Šumí proud mořský vody,
ve dví ho loď roztíná,
napravo, nalevo, všude obloha,
v dálce se rýsuje polární zář,
pod ní usíná.
Vždy si přál nepoznat ty tam-tu já,
hůl zlomil nad lidstvem,
svůj sen nechal si zdát.
Snílek odplouvá hnán slepou iluzí,
žít chtěl bez hlupců ve věčnym příměří.
Ráno nesedal na bárku bez kotvy,
párkrát otčenáš, teď obzor opouští.
Bez známky bázně
je sám sobě soupeřem,
cíl těžko naplní utopie
a zlí lidi nevymřou, ani zmije,
dokud se zem točí.
Vždy si přál nepoznat ty tam-tu já,
hůl zlomil nad lidstvem,
svůj sen nechal si zdát.
Snílek odplouvá hnán slepou iluzí,
žít chtěl bez hlupců ve věčným příměří.
Ráno nesedal na bárku bez kotvy,
párkrát otčenáš, teď obzor opouští.
Snílek odplouvá...
