Alobal punk-hard rock / Pavlov

Transz

Jak přišlo, že se tak cejtíš, nezdravý tělo nezdravej duch
Nechtěl jsi , všechno nechat ležet, myšlenky jak otavnej roj much
Možnost je jen jednosměrná, zpátky jít už asi nemůžeš
Tak zkus to, naposled se zvednout, třeba pak litovat nebudeš

Otázky mi v dáli kreslí cestu, jak teď a jak potom přijmu smích
Překousnu to, i když tuším, že dopadnu jak na slunku sníh
Jak zvládnu, jak rozhodnu se, jestli zaseju, taky sklidím
Pro můj klid, bejt v zatracení, východisko jiný nevidím

Je po všem, tak jak se cejtíš, stejnou duši v jiný kůži máš
Jak koukám, utrpení stejný, jen to ze sebe už nevyndáš
Tvá lítost, to co tě trápí, nezískala, pouze ztratila
Že jednáš, jak se ti zachce, žebříček hodnot jsi svalila

Tak promiň, neposlech jsem, snad je z toho cesta nějaká
Co dělat, tak zkus mi pomoct, nebo mě už nic moc nečeká?
Proč divný období čekám, jedna cesta nahoru ze dna
Už není, svědomí říká, cesta není už ani jedna

Najednou si nevážíš toho, co máš
Svýmu pocitu na oltář to dáš
Jak se teď zbavit tý svý viny
Jak zahladit v paměti svý činy
Pořád přešlapovat dobrý pálí bydlo
Z ničeho nic tě to tenkrát popadlo
Poručil jsi, čemus poroučet neměl
Tak se teď nediv, přišel hořkej příděl