Někdo z nás se zrodil krásný s šťastný
a někdo z nás teď právě umírá.
A někdo z nás teď drží kulomet a vraždí
a někdo z nás kýtu si obírá.
A někdo z nás šepotá, ticho pro něj slastí
a někdo z nás hubu má na špagát.
A někdo z nás polyká pilule, co zmastí
a někdo z nás pod kříž se chodí kát.
Sám v sudu osudu
každý valí se, byť bednáře nezná,
sám v sudu osudu
ven zírá dírkou sukovou.
Z kopce to drkotá, bum díra, kameny a v mlází bují kát,
korona prosvítá, se míhá, červotoči už se kroutí.
A někdo z nás si klestí svoji cestu pěstí
a někdo z nás bodře se usmívá.
A každej z nás honičem osobního štěstí,
jen někdo z nás si to sám nepřizná.
Z kopce to drkotá, bum díra, kameny a v mlází bují kát,
korona prosvítá, se míhá, červotoči už se kroutí.
Život jó to je náhoda,
otázek smyslu zásoba,
kyselo střídá zásada,
houpačkou hýbe nálada,
od vidlí shnilá násada,
myšlení lidí výsada,
sada sada sada sada.
