V konečcích prstů, ze všech světových stran,
to cítím víc, že musíš mi lhát.
Z obrazů herců, z kolébky dívčích ran,
ti říkám: S ním tě potkávám.
A doufám, že ztrácíš, že slunce potkáváš,
já už nejsem, nejsem zlá, zůstávám...
Tak dál, dál, dál mě ze země sbíráš,
já už nechci končit v plánu snů.
Jsem skoro nahá, v trávě rozechvělá
a svlíkám splín, že jsem vzdálená.
Tak proč se zdráhá? Co jen proboha chce?
Že se schází s ním, já poznávám.
Tak dál, dál, dál mě ze země sbíráš,
já už nechci končit v plánu snů.
