Divoký Astma - O kapele | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Divoký Astma ska-punk / Jablonec nad Nisou

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

  • Generátor 647 ×
  • RATMA (Raw against the mountain a..) 644 ×
  • Šapitó 644 ×
  • Pogující holubi 643 ×
  • Travička zelená 642 ×
  • Ganja pivo feat. Klistr skivo 641 ×

Členové

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Ska-punkový balet z drsného severu

Slavné začátky

Píše se konec roku 2001. Toto významné období dalo vzniknout ještě významnější skupině.

Nastává šeredný úpadek punkové, rockové a bůhví ještě jaké muziky a nastává éra počítačových hudebních zbabělců. Jednoho dne, kdy přetekla poslední kapka tolerance, se v jedné z jabloneckých králíkáren zrodila již tak dlouho potřebná, revoluční myšlenka založení jak jinak než provokující, tajemné, revoluční, divoké, avšak i líbezné, milé a nádherné kapely. Už bylo na čase neštvat jen sousedy, ale i celý svět a vesmír. Proto vzešel výkřik do éteru od zakladatele "Divokýho Vency" na založení skupiny. Z počátku to vypadalo jen jako hluchý výkřik do tmy, ale jednoho dne přišla odpověď budoucího, naštěstí jen dočasného, bubeníka.

Sraz byl domluven v restauračním zařízení The Shamrock. A právě zde se sešlo prvotní jádro kapely. Divokej Venca splašil druhého parťáka co mlátil do nějakého dřeva s šesti špagátama, jehož jméno jest Bambus ( dnes znám jako milá Bambi). Přišel i zpěvák, který ale nikdy nezpíval- Novis punkáč. Venca a Bambus byli informováni o někom kdo umí hrát na to prkno se čtyřmi tlustými strunami jménem Big Tondoid, tak neváhali a hned ho vzali (za zásluhy v punkové, dnes již neexistující kapele Trambus). Poté nastal problém najít místo, kde by se dal vytvářet hluk a bordel. A právě zde patří jediné díky tomu co mlátí do těch divnejch blán, že nám zajistil jednu z nejlepších zkušeben a to jest v Janově nad Nisou v místní restauraci (bývalý kinosál) Hotel Praha.

Mohla začít první zkouška. A vypadala asi následovně: zpěv=není a prozatím nebude, bubny=totální běs a hrůza. Jedině strunné nástroje jakž takž šly přetrpět. Z toho vyplynul plán vyhodit bubeníka a sehnat zpěv. Vyhodit škopkaře nebyl problém, páč přestal chodit na zkoušky sám, takže jsme ho ani nevyhodili. Za to sehnat zpěv byl horoucí problém. Poté se ukázalo, že sehnat bubeníka je ještě větší hrůza. Když se podařilo Bambusovi sehnat Kvílivou Suzan (byl to pro ní těžký přechod ze sboru, mezi tak hudebně nevzdělané jedince) mohlo se začít zkoušet na novo. Za to patří zásluhy Zuzaně, že přetrpěla hluch ostatních, dále Bambusovi za sehnání Zuzany a Vencovi za sehnání bubnobijce z již hrající kapely Vomit - Tomáše Augustuse.

A tak se jednoho únorového dne uskutečnila první zkouška se všemi členy. Jelikož zde zanechal bubny bývalý škopkař, mlátil do nich Tomáš a poněvadž opravdu mlátil, dotrhal již natrhanou blánu. V tomto momentě kapela získává první odpůrce a to bývalého bubeníka, kterému ovšem škodu nahradila, za což patří poklona celé kapele a nakopání do prdele odpůrcovi.

Nastává velice významný den a to 2.2.2002. Tento datum považuje kapela za svůj oficiální vznik. Konal se její první koncert a to v Janově n/N v Hotelu Praha.

