De Bill Heads rock / Turnov

… to všechno nás čekalo během minulého víkendu Páteční večer jsme byli k vidění a slyšení v Chlumci nad Cidlinou, kde jsme zahráli na motosrazu klubu Iron Moto. Návštěva nebyla obrovská, ale večírek se dal rozhodně označit jako vydařený. Obzvláště pořádající parta zaslouží pochvalu za mazlivě vychlazený rum, zelenou a luxusní pečené prasátko. Po vystoupení, které se chvílemi zvrhávalo v kabaretní program jsme ještě využili pohostinnosti klubového baru, kde se příjemně klábosilo a popíjelo. Nicméně na velkou kalbu jsme se neodhodlali, neboť nás čekalo brzké vstávání a následný odjezd do Harrachova na festival Keltská noc (foto ZDE), kde jsme v sobotu účinkovali jako polední předkrm – tedy v 11 hodin. Počasí rozhodně nepředvádělo letní teplotní rekordy a vítr dul jako na krajském přeboru plachetnic, ale čerstvá káva – navíc dochucená rumem – nás dostala do provozní teploty. Během vystoupení se nakonec slunce ukázalo a tak se dostavila i chuť na polední pivo. Někteří členové našeho souboru pak snadno podlehli lákavému stánku s parukami, který nabízel hára nevídaných délek a barev. Proto nikoho z nás ani nepřekvapil výběr našeho pana bubeníka, který zvolil – jak jinak – paruku s melíry. Géra si novým dlouhým vlasem též zavzpomínal na doby, kdy měl podobnou kštici a myslím, že i potají uronil nostalgickou slzu. Odpoledne jsme vyrazili na cestu do Rokycan, kde se toho víkendu na mísním letišti odehrával Rokycany fest. Tam nám byla přidělena Coca Cola stage a čas od 21 hod. Nutno říci, že divácká kulisa byla naprosto bouřlivá a většina diváctva si s námi zapěla i naše nejsprostší písně. Byla to pro nás skvělá tečka za posledním vystoupením tohoto víkendu. Po degustaci místní zelené za pomoci našich příznivců jsme cestou k domovu spokojeně usínali a probouzeli se pouze na čerpacích stanicích z důvodu doplňování a vypouštění tekutin. V pátek se na vás budeme těšit v Hlinsku a v sobotu na festivalu Vlčí hora!

Vystoupení na festivalu Czech Rock Block proběhlo ve vyprodané „Stánek s cukrovou vatou aréně" Na festival do Plas jsme se hodně těšili, neboť naše loňské vystoupení tamtéž bylo zážitkem věru překrásným. Letos na nás ale čekalo prazvláštní překvapení… Pro tento rok bylo naše vystoupení umístěno na „klubovou scénu“. Ta se ovšem dala jen těžko najít a tak jsme se přeptali jednoho z kolemjdoucích festivalových návštěvníků na cestu. Jaké bylo naše překvapení když jsme byli ujištěni, že námi hledaná scéna je stan u kterého zrovna stojíme. Byl to takový stánek vhodný tak na „cikánskou svatbu“ jak vtipně poznamenal jeden z techniků, zajišťujících techniku na hlavní scéně a dodal, že nic podobného ještě neviděl. Nic podobného jsme ještě neviděli ani my a tak jsme se šli podívat zblízka. Uvnitř stanu zelo místo tak pro dvacet lidí a místo jeviště byly pro účinkující orchestry připraveny palety. Do stropu to totiž bylo tak nízko, že jsme se občas zlehka majzli do čela. Většina kapel, které na této legraci vystoupili, měla v obličejích stejně debilně-přiblblý výraz jako my a obzvláště líto nám bylo skupiny Mary Cocaine, která dorazila z 500 km vzdáleného Hodonína. Po dvacáté hodině večerní jsme si dodali odvahy a šli nazvučit. Okolo celtové scény se začal hromadit dav, jehož početnost jasně naznačila, že do stanu se probojuje jen hrstka vyvolených. Spustili jsme píseň o rozhodčím a brány pekla se otevřely. Pařilo se tak vehementně, že už při třetí písni byl provalen a rozdupán zátaras, oddělující fanoušky od hudebníků a při písni „Ani náhodou“ se většina jásajících posluchačů úspěšně pokusila celý stan rozhoupat způsobem, který se nedal nazvat jinak než demoličním. Někteří rozdováděnci si část stanu dokonce odnášeli na památku a zvukař počal do odposlechu křičet v oprávněné obavě o osud své aparatury. Všem, kteří s námi tohle pekelné vystoupení absolvovali chceme poděkovat za to, že se nenechali odradit hrůznou technikou a vydrželi jásat až do konce. Doufejme, že příští setkání dá nám i vám víc prostoru, tolik potřebného pro všeobecnou spokojenost všech.

Tento víkend nám začal už ve středu...

Když jsme ve středu ráno vyráželi do Rožnova pod Radhoštěm, nic nenasvědčovalo tomu, že je nutné přibalit teplé jégrovo prádlo, holínky, deštník a sud rumu. Slunce svítilo jako prase, pod oknama sral pes a vůbec všechno nám po ránu připomínalo, že léto konečně ukáže svou sílu slunečního svitu a že i index žízně se jistojistě musí vyšplhat na maximum. Opak byl zdrcující pravdou. Už v Olomouci nám bylo jasné, že prasohnusné počasí bude i nadále pokračovat. Na koupališti v Rožnově jsme na sebe navlékli všechno, co alespoň vzdáleně připomínali nepromokavé oblečení a nebýt rumu, včasně přilévaného do kafe, pomrzli bychom všichni jak čínské filety v obchodním řetězci. Z oblohy padaly hektolitry vody, teplota se snad ani nedala nazvat teplotou, ale zimotou a tak nezbývalo než se zahřát na jevišti. Publikum bylo fantastické, neboť po celou dobu navzdory počasí vynikajícně pařilo a pělo. Velký obdiv a pozdravy tedy zasílám všem rožnovským rockerům a punkerům!

Noc jsme strávili v místním penzionu, kde jsme se zdárně zahřívali alkoholem s Doctorem P.P. a pankáčema z E!E. Večírek se protáhl až do časních hodin a to už nás čekal přejezd směrem na Brno, kde jsme měli po půlnoci absolvovat další vystoupení. Ačkoli jsme nedoufali, že se počasí snad ještě někdy vůbec změní k lepšímu, zázrak se stal a tak nejenže nepršelo, ale dokonce i venkovní teplota se dala označit za přijatelnou a tak se nám do hradu Veveří jelo o poznání radostněji. Ten večer jsme byli "pokapelou" Tří sester a i když jsme začali preludovat až v jednu po půlnoci, stále ještě na hradě zbylo dost kaličů, kteří ráno nemuseli nebo prostě holt nešli do práce a tak se věčírek opět vydařil.

Dnes nám víkend pokračuje na festivalu Benátská noc a zítra naše čtyřdenní putování uzavřeme na festivalu Traverza fest. Přejte mnoho štěstí našim játrům, neboť jen štěstí je ještě může zachovat při životě!