndy, na němž se hrála lidová hudba až do druhé světové války. Matěj občas oblékne i mongolský kroj, když chce zdůraznit svéráznou úpravu písně ze Sušilovy sbírky: „Naše písně nejsou žádné minutové rádiovky“, nasadí si na hlavu lidovou čapku a písní Opatruj tě Bůh vyjádřuje protest proti úložišti jaderného odpadu na Vysočině. Řada písní z Jihlavska je psána v němčině. Není divu, protože v Jihlavě byla značná německé menšina. Jenže Draga Banda doplňujr původní text o španělské motivy. Draga Banda je vše jiné, než dnes tak často hrané módní variace na „lidový“ motiv. Z projevu kapely je znát pečlivé čerpání z historických pramenů, tedy velká znalost. Nejde ale o nějaký akademický projev, ale o živou hudbu, která dokáže lidi rozhýbat a dát jim dobrou náladu. Do téhle hudby dává každý ze členů (a to prosím bez patetismu) kus srdce svého domova...
A to je world music! Prvky tradičních hudeb jednotlivých etnik se v ní sice objevují, ale dostávají nový, současný obsah (rytmus, emoce ap.). Už nás nebaví hrát "písničky". Pokoušíme se najít novou podobu opravdové hudby tak, jak se hrála odedávna a jak ji dodnes provozují např. přírodní národy - čistě pro radost a nebo k posvátným příležitostem setkávání s nadpřirozenem...