Dan Pekař alternative-indie / Litoměřice

Další píseň  “beze slov”,  znovu inspirace severoamerickými indiány,  další ohnivá voda...

Představu velkých písní pro kojence a malé děti vydaných pod lejblem "břicha boha youtubera" mi vnukl kamarád. Pojď do toho, já udělám zajímavej obraz a ty přetvoříš ty bezduché dětské sračky a vyděláme majland.

Přemýšlel jsem nad tím. Začnu s tím, co zpívám dětem. Itsy Bitsy spider. Melodie se mi ihned nabídla: Indie kytarovka s falzety nahraná na iphone.

Nebohé děti došlo mi... Tohle jim nemůžu udělat, a tak jsem vidinu desítek tisíc shlédnutí od matek kojenců i děkovné lajky opustil s vírou v to, že svlékání kindervajec je sice pruda, ale všichni z toho do pár let bez větší hudební ujmy vyrostou...snad...

Nicméně v létě 2018 jsme s rodinou navštívili Řecko a v jednom z chrámů na hoře nad městem, jsem začal zpívat popěvek jiné známé dětské písně "Rainbow, Rainbow..." a protože jsem byl v kostele, nemohlo to znít jinak než jako gregoriánskej chorál zabalenej do světla a barev, které z nebes sestupují na zem...a protože ve mě vzpomínka na vaječnou píp šou stále nějak vězela, rozhodl jsem se tento dětský hit rozechvívající mozky omyvatelné mlékem proměnit v nehit a zařadit ho jako první z písní na album Jamamba...

Píseň Hohena mě prostě napadla jen tak, celá téměř na jeden nádech. Indiáni, šamani...odkazy...velká hudební wikipedie v hlavě...

Došlo mi, že tohle je podobně jako u Rainbow cesta, kterou chci jít.

Prozkoumat všechno co se ve mě hudebně odehrávalo ode mejch 14.

Od Berlioze a Vivaldiho eunušskejch písní, až po kvílení a mihotání flamenkového zpěvu (jasně že flames, protože přestě takhle ten zpěv vypadá, jako oheň)

Od Afriky vpité do jediného djembe, které mám, navíc vyrobeného v Čechách, až po Tibet a pláně prérií zprostředkovaných velkým Karlem "Apačem" Májem a kvílejícími komparzisty z bývalé Jugoslávie.

Od rudé země Austrálců, která na mě dýchala několik hodin v Sydney, až po Haku a nekonečné mantry Mistrů z Háre K. vyprovázející Jízdu králů na dálném moravském jihu...

...vzpomínka na mého dědu, kterému se v zásuvkách válely partitury s tajemným kódem bodů a šibenic poskakujích na linkách...

Pokud se mi podaří naplnit novoroční představu, pak zde během tohoto roku představím asi 10 skladeb inspirovaných tímhle etnických gulášem. Slova budou v písních až na vyjímky náhodná či smyšlená. Chci jít za ně, pod ně, za obsah, za formu, pokusím se projít k něčemu svobodnějšímu a sáhnout si a stáhnout si nové obrazy...

Trochu jako stvoření světa a trochu jako odpočinek.

Podklad pro "feel like having power" jsem nahrál v NY-ském metru, 15minut toku bez přerušení; hlášení stanic, otevírání dveří jak nějakejch pokladů ve výkladní skříni, jazz, bicí, mumravej klokotavej šrumec, naděje, pachy lidskejch těl zapresovaný do pachu podzemky, týhle teplý kaše všehomíra.

Subway song pro mě představuje zakončení něčeho, co započalo krátce před narozením mé dcery a zároveň v sobě spojuje něco, co se začalo rodit krátce před narozením mého syna. Znovu-objevená láska k didgeridoo, k nástroji, který je prodlouženou rukou dechu, který je dechem, a který mi v jistém smyslu nabízí čerství vítr a nový pohled na to, jak tvořit a vnímat.

Co bude dál?  V hlavě mám zatím jen jméno alba či projektu. JAMAMBA. Čarodejnice, která mi naháněla strach v dětství a zároveň mě hypnotizovala a přitahovala. Fůze třech světů, třech dechů: dechu čarodejnice z japonské pohádky, dechu australského didgeridoo a mého vlastního dechu...