Ještě nebyl zmíněn název kapely. Ten jest Divoký Astma. A to z toho důvodu, že kapela je neuvěřitelně až šokujícně divoká. A astma proto, protože mistr tlustých čtyř strun se doznal, že jeho divoký kašel přerůstá v astma (za což mu ostatní členi kapely děkují).

Bio a historie

Divokej Venca

Jen díky obětavosti jedné staré dobrácké rodiny, z horské chaloupky uprostřed lesa, je Divokej Venca tím, čím je. Kdo ho přivedl na svět se již nikdo nedoví, byl nalezen v proutěném košíčku jako malé baculátko v horské říčce, zašprajcován o mohutnou větev Smrku lesního. Jeho nálezce, starý a hodný dědeček, zrovna v ten den obcházel svůj revír, zda-li mu někdo nechodí na šišky, a jak tak šel, zvesela si pískajíc, tak narazil na onen podivuhodný nález. Zpočátku nevěda co s tím dělat, ale poté si řekl: “Inu což, babka i já jsme již staří a žijem uprostřed lesa, kde nic tu nic, ani živáčka, tak ho vezmu a alespoň nám bude hej“. A tak malý Venca (vlastním jménem Honza Horymír Nebojsa Vlkanic, které obdržel od dědečka, který chytře spojil jeho schopnosti s tradiční českou hantýrkou) rostl jako z vody a proháněl se po horských lukách pasouce ovce. Již jako mlád se u něj projevoval hudební hluch. Večer, když usínal ve stodole na seně, se zaposlouchával do líbezných tónů šumění lesů a řek a spokojeně si podupával do rytmu nohou. Později si začal prozpěvovat popěvky, které sám složil do oněch tónů. Do stromů mlátil topůrkem, které ukradl dědečkovi v kůlně, a jelikož každý strom vydával jiný tón, byla to vskutku nádherná poslýchaná. Zásadní zlom nastal, když mu dědeček vyřezal z mohutného buku jeho první housličku. Roky míjely a dnové se střídali jak po másle. Jednoho dne si dědek s babkou zavolali Venouška k sobě a povídají mu, že je již dostatečně stár, aby se vydal na cestu do světa. A tak si sbalí svých pár švestek, vezme housličku a vyrazí. Jde cestou necestou, lesem nelesem a zpívá si jako ptáček. Tu a tam pomůže nějaké ubohé stařence s nůší a vždy dostane nějaký ten kus žvance. Ale jak schází do nížin, nestačí se divit, jak ten svět vlastně vypadá. Inu, po mnoha strastech a útrapách se dostává do sklářského městečka, kde není zpočátku vítán a kde se všichni smějí jeho prostosti. Zde bohužel končí záznamy o dalších osudech Divokýho Vency, které zřejmě nějaký nedobrý člověk zničil. A ani sám mistr si nepamatuje na svou minulost. Dnes jsou na něm očividně znát pozůstatky jeho minulosti. Na jevišti se prohání jako kdysi po lesích a lukách. Zná a umí po(u)žívat všechny léčivé zelené rostliny jak ho to naučila babička a tak by se dalo pokračovat ááááž hááánba!

