David Daniel pop-electronica / Praha

Cítím se sám, osamělý,
uprostřed všeho, tak nicotný,
teď hledám světlo, nic nevidím,
zůstal jsem ve tmě, nic necítím.
Zlato je krásné, ale studené,
a mříže z něj jsou tak záludné,
a oni hlídají, střeží to vězení,
vidí tě všude, už nemyslíš.

Už jenom ďábel miluje mě (wua-a-a),
už jenom ďábel mojí duší ma-a-á,
už jenom ďábel miluje mě (wua-a-a),
už jenom ďábel v mojí mysli la-la-lá (ha-ha-ha-ha)

Já nejsem nevinný, ale kdo je,
ať na mne první hodí kamenem,
hřích je tak zábavný a všichni baví se,
vinu nech na zítřek, teď bavit jdeme se,
neřeším, neřeším, nechám se unášet,
hudba tě pohltí, odevzdej se.

Už jenom ďábel miluje mě (wua-a-a),
už jenom ďábel mojí duší ma-a-á,
už jenom ďábel miluje mě (wua-a-a),
už jenom ďábel v mojí mysli la-la-lá (ha-ha-ha-ha)