Deus Ex Machina a Projekt Prométheus se spojují... Prolog k Sharanově trilogii (Ronin a Balada, Yucatana, Sharan).
„Yucatano, vyprávěj mi příběh.“
„Dobře, budu ti vyprávět o tom, jak se zrodil Prométheus…“
Jeho zrození přišlo náhle. V utajení a nikým nepovšimnuto. Snad plánovaně, snad z rozmaru osudu. Malou prasklinou na vejci začal pronikat vzduch a naplnil jeho plíce… pak už bylo jen otázkou času, než se jediný syn Sedmi mystických hadů vymaní ze svého vězení a začne ovlivňovat životy těch, kteří zrohovatěli v jeho kůži…
Sharan se zahleděl na nebeskou klenbu nad nimi, přivinul k sobě indiánské děvče a znovu se zaposlouchal do jejího vyprávění. Až pak zastavil čas…
Prométheus přijal esenci svých předků a všechny schopnosti, které mu ve svém jedu věnovali. Had času mu daroval nadvládu nad minulostí, přítomností i budoucností a tajemství, jak mezi jednotlivými časovými úseky bezúhonně procházet. Had vzduchu schopnost vládnout poryvům větru, jejich mírným i nejsilnějším formám. Had země mu daroval neochvějnost zrozenou spojením se zemí a s ní i možnost dát se kdykoliv po vlastní stopě zpět. Hadi vody a ohně mu předali schopnost vládnout oběma těmto mocným živlům. A pak sluneční had života a had noci, smrti – tito odvěcí rivalové mu poskytli to, co bylo od nepaměti předmětem jejich svárů… možnost rozhodovat dle svého uvážení o životě a smrti.
Přes to vše se Prométheus narodil nahý a osamocený. Cítil se nesmírně osamělým. Proto se oblékl do písků času a aby neztratily svůj lesk, daroval jim život. Tím se změnily v živý šupinatý krunýř…
Yucatana se přetočila na bok, rukama ovinula Sharanův hrudník a přitiskla se blíž. Její hlas se pozvolna měnil v šepot…
„Když jsme procitli, měli jsme strach a nebyli si jistí sami sebou. Ti z nás, kteří se báli, nalezli v ústech našeho průvodce záhubu, ale my, co jsme ho políbili na jazyk, jsme dostali dar myšlení a s ním i část vědomostí, které zdědil od svých otců, které nikdy nespatřil. Čím bezstarostnější polibek jsme mu věnovali, tím hlubší moudrostí nás obdaroval. Proto je náš jas tak různý, proto nepoznáváme své bratry, sestry, sousedy a přátele. Proto si tak odlišně užíváme jízdy. A tak jedeme na hadovi a nevíme, co nás na naší pouti ještě čeká… než svleče kůži…“
Více na albech "Deus Ex Machina" a "Projekt Prométheus"