  Bämbhi Bambus

Jeho minulost jest podobná trochem Vencovi, akorát se liší v původu. Jak je možno poznat podle jména, tak Bambusovy kořeny sahají až do daleké Indie, do náhorní plošiny Tibetu a Himálají. I on si nemůže být jistý, kdo ho přivedl na svět. Byl nalezen jedním šerpou při výstupu na jeden z himálajských vrcholků v kamenné sluji pod pásmem sněhové hranice. Šerpa se ho ujmul jako vlastního a velice o něj pečoval. Učil ho naslouchání přírodě a horám již odmala. Malý Bämbhi (jak byl pojmenován a v tibetském nářečním slangu to znamená Divoký) pomáhal venčit jaky a sbíral po nich trus kterým pak doma topili. Velmi brzy začal i pomáhat vynášet bagáž na vrcholky, často i osmitisícových, vrcholků. Sílil a rostl, jako když bičem mrská. Jeho první hudební zkušenosti jsou bohatější než Vencovy. Vždy po nějakém tom výstupu se sešli místní mnichové v klášteru kde vyluzovali libozvučné tóny na nevšední nástroje. A Bämbhi byl tímto tak unešen, že odcizil věc o které se domníval že je to nástroj a doma po večerech pilně trénoval. Z jeho skromného příbytku se vždy akorát ozývalo bum prásk, bum prásk, bum prásk. Netrvalo dlouho a byl přijat jako jeden z členů místní mnišské kapely. Od starých páprdů se dověděl že za devatero horama a devatero řekama je ještě nějaký jiný svět. A tak čím dál častěji snívá o tom jak to tam asi vypadá a začíná zanevřívat na své povinnosti. Jednoho dne odjížděla mnišská kapela na první turné. Cesta to byla vskutku strastiplná a mnoho z nich nepřežilo. Bämbhi však šel tvrdě za svou vidinou poznání a překonával horské hřebeny a hluboká údolí takovým tempem, že když se poprvé zastavil, zjistil že je již sám a že neví kudy dále. Šel, šel a šel. Již ztrácel naději, že ještě někdy najde cestu, která mu ukáže ten správný směr. Jenže nastává období temna a další informace jsou nenávratně ztraceny (ostatně jako u ostatních členů kapely). A co se nestalo, narazil na Divokýho Vencu. Když zjistili že jejich osudy jsou podobné stali se věrnými kamarády. Vencu zaujala hudební minulost Bämbhiho a proto navrhuje obnovení kapely. Také říká Bämbhimu Bambus, poniváč mu dělá veliké obtíže vyslovovat jeho původní jméno. Dnes i Bambus nezapře svou minulost. Na pódiu z něj čiší neobvyklá dravost, kterou získal oněmi výstupy, stejně tak jako jeho přirozenost.

Big Tondoid

Po minulosti tohoto nejstaršího a nejzkušenějšího basáka musíme vycestovat do dalekého Ruska. Zde se v jedné malé vesničce nedaleko Sibiře narodil ovdovělé bábušce. Počáteční krůčky byly pro něj opravdu těžké. Krutá zima, která vlezla až do morku kosti, vítr, který bičoval jeho tváře, mu život vůbec nezlehčovaly. On však, vychován tvrdou rukou, statečně bojoval. Každý den se proháněl na pláních Sibiře na svých vlastnoručně vyrobených lyžích. Pronásledoval vlky a medvědy, které statečně lovil a živil tím celou vesnici. Každý se ho bál, protože svoji sílou skolil k zemi i statného jelena. Začlo se mu již od raného dětsví říkat Big Tondoid (marně jsme pátrali po původu tohoto anglo-ruského jména). Když se blížil k vesnici, všichni ho vítali s neurvalou radostí a ti, co měli špatné svědomí, se zavírali na sedm zámků ve svých chýších. Plynul čas a bída byla větší a větší. Z lesů pomalu mizela zvěřina, která emigrovala dále na východ z důsledku strachu právě z Big Tondoida. Lidé ve vesnici stárli a začali vymírat. A tak pud sebezáchovy donutil Tondu (jak mu říkala jen bábuška a dnes jeho spoluhráči) opustit vesnici. Obul si své lyže mílovky se speciálním vázáním Kandáhar a vydal se na cestu. Zocelen svým mládím nenachází v cestě žádnou překážku. Jede dnem i nocí bez přestání. Při přejezdu Uralu pociťoval již trochu únavu, ale následující sjezd z hřebenů tohoto pohoří mu dopřál nabrání nových sil a tak se po několika měsících ocitl v horách jizerských. Chtěl mervomocí pokračovat dále, ale zdejší špatná sněhová situace mu v tom zabránila, když při prudkém sjezdu zadrhl o nezasněženou štěrkovou cestu a ošklivě si pochroumal tělo. Po té na něj přišla únava z cesty a tak se uchyluje k celoročnímu spánku. Probudí ho až neurvalí chlapci, kteří jdouce o kolo jeho záhrabu na něj pokřikují a dělají posměšky. Mimochodem se jednalo o Divokýho Vencu a Bämbhiho Bambuse. Tonda velice klidné povahy toto považoval za drzost a oběma ukázal co proto. Nesli to statečně a ještě mu poděkovali, což Tondu zahřálo u srdíčka a přidal se k nim. Od té doby jsou nerozluční kamarádi. Když ho dnes vidíte v akci na pódiu tak vás jistě zamrazí nad jeho rozvážností a nadhledem. Jeho nepoddajnost a odolnost, kterou si získal na Sibiři, mu zůstaly dodnes.

