... a tak když jsem zbyl v kapele sám, jsem začal ty písničky zpracovávat po svém. Začal jsem nahrávat zvuky místo bicích a doprovázel se, jak to šlo, chtěl jsem přece hrát industriál! Pak mě napadlo, že bych mohl dělat vlastně i díla experimentálních básníků a mohl bych je i vykrást a vůbec, mohl je třeba i vysamplovat a nebo bych mohl zkusit zaznamenat tu situaci, kdy jsem je četl a jejich text se dostával do mé hlavy a stal se mým textem. Mohl bych taky zvukově nahrát, co kolem sebe vidím, mumlání míst. Anebo bych mohl dělat tak moc emo, až se za sebe budu stydět. Anebo bych mohl zhudebnit svoji vlastní pýchu, svoji křupající páteř, či odbornou přednášku s citacemi a poznámkovým aparátem... a nejlépe všechno najednou.
Pár reflexí:
Časopis Týden - antonín Kocábek
HisVoice 4-2011 - Petr Ferenc
Komplikovanější jsem to měla s kapelou Asstma, tedy jejím jediným představitelem. Co píseň, to změna názoru. Jasné bylo jedno – rozhodně nejsem schopna pojmenovat, co všechno při svém vystoupení používal za vychytávky a hračičky. Základem byl počítač. A pak plechy a kovové trubky a kopáček (slovy umělce). Občasný jekot à la Blixa Bargeld, rytmické bouchání do kovových trubek a smyčky zvuků nahraných často v daný okamžik –industriál jak vyšitý. Problém byl, že nápadů, ač dobrých, má Asstma moc. A že se je všechny snaží využít, takže jeden vedle druhého zanikají. Křehká lyrika slov, která například dokonale doplňuje syrovost hudby Einstürzende Neubauten, tady nefunguje. Nestačí za sebe skládat krásná slova beze smyslu a doufat, že publikum bude ohromeno, bouchnutí do plechu skladbě nutně nepřidá. Chvílemi to bylo vtipné a až si to Asstma srovná a vyčistí a utřídí, může to být zajímavý poslech.
... doufám že si to nikdy nesrovnám a že nikdy nenajdu svůj směr.
...komentář jsem si vysloužil od porotců v Hořovickém klubu Labe, trefná reakce na textové skladby z roků 2011-12.
Pocit nedostatku vzduchu provázený zvýšeným dechovým úsilím. Svrbění zad, loktů, brady. Smyčky kolem krku. Kapky potu. Pískot při výdechu. Díry uvnitř. Tma jako v p***li: Ass - tma.
Současnost (12-2011)
V roce 2009 jsem také založil svůj sólový projekt Asstma, který nese jméno bývalé kapely, v níž jsem zbyl sám a po dvou letech učení se s samplovycím programem jsem vydal u polí 5 album se zpracovanými starými nápady určenými zejména pro "kapelu Asstma". Od počátku roku 2011 chci v rámci Asstma zpracovávat své i převzaté texty, v nichž hudební či recitační zpracování vnímám jako nedílnou součást sdělení. Tedy Asstma jako literární čtení. Asstma a Filip Jakš spývají, role "one-man kapely" se vytrácí, splývá s pocitem autorství.
Změna směřování vyhrazena, připravují se i spolupráce s externími hudebníky.
Pre-historie:
Kapela Asstma vznikla z přerodu Uměleckých Kovářů, poté co nám kamarád z gymnázia- Gabo přestal bubnovat. Po náboru nových spolužáků - Šimona Janíčka a Matěje Novotného (bicí) jsme se vydali mimo jiné i cestou uřvaných recitálů. A protože jsme povětšinou generace Černobilu a po fyzické stránce značně defektní, rozhodli jsme se nazvat Asstma (jistou roli v tom hrála i zatuchlá plesnivá zkušebna, v níž se naše disfunkce projevily).
Šimon také začal více recitovat a vyluzovat imitace čehokoli, začali jsme se soustředit na používání zvuků nahraných v exteriéru. Tento alternativnější směr nám ale vydržel necelý rok. V létě 2008 Matěj zjistil, že se mu to už nelíbí a z kapely odešel. Bez bubeníka jsme zkoušeli fungovat dál, ale nakonec se kapela rozpadla úplně.
ex - Kytara: Tomáš Fuxa
ex - Bicí: Matěj Novotný
ex - Trubky od lešení, didgerida, rolničky, budík a hlasové jevy : Šimon Janíček