Prázdno mi čistilo hlavu,
dnes jsem zapomněl něco udělat.
Vlastně na to nezáleží,
zdá se zbytečné sebe překonat.
K čemu chtít to, co mě nudí
dělat tak jako ti ostatní?
Od narození až dosud
nemohu se z jedné židle odlepit.
Chtěl jsem se podívat z okna,
přemýšleli, jak naději oslepit.
Já sedím, vděčností hladím,
přijďte blíž, už vám ji nevrátím.
V pokoji se objevil muž,
sdělil, že mám nekonečno možností.
Ve čtyřech zdech v osamění
doživotně nebo zůstat normální?
Sám chci žít, z okna vyskočím,
bez pádu do vzduchu vyletím.
