Je vážně nabíledni,
že hrátky dětský zakrátko zevšední,
je přeci dechberoucí
prožít údiv tak jako dřív,
lozíme se světem dál za vodou neznámou,
závan tajemství ten láká a voní novotou.
Je trochu k zamyšlení
zda se důvtip někde zastaví,
je přeci očividný,
že jen jednou je vše poprvý.
Zakoušíme co se dá pro okno bez záclon,
mety neposedný zdrhaj, utíkaj.
Větřík sám vlasy víská,
krajem snů unáší nás proud.
Větřík sám vlasy víská,
ráno snídám v holinkách.
Je skoro dozajistý,
že si nás splíni tu a tam ochočí.
Je přeci strašidelný,
jak žití pádí ve světě člověčím.
Schováváme někdejší vzpomínky pod polštář,
každej jeden den se stmívá, usíná, rozední.
Šedesát minut za hodinu ta rychlost svádí,
jen tak proplouvám.
Vosmej den v tejdnu hledám, život by byl nuda.
Šedesát minut za hodinu ta rychlost svádí,
jen tak proplouvám.
Vosmej den v tejdnu hledám, život by byl nuda.
Větřík sám vlasy víská,
krajem snů unáší nás proud.
Větřík sám vlasy víská,
ráno snídám v holinkách.
Větřík sám vlasy víská,
krajem snů unáší nás proud.
Větřík sám vlasy víská,
ráno snídám v holinkách.
