Text skladby Nádražní
z alba Bouřek bál
Autor textu: Jan Prančl
Na nádraží Jedlová
Vzduch jak mentol a jaro na spadnutí
Ve větvích jiskří led
Bůhví odkud mi vítr přivál
tenhle dlouhej výlet
Odjíždí mi vlak
V přeplněným kupé není k hnutí
A všichni někam míří
Jen já nikam dávno nemířím
A sotva se s tím smířím
Cesty jsou žíznivý
Odjet a nekoukat se zpět
A jak ve skladu výhybek
Vrší se v mojí hlavě změť
V ruksaku na zádech
Všechny svý zpoždění si vláčím
A v těch samejch kolejích kráčím
Jen kdybych věděl, za čím
Čas tlačí
Ref.:
A dál
Do uší buší z vlaků tam-tam
Dál
Se se mnou houpe zem
Mašina pryč mě veze
Od úvratě k úvrati
A v mokrým listí u trati
Se ukrývá snad to, co tolik hledám
Kolik různejch nádraží
Projezdil jsem za tou svojí touhou
V halách brouzdal sem a tam
Věčnou otázku cejtil v zádech,
kam to ksakru chvátám
Zda mám ještě čas
Hodiny mi určit nepomohou
Má trať se těžko změní
Každou zatáčku na ní dávno znám
A každý zatroubení
A ty nádraží
Oázy slávy po cestách
Fasády dle stejnýho mustru
Uvnitř zatuchlo a prach
V nádražích putyky
Kde panáky jsem plnil vlastní zlobou
Dřív, než vykopli mě na mráz
Se zavírací dobou
Ref.
Z nádraží Jedlová
Můj vlak míří zase jednou domů
Už brzdy skřípějí
Tak zpátky do závějí
A z gruntu prohrabat všechno listí
Pak snad jednou to budu mít jistý
Že po zimě znenadání
Přijde jarní tání
Ref.
