Daleko za domy se zapomenutě přikrčuje Cirkus Kočka
kolem lidé stěží si ho povšimnou.
Ti, co se zastaví a ochudí se tak o trochu drahého času,
dál nevstoupí, bojí se snad dovnitř jít.
V místnosti bez světel se nemilosrdně proměňují lidé v kočky
i myšlením a vším, o čem se hovořit dá,
sledují směšný film, jak každý z nich dosud žil
než ve zvíře se změnil, očím svým nevěří...
Věnuji volný čas a vlastně jsem to chtěl udělat už někdy dávno
jít za plachtu a nastavit sám sobě tvář.
Sednu si do křesla a snímek pojímám jako obyčejná kočka,
přítomní se válí smíchy po zemi.
Asi se nevrátím a budu navěky sledovat ten vlastní život¨
jen na plátně a časem překrásnou smrt potkám,
až ten film vyhasne, představení se začne
pro diváky, kteří tam zůstanou navždycky.
Před branou cirkusu se rozhoduje snad znechucený další člověk,
zda dál má jít anebo před ní prázdně stát.
Daleko za domy se zapomenutě přikrčuje Cirkus Kočka
a čeká na svoje nové diváky.