Kvílivá Suzán

Její kořeny sahají do indiánské minulosti. V texaské prérii to vřelo bojem mezi rudochama a bělochama. Boje to byly opravdu kruté, ale jak už to bývá, tak i zde se našlo místo na jeden románek a lásku. Manželka náčelníka z kmene Kvílejících kojotů se zamilovala do šéfa kovbojů. Slovo dalo slovo, válka skončila a život v indiánské osadě se dostal do běžných kolejí až na jednu událost. Přišla na svět Kvílivá Suzán. Náčelníkovi bylo divné, že se spíše podobá proklatým bělochům, ale když mučil manželku u kůlu aby se přiznala, čí to je, tak tvrdá žena barvu nepřiznala a náčelník spokojen začal vymýšlet jméno pro svou dceru. Jelikož po 3 měsících od narození stále řvala a její řev někdy přecházel v kvílení (na což byl náčelník znamenitě pyšný) pojmenoval ji právě Kvílivá Suzán. Suzán se učila indiánskému řemeslu a při rituálech byla vždy jedinou kdo kvílel různá zaklínadla, ostatní jen žasli nad jejím talentem a dokonce ji nařkli, že je ďábel. Proháněla se na koních po prérii a vlasy za ní vlály a prach se vířil. Do té doby měla nevinné dětství. Jenže co kdo nechtěl, po letech se vrátil kovboj nazpět. Ano, přišel si pro své děcko. Náčelník ho vyzval na souboj, ale kovboj měl kolty proklatě nízko a tak se to vyřešilo celkem rychle. Suzán se tedy vydává na cestu přes americké pouště s jejím otcem bělochem kovbojem. Však netrvalo dlouho a přišla i o něho, když zhynul jak šakal a padnul žízní. Ocitá se v nesnázi. Ale štěstí se na ni usmálo a přihrálo ji do cesty možnost plavbu lodí do zpropadené Evropy. Nevěda co, sedla na loď a po dlouhé plavbě se dostává přes úžiny a kanály a řeky až do středu evropy a to do Prahy. Zde si najme pramičku a pádluje si to směrem na sever. Poslední zmínkou je jen to že při velké vodě (na Nise) se převrhla její pramička a byla zachráněna našema třema hrdinama – Tonda, Venca, Bambus. A i ona jako ostatní dnes čerpá ze své minulosti. Indiánský původ je na ní znatelně znát a zocelená pouštěmi ji na jevišti nic nezaskočí, ani to největší vedro či zima. A pozůstatky zpěvu z rituálů též nezapře.

Los Pupos

Plicní mistr doucí do svého nablištěného sexofounu, původem z Mexico city

Gáb

Zlatovláska se zlatým alt sexofounem, původem ze Španěl

Bubnobijci

Zde se těžko dá očistit minulost všech bubeníků, poniváč jich bylo mnoho a historie dlouhá. Hold bubnobijci jsou problémem Divokýho astma. Lze jen zmínit že za zmínění stojí Augustus Vargus původem z Řecka a dále pak Kissak původem neznámým.