The stone walls which he touched at least a hundred times,
He pressed the nails deep in the skin not knowing whether it’s a dream or reality.
The pulse rate was still high
Spiderwebs reminding him of the web of his thoughts shivered steadily
A pleading voice and a vision of a morning dawn he almost hadn’t known
He wrote the story he found himself in into the dust on the floor
Memories remained pressed deep, only sleep became his sanctuary
A beautiful landscape, growth, trees, a scent carried by the symphony of recollections
Sometimes the dreams went black and awakening was heavy like a tar left in these walls
Snow was falling, crying and waited for the small impulse of hope
For the passing movement behind the doors which still are a great unknown
The Story of…
Kamenné zdi, které osahal nejméně stokrát,
zarýval nehty hluboko do kůže a nevěděl, zda je to sen či realita.
Frekvence tepu byla stále vysoká,
pavučiny co mu připomínaly síť jeho myšlenek se chvěly v pomalém tempu.
Prosebný hlas a vize ranního rozbřesku, který pomalu neznal.
Do prachu na podlaze psal příběh ve kterém se ocitl.
Vzpomínky zůstaly hluboko zaryté, jen spánek se stal jeho útočištěm.
Krásná krajina, zeleň, stromy, vůně co nesla se v symfonii vzpomínek.
Někdy sny zčernaly a probuzení byla těžká jako dehet usazený v těchto zdech.
Snil padal, plakal a čekal na malý impuls naděje.
Na letmý pohyb za dveřmi, které jsou stále velkou neznámou.
