Jdeme cestou domů
stejnou stromem od stromu,
ale ty se bavíš s jiným.
Mně se to nelíbí
začínám mít pochyby,
jestli tě neuznat vinným.
Vskrytu jsem rozčílen
tímto divným omylem,
snažím se myšlení přemoct.
Vzpomínky, myšlenky
a včerejší výstřelky
mi dodávají tu pomoc.
Jsem jako dřív
mám v sobě klid,
nevím, co dál - pořád?
Ref: Vidíš mě, vidíš mě,
v mysli klesáš do země
vidíš mě, vidíš mě zblízka,
nevěříš, nedoufáš,
že se všechno promění
v srdcích je zabodlá tříska.
Vztek ve mně propuká
a tak moje ruka
začne provokovat tebe,
ty se hned zastavíš,
něco mi odpovíš,
nad námi svítí jen nebe.
Ostatní se diví,
rozum jim nepoví,
co se to ve vztahu děje,
vidí jen na povrch,
jen to od nich podvrh:
Každý se z nich jenom směje...
Proč to dělám?
Důvod nemám
-myslím si své - pořád
Ref: Vidíš mě, vidíš mě...
Můj nátlak zesílí,
tebe víc rozčílí
a začneš mi to oplácet.
Snažím se vyrovnat,
povede se to snad,
ale pak začínám ztrácet.
Pak si dáváme mír,
ve vzduchu prašný vír
potvrzuje naše gesta,
nebylo to na nic,
nedokázal jsem víc,
přede mnou je volná cesta.
Jsem jako dřív
mám v sobě klid,
nevím, co dál - pořád?
Ref: Vidíš mě, vidíš mě...
