Byla jednou jedna Myška Věrná Tovaryška
a ta se, milé děti, utopila v šálku horkého čaje.
Tak si poslechněte pohádku o tom
jak Klobáska plakala, Dveře se vyvrátily
a Kolouch vzal nebozez a za humny si vyvrtal
do krku větší díru.
Kdesi dálno
za hory doly, tam kde slunce vstává,
žila si stařena, za kamny sušila kmín.
Chléb už dávno
nevoní krajem, teď jen smog a dým,
buldozer nelení, panelák budete mít.
Hurá děcka!
Pohádkám zdar, ámen,
podlejm lžím věří jen blázen,
tahle doba už nás má
zašprajcnutý kdesi dole v útrobách.
Věky věků
tam víla na lekníně loutnu hrála,
dědeček kouzelnej sám okouzlenej byl tím.
Místo mechu
teď roste závist, zloba, spěch a hřích,
plážovej manekýn postrádá dovednost snít.
Hráz písečná ničí zář kolem nás.
Skrývá tvář za nános pravd vtloukaných,
skrývá tvář za šálem z mas zmatených duší.
Pohádkám zdar, ámen,
podlejm lžím věří jen blázen,
tahle doba už nás má
zašprajcnutý kdesi dole v útrobách.
