Recenze
Alliumclusive v Hulgádě
recenze pilotního singlu alba ČESNEKOVÝ HLAVY - SPIN THAT GARLICK
(by Jiří Kačur)
TEATRÁLNÍ ČESNEK
Otevřel jsem oči a zahlédl jsem plochu svého monitoru. Má modré pozadí a na něm jsem zahlédl mp3 soubor – česnekové mise mix. Musím se přiznat, že pokaždé, když jsem se pouštěl do poslechu těchto hudebních děl, chvěl jsem se obavami a v případě novinek z připravovaného alba SPIN THAT GARLICK tomu nebylo jinak.
Otevřel jsem oči, uplynulo několik časových jednotek a mám to za sebou... Pomyslel jsem si, že by to bylo věru překvapení, kdybych něco tak naléhavého... něco tak naléhavého, ano naléhavého a VTIPNÉHO zaslechl kupříkladu z autorádia při cestě do zaměstnání na ucpané dálnici D1. Naštěstí se mi nic takového prostě nemůže přihodit a to již jen proto, že nemám autorádio a dokonce již ani řidičský průkaz, takže nemohu být cestou do zaměstnání vykolejen z hluků všednosti něčím tak nevšedním. Nepochybuji o tom, že kdo má zájem o zajímavou hudbu, tak musí především vyvinout vlastní iniciativu, aby se k ní dostal a nepochybuji také o tom, že kdo chce něco tvořit, tak musí něco obětovat a především něco vytrpět, ale zároveň ho musí něco pudit, ponoukat. Je to těžké, neboť člověk vlastně stále balancuje nad propastí času, hlouposti a bůhví čím ještě. Zoufalství, starosti a do toho by si měl najít čas, aby ještě něco tvořil a vlastně skoro beznadějně bušil do prázdna. Konec konců tady máme i jiná východiska a tím nemyslím žádná krajní řešení. Jedním z nich může být mírnyxtýrnix placatění, dalším např. rodinná pohoda a dalším třeba třítýdenní dovolená v nějakém alliumclusive hotelu někde v Hurgádě – to by byla píseň jako víno... nazval bych ji alliumclusive a podmaloval bych to orientální zvukovou arabeskou. Mohlo by se v tom objevit i hučení tryskového motoru a nějaký potrhlý reklamní slogan a žralok, který mi ukousl hlavu... konečně, konečně... nafukovací lehátko a korálový útes a ucpaný šnorchl a zapomenutá mina z druhý světový a bufet narvaný žrádlem a chlastem a taky sračka ze špinavý vody a plazmová telka na pokoji a neklid, neklid, ten věčný neklid a taky třeba mísa plná česneku. Rvu se tím a na rekreaci nemyslím --- atd., atd. - vida, k čemu všemu vede poslech hudebních mixů česnekových.
KRČMA KRCHOV
První dojmy nemusí být těmi nejlepšími, ale i přes nebezpečí takového druhu rozhodl jsem se několik prvních dojmů z poslechu akustického horrorru kapely ČESNEKOVÝ HLAVY zachytit, neboť svým neotřelým a charakteristickým způsobem způsobem (– ach, ta zpropadená kritická hantýrka) – zachycuje do zvukových pastí ducha nejenom naše tak zdánlivě krásné a pěkné doby. Byly jistě doby horší a nejhorší je vždycky právě ta, v níž je nám dáno žít, neboť minulé časy zkrátka minuly a nějaké černobílé fotografie z dob minulých zůstávají zkrátka černobílými fotografiemi. Člověk může oprávněně nabýt pocit, že si s ním život nechutně zahrává a tomu pocitu také nahrávají všelijaké společenské okolnosti, ošemetné společenské vynálezy a ošidné společensko mezilidské vztahy, takže by si člověk mnohdy málem hodil mašli a pokud možno, co nejrychleji zahoupal nohama na překoceným štokrletem. Vskutku, kdo odmítne žít podle zaběhaným norem a kompromisů, ten narazí. Je-li citlivější povahy – a takoví jedinci se sem tam vyskytují, nemůže to s ním dobře dopadnout. Ale co... co je zde to dokonalé? Život pod maskou, život robota, život na hovno. Ne nadarmo pojmenoval Dostojevský jeden svůj román Idiot. Tím je v očích společnosti každý kdo se (stejně jako kníže Myškin či Homér z Brna), chová jinak než ti druzí, kdo se odmítá účastnit toho slizkého vydřidušského slaboduchého divadla, jehož jsme všichni tak či onak, rádi či neradi, účastni.
