Než se vypravíme do hlavního města ošmejdit jak vydržela Cava-kmenu SOULFLY forma z letních festů dáme občas,pokud bude hrozilt nuda,libovolnou recenzičku.
Dnes zahájíme velice nadějným kombem EMMURE,které už nějaký ten pátek, směle vystrkuje své,rašplí zbroušené,růžky. Přesun ze stanu na Á-scénu na červnovém WFF (skrz nepřítomné LAMB OF GOD a jejich donekonečna propíranou kauzu) se pro
EMMURE jevil jen jako zcela logickým krokem na nastolené cestě.Drtička odpadků,která atakuje modern-metalové hájenství.Kdo má rád současný těžkotonážní kov a nevadí mu obhroublé podání..určitě tím nemyslím zaprodance LINKIN PARK,
white-rapmetalisty P.O.D. a dokonce ani sólíčky ověnčenou cukrovinku KILLSWITCH ENGAGE...nepohrdne. EMMURE jsou agresívnější,nesmlouvaví, z komerce si udělali fackovacího panáka a veřejného nepřítele. Není to náhodné. Tahle vyhladovělá smečka
stojí na úpatí a lomcuje s židlemi,které jsou momentálně obsazeny SUICIDE SILENCE, BRING ME THE HORIZON a dalšími premianty. Přezrálé hrušky budou brzy padat do štěrku první jakosti.
Recenze (stejně jako tato) nechám bez jakéhokoliv bodového ohodnocení. Podle mě jsou názory jedince až příliš subjektivní a díla neměřitelná...čímkoliv. Nebudeme brát hudbě to,co je na ní nejkrásnější. Neměříme centimetry, nehlídáme vteřiny,
nekontrolujeme sílu, neposuzujme umění body...a už vůbec! nepočítáme.
EMMURE načínají své poslední album intrem "Insert Coin",které sugestivně přechází v jasnou hitovku "Protoman". Suprový tsunamoidní riff na úvod a už se na Vás valí nervní stíny z černo-bílého hororu. Skladba zrychluje a rapmetalové odříkávání mafiána
Palmeriho se láme v neočekávaný příchod jeho regulérního growlingu. Raději sedíte a to,co jde z Vašich beden, Vás roztrouchniví zevnitř. Divně-příjemný pocit. Malebná kytarová vyhrávka (jako tmel) nemůže zabránit bortícím se zdem. Pilotní song cédka.
Moderně štiplavě jizlivé a cool!
"She Gave Her.." skýtá podobný model. Zrychlení v určitých pasážích. Skákání přes švihadlo s batohem, plným tvárnic, na zádech. Kytarové KORNovské skřeky doprovázející zánik. Frankie se (se zpěvem) opravdu nesere. Deathmetalový chropot
odrakvuje rozvolnění. Konec klády obstarává odklábosená vsuvka s prosekturním doprovodem.
"I Am Onslaught" s hodně nahuštěným úvodem. V podstatě deathmetalová skladba bez příkras.. jejíž linii nevykolejí ani Frankovy deklamace. Dunící rytmika a pištění strun (na Vašem krku).
"Bison Diaries". A opětovně jedeme z kopce bez brzd. Střídání death a screamo vokálů v pravidelných intrervalech je efektní i efektivní.
"Poltergeist" s temným filmovým začátkem nás přemostí k "Cross Over Attack". Song probouzející letní festivalový kotel k nebývalé aktivitě. Kosti se lámou jako špejlové nožičky kaštanového buvola. Hutné záseky neabsentují a kytary
procházící masem jsou u toho...až do morku. Svižně přátelé.
"Umar Dumps..." je depresivní položkou a modlitbou k betonovému monolitu. Nasledující zářez "Blackheart" před sebou tlačí další z krátkých nátlakových šlupek. Ke konci je vyšperkovaná davisovským prošením. Jinak tradiční úprk srstnatých
nosorožců porcelánem.
"MDMA". Nízkostopážní a matoucí sametové pohlazení, co Vás v okamžiku skalpuje, s prvním úderem hrdelním. Milostný song pro bezcitné. Masivní sound dusí i to z mála komerčního potenciálu skladby...záměrně. Hra na slitovanou se s
touhle kapelkou opravdu nekoná.
"War Begins With..."..již klasický emmurovský start přecházející v šmirgl. Kytarové ataky Vám dělají z uší slepé tunely. Skoro bych řekl - nelidská dřevorubecká práce. Modernější táhlé tempíčko posypané popelem z krematoria. Drtíme a drtíme...až do
titanického konce. Ledovec nás dekapituje a vykutálejí se oblázky mlčení. Za 32 minut je hotovo! Delší stopáž by byla od EMMURE zbytečná. Už by totiž nebylo koho odrovnávat.
Amíci nám prostě a jasně naservírovali (s nerudností sobě vlastní) hřivnatý deathcore, žhavou lávu s melodickým minifaktorem. Titul "Slave to the Game" je skokem z mostu...skokem bez jistícího lana. TABASCO METAL!!!!
