Dekolt acoustic-folk / Praha

Zříkám se svýho osudu
bez zájmu zda budu nebu-
dušená rejže zvolna nosem vytéká.
Strádám bez známky úsměvu
a zmítám se jak kapr v me-
dušená rejže zvolna nosem vytéká.

Splývám s ledem i prázdnotou,
proplouvám peřejí divo-
kousek jen vlídna a začala by tráva růst.
Sípám a slzy polykám,
nesnídám, strachu si přivy-
kámoš nejlepší na bříšku mě zahřívá.

Po louce stéká láva, sněží,
Bůh je stranou, Bůh je stranou,
na včelky bzučící vzpomínám.
Za ohněm slunko mává, volá
měj se ahoj, holčičko-ou
a oči tonoucí zhasíná.

Lákám svou duši ze stínu,
ubírám se jak Ježíš k vínu-
zná a bídná stále hledám svatý grál.
Zírám skrze tmu do nikam,
nevstávám, strachu si přivy-
kámoš nejlepší na bříšku mě zahřívá.

Kdysi mi kdosi řek, že Bůh je jenom jeden
a né dva a ne dva
a co sis nadrobil, to si teďkon sežer
a nemel.
A ze dna dnovýho vede jen cesta vzhůru
a ne dolů, ne dolů,
to člověk procitne, až když padá.

Po louce stéká láva, sněží,
Bůh je stranou, Bůh je stranou,
na včelky bzučící vzpomínám.
Za ohněm slunko mává, volá
měj se ahoj, holčičko
a oči tonoucí zhasíná.

Po louce stéká láva sněží,
Bůh je stranou, Bůh je stranou,
na včelky bzučící vzpomínám.