suchý únor
neříct nic
i tak se dá říct všechno
vždycky ti zbývá
se vysvlíct
sprintovat vstříc nebi
a nikdy nedoběhnout
pár stébel trávy
a pár krásných žen slehnout
ony se přece vždycky nějak narovnají
a tobě zbývá shrbenému
jenom ve tmě najít
alkohol
alkohol
kdo z koho
kdo tady vlastně z koho
vylézá
a trčí
jako traverza
z mrakodrapu
který se třesením srdce
zřítil mezi řečí
nějak víc chápu
kajícné dozorce
i zhrzené kněze
a zatvrzelost starých chlapů
mezků, co bezmezně brání
své prorezlé meze
alkohol
zase mi dopomoh k něze
aby mě vzápětí
vyvrátil z kořenů
mrsknul mnou o stěnu
mé vlastní lebky
a pohodil v blátě
v chladném světle ledky
na kterou sněží
a sníh neroztaje
vláha z těl milenců a z jezer
vyvstoupá
ale pak zas hned padá z ráje
držkopáden
z luny do lůn
nahoru a dolů
nahoru a dolů
sněží
v lahvi alkoholu
teď se v tom blátě vyvrácený
ježím
jak svazek klíčů
z batohu ženy bez domova
co bydlela nám v autě
a střepy okna zaplatila nájem
už zas to auto prodáváme
zpětné zrcátko
má vždycky slepý úhel
a zarůstá pavoučinou
boural jsem poprvé,a zmrzačil se napodruhé
potřetí couvat vážně nebudu
kraulovat proti proudu ti jen bere síly
proud čeří kosti pobudů, co se v tom utopili
já chci jít cestou jinou
chci kralovat svým stínům
než v meandru břeh minu
a zas mě strhne
alkohol
nejstrašnějši z chtíčů
je chtít se zlomit v zámku
mám tě
hádanku ukrytou
v odpovědi na hádanku
je něha rzi
i něha lišejníků
je plno srdcí nedovřených
jak dveře od hajzlíku
mám tě
a nic nezmizí
a nic se nedoléčí
mám tě
a mě má
alkohol
vždy je to síla
když se mluví o slabosti
jazyk řeže jako pila
když ho brousíš upřímností
těch sklenek, co jsi nedopila
a kterých jsem se zhostil
jak nahého těla
i srdce někdy
posedne kýla
a je tvrdší než kosti
je tvrdé jak tvrdý je snad jen bůh a
alkohol
a teď už zbývá
jenom přijít na to
komu všemu, že tu vlastně zpívám
rozštípnout jako atom
hádanku, co v sobě skrývá
vždycky hádanku další
až se jima třese svět jak dětská hruď
při nočním kašli
bůh suď
piva sud
kulatý rystupyje
tujekára tentoryje....
... a ještě zbývá
divit se, zase těšit se a divit
než se čas i prostor skřiví
na zátylku flašky
ve které, a to už víte,
číhá přítel
zvláštní
nejvěrnější druh nevěr, sebevražd
i vášní
a básní
alkohol
má vlastní život
z kterého se nevykroutím
společně táhnem světa divů poutí
dva srostlí milenci
dva snící symbionti
šeptá mi
a já mu šeptám
mám tě
alkohol
